Musicman Bongo 5 - žádný kubánský bubínek, ale hodně "nabušená" baskytara

Jan Hais, 3. 1. 2008

Musicman Bongo 5 - žádný kubánský bubínek, ale hodně 0žnabušená0ś baskytara

Dovolte mi, abych se s vámi podělil o dojmy z nástroje, který pochází z kalifornské dílny renomované firmy Ernie Ball. Proč nástroj nese typové označení Bongo se mi zjistit nepodařilo, nicméně jak je vidět na obrázcích, nejedná se o žádný kubánský bubínek, ale o hodně "nabušenou" baskytaru.

Pokud vás tento nástroj zaujme, musím vás hned na úvod zklamat, nebudu moci v tomto testu použít časté recenzentské klišé typu "určitě ho vyzkoušejte", protože jednoduše není v ČR kde. Jedná se o nástroj vyšší cenové kategorie, a jak známo, prodejci, kteří drží skladové zásoby, se orientují vzhledem k naší kupní síle spíše na asijský low-end. Případnému zájemci o jeho koupi tak nezbude než hlídat inzeráty, vydat se do Německa či zkusit koupi naslepo, bez možnosti nástroj vyzkoušet, třeba přes eBay.

Divizi firmy Ernie Ball s názvem Musicman není třeba nijak dlouze představovat, Musicman je proslavený svými kvalitními produkty, jako jeden z prvních (ne-li úplně první) začal své baskytary osazovat aktivními elektronikami a vytvořil koncept nástroje, který svým zvukovým charakterem nastavuje ostatním nástrojům pomyslnou laťku, vzor, kterému se ostatní výrobci snaží vyrovnat.

Bongo přišlo na trh jako novinka v roce 2003, v témže roce bylo ověnčeno na frankfurtském hudebním veletrhu titulem baskytara roku.

Design

Na první pohled samozřejmě zaujme svým originálním designem, který mají na svědomí designeři z automobilky BMW a jehož hodnocení nedává žádný prostor pro kompromis. Buď to bude láska, anebo nenávist, nic mezi tím. Rozhodněte sami, zda se vám líbí, či vám tvar těla připomíná třeba záchodové prkénko. Konzervativnější jedince ale zřejmě neosloví.

Tělo

K výrobě těla nástroje byl použit basswood, neboli lipové dřevo, díky němuž nástroj není těžký, což vaše páteř časem jistě ocení. Na druhou stranu nutno podotknout, že díky tomu nástroj trochu padá na hlavu. Při hře ve stoje to s vhodným řemenem nepoznáte, pokud hrajete vsedě, je nutno spodní roh těla nástroje "zabodnout" do stehna pravé nohy. Pak se nástroj bez problémů ovládá a nepřevažuje se, nicméně po nějaké době to začne být pro váš stehení sval trochu nepohodlné, takže bigbandovému či jinému basistovi, který hraje víceméně vsedě, bych pořízení tohoto nástroje moc nedoporučoval.

Krk

Krk je javorový s palisandrovým hmatníkem, bezpražcová verze tohoto nástroje má hmatník z pau-ferra, javorový hmatník v nabídce není. Dvouoktávový krk je celkem pohodlný, ve srovnání s jinými pětistrunnými konkurenty tak středně objemný, spíše zakulacený než plochý. Menzura činí tradičních čtyřiatřicet palců, pětatřicítka pro lepší rezonanci struny H v nabídce není, ale u testovaného nástroje by ani potřeba nebyla, neboť "háčko" i v nejnižších polohách hraje pevně a kokrétně, žádné blátíčko se nekoná. Nadto můžeme v případě potřeby nástroji pomoci aktivkou a přiblížit se trochu klavírnímu zvuku na nejnižších tónech. Z mého osobního pohledu má nástroj lepší odezvu H struny než Fender Jazz Bass V, který jsem několik let používal.

Co se krku týče, nemohu nezmínit věc, která mě na tomto nástroji asi nejvíce zklamala. Zadní strana krku je nalakovaná v barvě nástroje a přelakovaná jemnou vrstvou bezbarvého laku. Tato vrchní vrstva je ovšem dosti nekvalitní a nekoresponduje s jinak výborným dojmem, který ve mě nástroj zanechal. Vrstvičku laku je možno velmi snadno odloupnout pouhým rýpnutím nehtu. Hlavní vrstva laku na krku tímto zasažena není, na samotnou hru to je bez vlivu, ale přeci jen bych u nástroje této cenové kategorie očekával perfektní zpracování na všech frontách.

Krk je uchycen k tělu pěticí šroubů, lem těla je v místech přístupu k nejvyšším polohám zaoblený, což zaručuje, že i sólíčko v nejvyších polohách se bude hrát pohodlně. Přístup ke stavěcímu šroubu výztuhy krku je směrem od těla a k jeho seřízení není potřeba obvyklý imbus, vystačíte s jakýmkoli tenčím šroubováčkem. Nástroj je díky protáhlé hlavě asi o čtyři centimetry delší něž jazz bass, takže je s tím potřeba počítat při výběru vhodného pouzdra.

Snímače, aktivka

Musicmany bývaly v minulosti většinou osazeny jedním humbuckerem umístěném v takzvaném sweet potu, u Bonga výrobce vyslyšel volání hráčů po větší zvukové variabilitě a umožnuje zvolit u snímačů následující možnosti: samotný HB, 2 x HB, HB + singl, navíc všechny kombinace je možno ještě na přání doplnit piezosnímačem. Nástroj osazený dvěma snímači, ať už v kombinaci HH nebo HS, může mít pro hráče s širokými prsty jednu velkou nevýhodu. Jak je už z obrázků patrné, krkový snímač je od patky hmatníku nebezpečně blízko, což může někomu vadit při trhání při použití slapové techniky. Asi po týdnu jsem si na tento fakt zvykl a v současnosti to mojí hru nijak nelimituje.

Základní verze nástroje s jedním snímačem se dodává s třípásmovou aktivkou, všechny ostatní verze s více snímači jsou vybaveny aktivkou čtyřpásmovou (výšky, vyšší středy, nižší středy, basy), která se snadno a intuitivně kontroluje pomocí dvou věžovitých potenciometrů, dalšími ovládacími prvky jsou váha snímačů a celkové volume. Velmi muzikální aktivní elektronika je napájena dvěma devítivoltovými bateriemi a musím konstatovat, že nástroji dodává neuvěřitelnou zvukovou flexibilitu, prakticky v žádném rozumném nastavení nástroj nezní špatně (pomíjím absurdnosti typu vytažení středů na maximum, potlačení basů, aktivaci kobylkového snímače a následnou hru slapem). Aktivka není vypínatelná a taktéž baskytara nedisponuje switchem na rozepínání cívek, jak jsme na to zvyklí třeba u Stingraye.

Zvuk

Díky aktivce a masivním snímačům z nástroje leze velmi silný signál, basa generuje opravdu hutný, typicky "musicmanovský" a hezky "mlaskavý" zvuk, který jistě ocení vyznavači tvrdších hudebních žánrů, ale díky zmiňované špičkové elektronice se jedná o zvukově vpravdě univerzální nástroj, ze kterého pohodlně vyloudíme zvuk vhodný napříč všemi myslitelnými žánry. Od typického konkrétního a agresivního musicmanovského, přes středový a la Jaco Pastorius při mírném stažení basů a lehkém zvýraznění obou středových potenciometrů při hře na kobylkový snímač, přes hodně široký zvuk při použití kobylkového snímače a mírného zvýraznění basů, jenž přirozeně najde uplatnění v reggae, dubu či hip-hopu, po hezky agresivní slapový tón při stažení středů. Osobně nemám moc rád, pokud se při slapu na jazz bassu používá samotný kobylkový singl snímač. Zvuk je pak moc ostrý a nehezky položený příliš do vyšších středů. Na Bongu (což samozřejmě platí i pro Stingraye) se mi zvuk slapu líbí i pokud je aktivován právě pouze snímač u kobylky, zvuk je agresivní, průrazný, ale nikoli nepříjemný. Samozřejmě jsem nástroj netestoval jen v klidu domova, ale osvědčil se mi dobře jak při živém hraní s etno kapelou, která využívá hodně samplů - zvuk se bez problému prosadil a prolezl -, tak i s funky kapelou s dechovou sekcí nebo při hraní standardů v jazzovém triu v malém baru. Měl jsem možnost se s bongem zúčastnit také nahrávání CD ve studiu, kde mě nástroj také nezklamal, zvukově se pohodlně prosadil, byl čitelný, ale zároveň z nahrávky nevyčníval a pěkně se s kapelou pojil.

Závěrem

Tak jako každý nástroj, i tento testovaný má své chyby, nicméně konečný verdikt nad ním bude jednoznačně pozitivní. Nástroj perfektně ladí, seřízení oktáv je otázkou okamžiku, čemuž pomáhá i speciální nultý pražec, mě osobně svým zvukem Bongo rozhodně potěšilo.

Info:

Musicman Bongo je kvalitní, profesionální nástroj s širokou paletou zvuků, originálním designem a bohužel také poměrně vysokou cenou, která se pohybuje dle prodejce a konfigurace snímačů lehce pod 2000 euro.

Plus:

design (subjektivně)

kvalitní aktivka

snímače

zvuk

Mínus:

povrchová úprava krku

převažování na hlavu

cena

Technická specifikace:

menzura34"

radius hmatníku: 11