Nord Stage 2 - vítěz ceny MIPA ve Frankfurtu jako nejlepší Stage piano 2011

Když mi byl nabídnut k otestování nástroj švédské firmy Clavia, řekl jsem si, že už je nejvyšší čas poznat víc tohohle „nordického červeného draka“. V testu se záměrně nepouštím do ryze technických rozborů, protože s přibývajícím věkem jim čím dál tím míň rozumím a taky je nerad čtu. Důležité specifikace snadno najdete na nordkeyboards.com.

Nováček před Clavií

S Nord Stage výrobky jsem se zatím setkával spíš zprostředkovaně (naposledy koncert kapely Mezzoforte - pianista Eythor Gunnarsson měl na pódiu jenom „červený draky“). Nord C2 Organ a Nord Electro znám zase ze společných předváděček s Ondřejem Pivcem (kde ale já předváděl nástroje Kurzweil). Coby zarytého pianistu, který na jevišti jen občas používá jiné zvuky, mne zatím žádný nástroj Clavia neoslovil natolik, že bych ho toužil vlastnit. Mezitím ovšem Nord Stage 2 získal opět ve Frankfurtu cenu The Musikmesse International Press Award jako Nejlepší stage piano pro rok 2011! Tak zkusme zjistit, co mi to tak dlouho unikalo...

NS 2 a jeho předchozí modely

Nord Stage 2 je třetí inkarnací původního Nord Stage Classic, pak se změnil v Nord Stage EX. Prvním logickým krokem tedy bylo zjistit, co se podařilo vylepšit a přidat. Všichni známe poslední dobou tuto tak rozšířenou techniku: Nový model s jedinou změnou (+ pár kosmetických úprav), kvůli které se poblázněný hudebník snaží prodat svůj oblíbený nástroj za čtvrtinu původní ceny, aby si vzápětí mohl pořídit nástroj, jehož jediným důvodem vzniku je firemní tah „nikdo nic nevymyslel, tak do pijána přidáme karburátor, magoři určitě budou chtít zjistit, k čemu to je dobrý“. Na stránkách Clavie jsem našel srovnávací tabulku Nord Stage EX versus Nord Stage 2. Jsem dojat, protože tady jsem našel opravdu mnoho důvodů k inovaci klávesového parku i pro vlastníka předchozí verze Nord Stage EX. Zde už mohu také prozradit, že hned po prvním sáhnutí na nového „červenáčka“ jsem začal přemýšlet, proč vlastně jsem si Nord nikdy nepořídil... Vždyť mě baví na něj hrát! Důvodem změny názoru je asi velké množství inovací, ke kterým v poslední době došlo. K již dosti širokým možnostem NS EX přibylo:

Výsledek šetření: Vývoj se hnul a bylo třeba obměnit hardware.

Co znamená klaviatura s vylepšenou odezvou

Jedním z hlavních důvodů, který mne od Clavie dříve odrazoval, byla klaviatura a následná odezva u klavírních zvuků. Jsem typ robustního hráče, který nastavení tvrdosti úhozu jakéhokoli nástroje automaticky mění z normal na hard (a víc). U většiny dosavadních nástrojů s kvalitním samplem klavíru bojuji hlavně se schopností řetězce ruka-klávesa-reakce zvukového modulu ohlídat mnou požadovanou dynamiku. Jednoduše řečeno: Většinou mi začne piano „bušit“, aniž bych to očekával a chtěl, a hrozně se pak při hraní lekám. Faktorů ovlivňujících tento jev je mnoho (momentální technický stav hráče, schopnost klaviatury spolehlivě přenášet nízké velocity, více či méně důvtipné vyřešení přechodových bodů mezi dynamickými vrstvami samplů piana atd.). Z toho vyplývá, že podle mne nelze hodnotit dobrou nebo špatnou klaviaturu, dobrý nebo špatný vzorek piana. Posuzuji vždy jeden celý konkrétní nástroj a jeho schopnost dosáhnout v reálných koncertních podmínkách mnou požadované výrazové a zvukové kvality. Tady hodnotím Nord Stage 2 jako vynikající. V porovnání s mými předchozími setkáními opět velký pokrok. Při váze nástroje 18,5 kg (!!!) jsem schopen na něj zahrát i klasický repertoár, aniž bych měl při následném poslechu pocit, že si starý dřevorubec odskočil o pauze brnknout na cimbál. Mám sice raději masivnější odpor klávesy, abych se nemusel při hraní tolik kontrolovat, ale dva argumenty: „Kdo se s tím má nosit?“ a „Takhle dobrý varhanní modul vyžaduje lehkou klaviaturu“, mne přesvědčují o rozumnosti Clavií zvoleného kompromisu. Bonus pro varhaníky: Možnost nastavit v systému záběr kláves pro varhanní zvuky na High - nápodoba reálných varhan, které zahrají dřív než po úplném domáčknutí klávesy. Malý handicap pro oba typy hráčů je pro mne v přijatelné rovnováze.

