Neutrik Xirium a Xirium X - digitální bezdrátové linky

Digitální bezdrátové linky Neutrik Xirium a Xirium X

1. část - Xirium X

Lichtenštejnské konektory značky Neutrik nejsou ani tak žijící legendou, jako se spíš staly etalonem. Slýchaná věta z lidu označující výhodný nákup tohoto sortimentu u konkurenční značky často zní: „Je to levnější, ale skoro tak dobrý jako Neutrik.“ Ovšem méně už je známo, že nejen v konektorech činna jest tato firma. Dříve to byly sady pro měření a vyhodnocení akustických vlastností prostor, v současnosti elektronická, vlastně bezdrátová divize firmy produkuje dvě řady bezdrátových digitálních linek Xirium a Xirium X. S oběma sadami jsem měl tu radost si pár dnů pohrát a něco vám teď a příště o nich napsat.

Znáte to, ne? Lidmi pošlapaný kabel, kabel hyzdící něco gotického, barokního, průhledného či jinak zdobného, kabel vedoucí na balkon přes hlediště s tisícem lidí, mikrofon v provazišti nad jevištěm bez přivedené linky, kabel nad vodou, kabel nad něčím scénicky záměrně hořícím nebo žhavým, kabel mezi zvířaty, některé lidi v to počítaje, kabel přes silnici či koleje, a mnoho takových podobných případů občas musí řešit zvukaři nebo jiní technici. Právě jim mají napomoci zde testované bezdrátové digitální linky vyvinuté a vyráběné firmou Neutrik.

Linky Xirium a Xirium X se liší ve stručnosti v tom, že sada Xirium komunikuje s přenosnými vysílači a přijímači prostřednictvím základnového modulu, zatímco v sadě Xirium X komunikují přenosné vysílače a přijímače přímo mezi sebou. Co mají naopak společného, je patentovaná technologie DIWA, což je zkratka výrazu Digital Wireless Audio, která znamená bezkompresní a bezdrátové digitální spojení ve zvukovém pásmu v nejvyšší studiové kvalitě, laicky tedy způsob digitálního převodu zvukového signálu a jeho modulaci pro přenos elektromagnetickými vlnami a demodulaci zpátky.

Xirium X

Popis součástí sady, vnější a zevrubný

Začnu tím jednodušším z obou. Sada Xirium X sestává ze čtrnácti volitelných

částí:

1. vysílač typového čísla NXX1TX-T,

2. přijímač NXX1RX-T,

3. prutová anténa NXA-3-360, podle manuálu půlvlnný dipól, ale vlastně unipól,

4. směrová anténa NXA,

5. všesměrová anténa NXA-10-360-10, rovněž unipól,

6. konektorový adaptér NXA-SMA-MM s BNC konektorem pro směrovou anténu,

7. anténní kablík NKXA,

8. datový kablík NKX-DATA s USB konektorem a tiny-XLR na jeho opačném konci,

9. napájecí kostička 5 voltů NPS-10W-T s konektorem tiny-XLR,

10. akumulátorový blok NXBP-T-6 Power Monkey eXtreme se síťovou nabíječkou,

11. univerzální montážní držák od firmy Manfrotto NXUC-M-15,

12. kufřík typu flight case CAS-NXX-BASIC,

13. uživatelský manuál je buď k mání na papíře anebo volně ku stažení na stránkách firmy, jsou tam taky manuály přehledové a orientační,

14. konfigurační nastavovací program Xirium X Companion ve verzích pro Windows i Mac.

To je ovšem jen vypsáno z manuálu. V úhledném flight-case kufříku jsem dostal k „ostudování“ sadu jednoho vysílače a dvou přijímačů s naklapnutými akumulátorovými bloky PowerMonkey eXtreme s napětím pět voltů vystupujícím buď do konektoru USB nebo malého souosého s udanou kapacitou 33,3 Wh (tedy watthodin).

