Parker Maxxfly DF422 NS - netradiční elektrika

Domluvil jsem si napsání tohoto testu se svým hudebním guru, u kterého vskutku pilně studuji umění šesti strun. Ve chvíli, kdy jsem se dověděl, že budu testovat Parkera, zajásal jsem: ,,No to snad není možný!“ Tato firma má moje veliké sympatie, protože mám rád kvalitní, ale ulítlé věci. Americký Parker, jehož kytary vypadají jako by přilétly z kosmu, jsou ukázkou spojení precizní práce a švihlého designu. Navíc se jednalo o mou první profesionálnější práci testéra a bylo mi ctí zařadit se mezi ty velké hudební muže, kteří pro časopis nástroje zkouší. Kytaru jsem dostal domů a byl jsem velmi zvědav, co se na mne po rozepnutí gigbagu vyhrne. Pohltí mě kosmos? Pojďme se na to podívat.

Popis

Tělo nástroje není tak mimozemské jako jiné modely. Způsobuje to úprava tvaru rohů a zakulacení těla tak, aby se blížilo superstratu. Zhotoveno bylo ze dvou kusů masivní olše a má barvu dřeva. Korpus je vybrán vskutku na maximum, aby výrobce docílil nízké hmotnosti. Oproti modelům z vyšších řad má výrazné vykrojení kolem potenciometrů, které končí až u rohu kytary zvláštním hranolem. Tento nezvyklý prvek dodává tělu osobitý ráz. Tělo je osazeno tremolem Parker, které umožňuje dvě polohy - dvouzvratné a jednozvratné. Páka tremola se zasouvá do plastového tunýlku v tremolu a je opatřena molitanovým gripem. Srdcem kytary jsou snímače Seymour Duncan v konfiguraci H/H. U kobylky SH4 Jeff Beck a u krku SH2 Jazz. Ovládání snímačů umožňuje ovladač tónové clony, zde navíc obohacen push/pull systémem pro rozepínání cívek a ovladač Volume. Mezi snímači můžeme volit třípolohovým přepínačem à la Fender. Zadní stranu těla z valné části zakrývá plastová deska, která kryje ovládání tremola a snímačů.

Spoj těla nástroje a krku tvoří čtyři šrouby a přechod tedy zůstává minimální. Krk z javoru má velmi tenký profil Thin U. Hmatník z palisandru a je osazen dvaadvaceti jumbo pražci, které jsou lepeny přímo na hmatník, což jedno ze specifik této firmy. Menzura 648 mm poskytuje komfortní hru i pro hráče s většími prsty. Hlava má typický „nosovitý“ tvar a byla opatřena šesticí mechanik Sperzel Trim - Lock v černé barvě, která je zároveň barvou celého hardwaru. Na svrchní straně má hlava ocelovou destičku, rovněž černou, která tvoří příjemný estetický prvek a navíc je na ní vyryto logo firmy. Balení se sestává z pětice inbusů pro seřizování krku a tremola, stereo kabelu a také samozřejmě páky.

Jak se na „to“ hraje?

První kontakt s kytarou byl naplněn prazvláštní aurou. V uších mi zněla melodie z Vesmírné Odyseje 2000. Prostě jsem ji vzal do ruky a velmi mne překvapil pocit, že žádnou kytaru vlastně nedržím. Vzhledem k tomu, že kytara je masivní a je vybavena tremolem, je váha vskutku překvapující. Tento typ kobylky má za následek další pozitivum. Kytara je díky své dutině pro pružiny pěkně znělá i ,,na sucho“. Žádné drnčení, příjemný dohmat a tenký krk, to mne zaujalo patrně nejvíce. Posledně jmenovaný mi však činil trochu potíže, protože jsem hráč na ,,polena“, a proto mi trvalo delší čas, než palec přestal drze vykukovat nad hmatník, což mi můj učitel hudby neustále vyčítá. Krk nicméně značně zrychluje hru a umožnil svižnější pohyb i mým líným prstům. Tremolo je masivní a o jeho plochu lze dobře opřít ruku. Jeho tvar by se dal přirovnat k ledvině. Jak jsem již zmiňoval, nastavit tremolo lze dvoupolohově, přičemž já jsem využil možnosti dvouzvratného modu. Seřizování bylo velmi jednoduché, (zabralo mi asi dvě hodiny), neboť kytara nemá zámky a lze tedy tremolo „snadno“ nastavit pomocí malého inbusového šroubku. Zamykací mechanika Sperzel perfektně držela, ať jsem s pákou cvičil sebevíc.

Jen jedna věc mne trochu zlobila, a to samotné ukotvení páky tremola, která se zasouvá do plastového tunýlku. Nejprve jsem tam páku zasunul velmi lehce, ale po každém naklonění tam páka nebyla. Byla na zemi. Proto jsem se snažil pomocí šroubku v kobylce ukotvení utáhnout. Tunýlek ovšem nemá žádné ovládání. Pokud chcete páku povolit či dotáhnout, zkuste tunýlek nahřát. Žádná jiná možnost asi není. Tohle se ti moc nepovedlo, Parkere. Celkově jsem byl ale spokojen a hlavně zvědav, co bude kytara ,,vydávat za zvuky.“

Jak hraje?

Po zapojení do aparatury mě nečekalo žádné velké překvapení, ale poctivý zvuk osvědčené dvojice snímačů Seymour Duncan, jejichž konfigurace je sázkou na osvědčenou kvalitu. Čistý zvuk byl perfektní, Jeff Beck u kobylky měl briskní výšky, vyvážené teplé středy a méně basů, naopak krkový snímač Jazz byl více středový a basový a jeho výšky byly měkčí a kulatější. Hodí se tedy spíše pro hraní akordů. Spojením snímačů jsem dostal vyvážený kompaktní zvuk s převahou středů a basů. Zkreslení je přesně to, co jde Duncanům skvěle. SH4 u kobylky kvílí jako splašený a tóny jsou jako siréna. Naproti tomu Jazz basuje a hraní riffů je krásně čisté. Pokud využijeme také push/pull přepínač, je zvuk najednou tenčí, ale za to zvonivější a kvílivější. Mají charakter zvuku fenderovských singlů, jen s nižším výstupem. Celkově vzato je kytara zvukově univerzální a škála zvuků umožňuje téměř každému, aby si našel ten svůj.

Závěr

Parker mne nezklamal a potvrdil moje mínění o jeho nástrojích. Hrají skvěle, jsou lehké a báječně vypadají. Kytara má své osobité kouzlo, příjemnou barvu, atraktivní vzhled, kvalitní snímače a šmrnc. To je přesně to, co každý kytarista potřebuje. Velká škoda, že nemohla kralovat mé sbírce po delší čas, ale kdo ví? Třeba se jednou stanu jejím majitelem. Pro ty z vás, kteří o něčem takovém uvažují, nezbývá než vřele doporučit.

Parker není jen značka elektrických kytar ale také plnicích a kuličkových per. Zakladatel firmy, George Safford Parker, patentoval v roce 1889 první plnicí pero na světě. Dalším jeho objevem byla byla takzvaná „Lucky Curve“, křivka psací násadky, díky níž se přebytečný inkoust vrací zpátky do bombičky. Mezi léty 1920-1960, ještě před vynálezem kuličkových per, přišel Parker na trh s inkoustem, který nedělal kaňky a rychle schnul. Tímto objevem se definitivně zapsal do historie a dnes patří jeho psací potřeby k nejvyhledávanějším na světě, o čemž svědčí fakt, že inkoustem Parker je podepsáno například ukončení 2. světové války v Remeši. A kterou značku per má asi tak nejradši náš pan prezident?