Výsledek: Od teď už se nebojím hrát na piana od Clavie.

I. Piano: Konečně si někdo všim’, že je tu taky náš Petrof

Celý nástroj je rozdělen do tří sekcí, které lze po klávesnici uspořádat libovolným způsobem.

Sekce klavírních zvuků je organizována do šesti skupin a každá obsahuje různé modely. O technické kvalitě vzorků netřeba hovořit, je prověřena stovkami uživatelů nástrojů Nord Piano i Nord Stage a je jednoznačně výjimečná (banka vzorků pro oba modely je stejná). Při hodnocení zůstávám v oblasti pocitů obyčejného hráče. Model Grand Imperial Bösendorfer už léta nevyhledávám a tak to i nadále zůstane, jeho zvuk je pro moje ucho nějak ostrý. Ovšem jako jediný z volně stažitelných vzorků přes internet má verzi XL (197 MB oproti cca 80 MB large vzorků ostatních modelů), Clavie mu asi fandí nejvíc (když jsem teď slyšel nahrávku ze svého testu na DVD, s překvapením hodnotím tenhle zvuk jako hodně pěkný... no, ale asi platí, že na živo budu stejně raději hrát na jiný model). Naštěstí pro mne je tu i Steinway D, mému uchu absolutně lahodící, vhodný pro jakýkoli styl hudby. Pro jazz asi nejvíc používaný model Yamaha C7 si lze do nástroje natáhnout i v modifikacích různě umístěných mikrofonů či prostorů. Každý model najdete ve verzích LRG, MED a SML, a to z důvodu nutnosti ušetřit paměť pro vámi preferované modely. 500 MB pro piana se zdá být strašně moc, ale nějak jich rychle ubývá...

Největším překvapením pro mne byla pianina, nikdy bych nevěřil, jak uklidňujícím dojmem mohou působit. České pianino Petrof Black Upright je jednoznačně mým koněm, ten pocit jako „u babičky v pokoji“ nemám jen já. Po chvíli hraní si na něj zvyknete a chcete ho mít v arzenálu. Zásadní, velmi použitelný zvuk! Pianina Queen Bösendorfer, Romantic Schimmel, Blue Swede mi připadají standardně kvalitní, modely Saloon a Honky Tonk dobře využitelné pro film.

V sekci elektrických pian jsem se z mnoha vzorků jednoznačně zamiloval do vzorku Tine El.P. MK I Low Deep. Konečně jsem pochopil, proč mne tak moc nebaví hrát na jistojistě technicky dokonale vypiplaný zvuk elektrického piana Yamaha CP1 - Chick ho údajně miluje, já ale dokonalé EP bohužel slyším jinak! Řekl bych, že hráč na NS 2 může klidně svým stěhovákům Fender piana dát výpověď. A asi ani nevím, kterému ze svých současných favoritů na perfektní zvuk EP - Korg SV-1 nebo NS 2 - bych dal dnes přednost. Dál tu najdete i skvělý Wurlitzer, zvuk Yamahy CP80 je samozřejmostí. Dokonalá spokojenost.

Clavinety D6 (včetně Wah-wah) nemají chybu, zvláštní pozornost si určitě zaslouží velmi pěkně zpracované harpsichordy: French a Italian v mnoha variantách, jen si vybrat. Nechybí ani „mute“ verze (zde s názvem Lute), kterou jsem zatím nikde jinde nenašel.

Z mnoha nabízených vzorků je nutné udělat si vlastní výběr, všechny „krásy světa“ se ani do zdvojnásobené paměti prostě nevejdou. V návodu se dočtete, že všechny verze mají stejný počet dynamických vrstev i vzorků, MED a SML verze jsou okradeny, jen co se použitých resonancí týká (pro posluchače nebo v kapele nejméně povšimnutelný prvek).

Vzorky jsou neustále inovovány, například poslední update 5.3 přinesl podporu dlouhého dozvuku v sekci pian (týká se ovšem jen nových nástrojů Nord Stage 2 a Nord Electro 3HP).

Piano sekce u mne na výbornou.

II. a III. Sekce organ a synth

Ve varhanní sekci naleznete totéž, co v nástroji Nord C2. Tři základní digitálně modelované typy varhan: B3 Hammond a dva vykopávkové (ale stále oblíbené) tranzistorové typy Vox a Farfisa. Jako nevarhaník se omezím na konstatování: Hraje se mi na ně výborně a všechny prováděné úpravy zvuku reagovaly podle mého očekávání. Nic mi tu nechybí, mám možnost splitu klaviatury, přidání další klávesnice jako druhého manuálu, „za jízdy“ měnit intenzitu Drawbars, střídat rychlost Rotary Speakeru (třeba sustain pedálem), uvnitř jednoho programu mít nastaveny dva odlišné presety a přepínat mezi nimi... Ve svém mírně pokročilém věku jsem tu poprvé zjistil, že funkce Swell Control, kterou řídíte nožním Control pedálem, u varhan typu B3 nemění pouze hlasitost, ale i celkovou charakteristiku zvuku! A to se řekne: použij volume pedál...U mne je sekce varhan perfektní.

Syntezátory mám rád odjakživa. Akustičtí dogmatici mi teď nasadí psí hlavu (proč ne třeba pavoučí, ty fakt nemám rád?), protože já bych třetí sekci Synth charakterizoval jako velmi ušlechtilou. Ne že by NS 2 neuměl dnes tak hojně používané techno trance a jiné zvukové příšernosti, ale jeho tovární syntetické zvuky mne opět zavedly i k takové nepřístojnosti, jakou je „Bach na synťák“ - a to jsem myslel, že tohle snad už nikdy neudělám (viz testu na DVD/pátá ukázka). Opět jednoduše řečeno: zvuky jsou hutné, měkké i pekelně ostré, filtry příjemné, ale umí být i hodně agresivní, prostě najdete nebo dotvoříte tu vše, co budete potřebovat. Knoflíků je tu k tomu dost. Tato sekce je kopií technologie Nord Wave. K tvorbě zvuku se využívá klasická analogová syntéza, FM syntéza, wavetable syntéza nebo syntéza na základě samplu. Zopakuji, že posledně zmíněná metoda je u Nord Stage II novinkou, doposud uměl používat samply jen Nord Wave a Nord Electro 3. Dokonce můžete do nástroje dostat i své vlastní vzorky díky PC/Mac aplikaci Nord Sample Editor.

V návodu stojí, že sekce Synth je powerful a mně nezbývá než souhlasit.

Efekty a trocha Nord Stage filozofie na závěr

Ještě je nutné zmínit se o praktické, snadno a rychle ovladatelné efektové jednotce. Každý slot (zvuk) má možnost použít dva nezávislé efekty všech mně známých typů (nechybí Tap tempo pro rychlé naprogramování delaye), k nim je možno přidat simulaci zesilovače a reproduktorů (Ovedrive) plus třípásmový ekvalizér, na konci možno použít globální Compressor a Reverb šesti předprogramovaných typů. Pro varhaníky na konci čeká ještě Rotary Speaker, který lze využít i pro jinou sekci (viz testu na DVD Test/sedmá ukázka Glittering Grand).

Jedna z věcí, která (alespoň mne) móóóc mile překvapila, je absence jak „hračičkoidních“ setupů, které na celé dvě vteřiny perfektně nahradí celý symfoňák, tak přehrávače jedním prstem spustitelných nadupaných sekvencí, dech beroucích drum loops a dalších automaticko-intuitivních šidítek. Pro nehudebníka v tu chvíli nástroj přestává být zajímavý, obchodník krčí rameny, muzikant už dnes zajásá. Ono se totiž ukazuje, že s těmito věcmi se to má podobně jako s reklamou. Tvrdí nám, že se na ni nemusíme dívat, a přitom vědí, že to nevydržíme. A když ano, tak nás stejně v jednom nestřeženém okamžiku někde dostanou. Taktéž hudebník je lákán od poctivého hraní nesmyslným zkoumáním geniálních zákrut neznámého západo-východního programátora (kolik já tím ztratil času...). Milovníci tohoto směru si v NS 2 smlsnou pouze na propracovaném Arpeggiatoru, tak to Clavii odpusťme, třeba se vám podaří ten automat vůbec nespustit.

Výrobce předpokládá alespoň částečně počítačem zasaženého jedince, updaty jak OS tak Sound Library či Sample Library jsou hodně časté (stačil jeden pohled a už tam zas vidím novinku ve Vox and Farfisa Library... oni opravdu dřou). Scénář: Počítač při ruce, vámi naprogramovaný nástroj si zálohujete na USB a s rukama v kapsách vyjíždíte na zahraniční turné, kde už na vás čeká jakýkoli notebook s vypůjčeným NS 2 a během asi třiceti pěti minut jste schopni hrát na vaše oblíbené zvuky na druhém konci světa. Toto provedete pomocí Nord Sound Manageru (PC nebo Mac), který máte společně s drivery pro NS 2 a instalací programu na USB. K Nord Stage Manageru bych jednu poznámku měl: Nezjistíte tu, která knihovna či vzorek byly použity k tvorbě původního továrního programu. Takže po nutném smazání některých knihoven nastává pro začátečníka lehce matoucí situace - zvuk bliká, nehraje a tím vás žádá o dodání původní zvukové banky. Ale který vzorek do kterého slotu v Sound Manageru vložit, aby program zněl jako na začátku, je pro laika tvrdý oříšek. Po dosažení určitých zkušeností přijdete na to, že k programu Grand Lady patří vzorek Steinway a jste za vodou. Já bych se ale za určitá vodítka pro roztržité přimlouval. Je ale klidně možné, že jsem zas něco přehlíd’!