Jako když rozbalujete Ježíška - našel jsem dál tři napájecí kostičky na jejich dobíjení a další tři další pro přímé krmení přístrojů z rozvodné sítě. Ke každé z nich ještě tři výměnné vidlice pro různé typy elektrických zásuvek, co jich je po světě. Na přicvaknutí bezdrátových modulů k něčemu slouží tři klipsy Manfrotto. Pak jsem rozbalil hromádku pytlíků s propojovacími kablíky, anténní redukce, jeden modul směrové antény, náhradní příruby pro uchycení přístrojů ke klipsnám, včetně ocelového zajišťovacího pásku - docela honička udržet to po otevření všecko pohromadě, nikde nevytrousit a před zavřením správně umístit do molitanu. Co se týká funkčního určení jednotlivých dílů, vše je logické, a pokud zatápete, strana šest uživatelského manuálu jasně napoví.

Popis vysílače

Vysílače i přijímače sídlí ve tvarově shodných pouzdrech tvaru oblého kvádru s kolejnicemi pro akumulátor a upevňovací přírubou pro klips na jejich spodní stěně. Na jedné jeho nejmenší stěně jsou podobně jako u přijímače dva konektory. Jeden z nich je neutrikovský kombinovaný signálový vstupní konektor TRS/XLR, tedy samice kanónus jackem 6,3 mm. Druhý konektor je takzvaný tiny XLR a slouží jednak pro napájení a přes připojený kablík s USB konektorem na opačném konci taky pro přenos ovládacích dat. Na opačné straně přístroje je anténní konektor a ovládací prvky přístroje. Ty jsou: posuvný vypínač pro volbu fantomového napájení +48 voltů do audio vstupu, dvě tlačítka pro přidání a ubrání citlivosti audio vstupu, tlačítko Mute pro zatlumení linky s další funkcí Link při jeho dlouhém stisknutí, otočný přepínač pro volbu jednoho ze čtyř frekvenčních kanálů, další posuvný vypínač pro aktivaci funkce opakovače, tedy že přístroj dál a v plné síle vysílá to, co slabě přijal.

Boční, středně velké strany kvádru jsou volné, velkou horní stranu zabírá logo firmy a typové označení přístroje, na opačné dolní straně jsou kolejnice pro zasunutí akumulátoru a příruba pro uchycení přístroje do klipsu Manfrotto. Celý přístroj i s prutovou anténou váží 520 gramů.

Popis přijímače

Přijímač je tvarově úplně stejný jako vysílač, jenom osazení konektory a ovládací prvky má trochu jiné. Pro první orientaci pomůže označení vedle loga - XTX je vysílač (jakože transmitter) a XRX je přijímač (receiver, že ano). U přijímače je na straně konektorů shodný čtyřpólový tiny XLR sloužící pro napájení a datový přenos. Vedlejší konektor je oproti stejné pozici na vysílači částečně kompatibilní, je to klasický panelový samec XLR. Částečně, neboť mu chybí segment TRS, čili jack 6,3 mm - na rozdíl od kombinované samice, samce takhle prostě udělat nelze. Opačná strana má na stejném místě anténní konektor, taky otočný volič jednoho ze čtyř kanálů a spínač opakovače. Pak už jsou na plošce jen dvě LED. Jedna signalizuje, jestli je režim opakovače spuštěn, či nikoliv, druhá vícebarevná signalizuje barvou úroveň přijatého vysokofrekvenčního signálu. Zelená na ní značí spolehlivou úroveň, žlutá nespolehlivou, ale ještě funkční a červená pak úroveň nosné mizernou nebo žádnou. Váží o deko míň, tedy 510 gramů.

Antény

Co se týká antén obou přístrojů, v nabídce jsou tři typy: jednoduchá prutová, potom prutová všesměrová a anténa směrová. Vysílač vysílá na 36., 40., 44. a 48. kanálu v pásmu SHF, tedy na centimetrových vlnách, a to na frekvencích 5,18 GHz, 5,20 GHz, 5,22 GHz a 5,24 GHz.

V tomto detailu ne úplně chápu údaj v uživatelském manuálu o anténě jako „půlvlnném dipólu“ (1/2 wave dipole). Jednak je přiložená prutová anténa unipólem, tedy polovinou dipólu využívající zrcadlení vln od nejbližší vodivé plochy, v níž se jeho druhá půlka virtuálně zrcadlí. Zde od kovového pouzdra přístroje. Jednak při vlnové délce nosné 5,7 až 5,8 cm je její polovina jiná než skutečná délka antény nějakých 10 cm od konektoru a 8 cm od kloubu. Detailní vysvětlení by asi šlo mimo rámec tohoto článku i testu - buď je šíření uvnitř plastu okolo vlastní antény jiné než ve vakuu a ve vzduchu a z toho vycházejí i jiné rozměry dipólu, nebo je do něj zalita vodivá jenom část a zbytek může být nějakou zátěží zvyšující její efektivní délku nebo... nebo... nebo. Konstruktéři si neradi nechávají koukat do kuchyně a anténu jsem ničit nemohl, ani nechtěl.

Popis funkčních možností, taky zevrubný

Na úvodjejich fungování je užitečné se rozhodnout, z čeho bumbrlíky krmit, jestli z akumulátoru, z kostičky vstrčené do zásuvky nebo z USB, a vybrané kablíkem připojit. Tím spustíte i přístroj.

Citlivost přístrojů si vysílač dokáže nastavit sám při takzvaném linkování, lze ji doladit pomocí dvou tlačítek k zesílení a zeslabení. Vstupní impedanci přístroj přepíná podle typu zasunutého konektoru a podle nastaveného zesílení. Pokud by mělo dojít k přebuzení linky, přístroj sám citlivost sníží.

Kapacita akumulátorového bloku je nějakých 33,3 Wh, pro napětí 5 V je to tedy nějakých 6,66 Ah - s tím dokáže zařízení napájet po dobu dvanácti hodin. Pokud jim sáhnete na volnou, mírně zapuštěnou plošku, modul se modře rozsvítí a ohlásí na pár vteřin svůj stav nabití na dvoumístném displeji.

Vedle běžného spojení vysílač - přijímač, a to po čtyřech nezávislých kanálech, umí sada nadstavovat přenosovou vzdálenost tím, že jeden z přístrojů je zapojen jako opakovač.

Dojmy osobní

Po rozbalení celkem nepotřebujete návod, všechno je v kufříku logické, jasné a návodné. I po zapnutí se vysílač s přijímačem rychle a samy najdou. Citlivost lze nastavit buď cvakáním tlačítky přímo na ucho, nebo pomocí nastavovacího programu a USB. Ale doporučuji četbu manuálu, pokud zařízení konfigurujete složitěji, třeba pro přenos po dlouhé či klikaté dráze na víc skoků s opakovači nebo při použití více kanálů současně. Zejména jak nastavit kanálové voliče a kdy a na čem zapnout režim opakovačů Repeater, protože touhle funkcí disponuje jak vysílač, tak přijímač.

Co se týká dosahu vysílače, zařízení funguje zejména v přímé viditelnosti rovnoběžně nastavených antén vysílače i přijímače. Dosah bezdrátové linky lze snadno zastínit třeba zdivem nebo lidským tělem. To není konstrukční nedostatek, ale fyzika šíření vln v pásmu nad 5 GHz. Poznámky v manuálu, že se mají antény umístit nad hlavy publika, proto nejsou nadnesené. Ale pokud je toto dodrženo, zařízení funguje spolehlivě a bez poruch.

Klips Manfrotto je evidentně stavěn k fixaci přístroje k nějaké desce nebo trubce. Uváděná nosnost 15 kg je v pohodě nad zdejší potřebou. Je robustní a účelná.

A tož...

Tak jak je v domovských končinách výrobce pod Alpami dobrým zvykem, zařízení je po stránce mechanického uspořádání a stejně tak funkčního vybavení do detailu dovedená filigránská práce. Nic k účelům potřebného nechybí, ale nic ani není zbytečně navíc. To, co má zařízení plnit, plní spolehlivě při respektování specifik šíření vln v pásmu SHF.

Takže, milí páni zvukaři, stejně tak paní zvukařky: Kabel, který určitě nikdo nerozšlape, je takový, který vůbec neexistuje.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

Vstupy a výstup: