Mooer GE100 - kytarový multiefekt

kytarový multiefekt

Mooer GE100

žhavá novinka z Dálného východu

Čínská firma Mooer se zapsala do povědomí hudebníků zejména svou rozsáhlou kolekcí kytarových efektů s označením Micro Series, tedy výrazně útlými a skladnými krabičkami jako stvořenými pro napěchované pedalboardy. Dnes představovaný multiefekt sice působí na první pohled o něco konzervativněji, ale nedělejme účet bez hostinského a raději se pojďme podívat, co zjistíme na ten druhý.

Říše středu a zbytek světa

Jak už u mě bývá zvykem, začal bych trochu ze široka. V Asii se dnes vyrábí kdeco a v oblasti hudební elektroniky je tato hegemonie vlastně absolutní. Zlí jazykové tvrdí, že namísto realizace vlastních nápadů asijští producenti pouze kopírují prověřené vzory. Paradoxem je, že tato výtka sedí nejlépe mj. na známého německého výrobce, zatímco dnes představovaný produkt přináší nejednu originální myšlenku. Stejně tak je ovšem pravda, že celková koncepce GE100 vychází z rozšířeného modelu dvoušlapkového multiefektu doplněného o expression pedál. Osobně mi nejvíce připomíná Zoom G1Xon. Zejména tedy proto, že s ním mám vlastní a dobrou zkušenost. Nicméně podobné typy vyrábějí dnes už i další slovutné značky od Digitechu po Line6 a všichni od sebe tak trochu opisují.  

Pohled vnější

Stříbrošedá kastle, sice plastová, přesto však robustně působící, doplněná o hliníkový štítek a ocelové, festovní footswitche, válcuje veškerou umělohmotnou konkurenci svou decentní elegancí. Nejsem sice příznivcem integrovaných, často chatrných expression pedálů, ale v tomto případě šlapka působí poměrně pevným dojmem. Navíc je opatřena nášlapnou gumovou plochou s logem firmy, která jí dodává na solidnosti. Ohledně vnějšího vzhledu tedy není žádný důvod ke stížnostem a lze jen konstatovat, že tady se má „zbytek světa“ od Mooeru co učit.

Ovládacímu panelu dominuje rozměrný LCD displej, který zobrazuje většinu informací jak během hry, tak při nastavování. Díky své mimořádné velikosti umožňuje bezproblémové čtení čísla aktuálního presetu i vestoje, což doposud nejlépe zvládala sice strohá, přesto však výrazná segmentová LED numera procesorů z minulých dekád. Vpravo se nacházejí editační tlačítka, v horních rozích pak datové knoflíky pro výběr a úpravu parametrů. Mezi nimi je umístěn liniový displej indikující právě upravovaný modul nebo v presetu aktivovaný efekt.

Na zadní stěně jsou pak osazeny konektory vstupu, výstupu, napájení a minizdířka pro externí zdroj audio signálu, např. pro přehrávač CD.

Ovládání

Začněme od toho jednoduššího. Při hře si vystačíme s nožními spínači, kterými se pohybujeme v naprogramovaných zvucích směrem nahoru a dolů. Současným stiskem obou přepneme na ladičku a v režimu Loop s nimi spouštíme nahrávaní, přehrávání i mazání smyček.

Expression pedál funguje ve všech presetech jako volume. Při silnějším sešlápnutí jeho přední části, stejně jako u analogových kvákadel, dojde k aktivaci jeho specifické funkce, která mu může být v daném presetu přiřazena. Indikuje nám to oranžová kontrolka vpravo nahoře. Šlapkou řízený parametr si zvolíme v nabídce po stisku tlačítka Pedal a může to být jak obligátní wah wah, tak také třeba gain u distortionů, deph u modulačních efektů apod. Další tlačítka slouží k ukládání zvuků, spouštění automatického bubeníka a looperu nebo k tapování tempa delayů i rytmů. O úloze záhadné klávesy Lesson se s dovolením rozepíši později.

Programování přístroje je vyřešeno poměrně originálním a sympatickým způsobem. Knoflík Mode slouží čistě jen pro přebíhání mezi jednotlivými bloky, označenými LED diodou podsvětlenými zkratkami v horní lince. A jedná se nejen o klasické efektové skupiny (FX - REV), ale i o obsluhu automatického bubeníka (R.S) a dále o celkové nastavení systému (SY), tedy Master Level, zapnutí speaker simulátoru, rozsah expression pedálu včetně síly jeho sepnutí, podsvícení displeje atd. Přejetím vlevo se pak dostaneme na iniciály PL, tedy mod Play, normální režim pro hru a přepínání zvuků. To, že se všechny tyto nabídky nacházejí na stejné úrovni, pro žádnou z nich není třeba přecházet do nad nebo podřazených menu a submenu a každá z nich je tak okamžitě přístupná v kterékoli fázi editace, považuji za obrovskou výhodu tohoto řešení.

Na LCD displeji se pak zobrazují nastavitelné parametry příslušející takto vybranému bloku. Jejich úprava se provádí otáčením knoflíku Select. Stisknutí tohoto knobu funguje jako potvrzení (Enter) a dále slouží pro přepínání jednotlivých ovladačů v rámci momentálně štelovaného efektu (mody FX - REV). V této fázi je také aktivní pravý nožní spínač, jímž se zapíná nebo vypíná celá právě vybraná efektová skupina.

Zvuky zkreslené

Klíčovým a zároveň neuralgickým bodem každého mulťáku jsou amp simulátory (sekce AMP) a zkreslení (sekce DS). První, co člověka zarazí je, že simulovaných zesilovačů je jen sedm a navíc jsou zaměřeny pouze na čisté a crunchové zvuky. Rectifiera, Bognera ani „padesátjednapadesátku“ mezi nimi nenajdete. Sice je to dostatečně kompenzováno širokou nabídkou metalových distortionů (pěkně hutný Metal Man), ale působí to přinejmenším zvláštně. Do linky nebo sluchátek znějí modelované kusy typicky procesorově, neurazí ani nenadchnou, mikrofonem sejmutý aparát to ale zdaleka není. Pokud vypnete simulaci repra a zapojíte GE100 do koncového stupně skutečného kytarového zesilovače (u mě domácí Marshall JCM800), ani tak se příliš nepřiblížíte projevu reálného lampového pre-ampu. Prostě ve spektru zůstává jakási simulační příměs, přílišná dunivost v basech a zejména absence těch typických, kytarově „přisprostlých“ dominantních středů. Třípásmovým ekvalizérem to nedoženete, nicméně pomoc může přijít ze směru, ze kterého by to asi nikdo nečekal. Vysvětlím později.

Ve skupině zkreslovačů je vedle jiných i celá řada modelů, odkazujících se dle manuálu na legendární vzory. Např. Tube Screamer, Boss DS-1, Big Muff a další. Vzal jsem tedy opět pro srovnání prověřené analogy ze své sbírky a zkusil, zda je lze, po vypnutí všech ostatních ambiencí, nahradit MOOERem. Znovu jsem však narazil na neodstranitelnou „ampovost“, středové zakulacení a nepřítomnost ostrosti a agresivity skutečných krabiček. Uvěřitelně zní jen čistý Booster, dále Preamp OD, se kterým lze opravdu vykouzlit sound analogového drivu pro nakopnutí vašeho lampáče, a také Classic OD hraje v podstatě totožně s předlohou (ProCo Rat).

Ve stejném oddílu jsou potom zařazeny i dvě simulace akustické kytary. Tak tady se asi inženýři při programování algoritmů uklikli, protože namísto zvonivosti, šíře a jasu např. Ovationa se ozve něco, co připomíná spíš kvákadlo pevně nastavené na úzkou, střední frekvenci. Nicméně právě odsud se odvíjí jiný, zajímavý příběh. Když jsem se následujícího dne opět pokusil virtuální „osmikilo“ z GE100 pustit do koncáku toho reálného (samozřejmě s připojeným reproboxem) ve snaze o dosažení co nejvěrnější nápodoby, znenadání zněl digitál náležitě pevně a dravě. Nedopatřením totiž zůstal v sekci DS zapnutý Acoustic B (parametry na maximum). Náhoda tedy umožnila přijít na fakt, že efekt, který nepomohl tomu akustickému, velice prospěl minimálně jednomu elektrickému zvuku MOOERu.

Ke zkreslení už jen noticku: Leckomu může přijít podivné, že aplikuji tak přísná měřítka na obyčejný digitální multiefekt. Připouštím, že patřím mezi postižené, kteří tráví ve zkušebně i ve svém domácím studiu více času, než je zdrávo, hledáním toho nejlepšího soundu. Normální muzikant tohle odzívne, na koncerty si pořídí kvalitní celolampu a na domácí cvičení a demáče mu takovýto procesor bohatě postačí. Nicméně na druhou stranu nemohu nezmínit skutečnost, že jsem i v této cenové kategorii narazil na výrobky, které dokázaly splnit i takto náročná kritéria.

Zvuky čisté

Pokud se chceme oprostit od problematických zkreslení a hrát „na jistotu“, můžeme GE100 lehce přeměnit na „pouhou“ sbírku kvalitních modulací a dozvuků, kterou lze bez obav využít i ve spojení s kytarovým aparátem té nejvyšší třídy. Jakmile totiž vyřadíme obě zkreslovací sekce, přestane do řetězce vstupovat také speaker simulátor, byť je i v zapnutém stavu. (A naopak, kdybychom chtěli přístroj zařadit jen jako simulaci boxu za jiný, externí zkreslovač, stačí v oddílu DS aktivovat čistý booster s minimálním, signál neovlivňujícím nastavením.)

Menší počet efektů se nachází před amp simulacemi (FX), hlavní skupina pak za nimi (EQ, MOD, DLY, REV). Ty z FX se tedy chovají jako krabičky před vstupem zesilovače, ty ostatní pak fungují jako by byly zapojeny v jeho efektové smyčce. Je tedy také možné zapnout např. dva phasery za sebou a vytvořit dost neobvyklé pazvuky. Některé z těchto efektů si zaslouží detailnější komentář.

Třípásmový ekvalizér přidává nebo ubírá čistým rejstříkům přirozené frekvence a není mu moc co vytknout. Nic neskřípe, nehouká ani neduní.

Kompresor mě příliš nepřesvědčil. Nemá kontinuální průběh, jsou slyšitelné drobné výkyvy v hlasitosti. Při rychlejší artikulaci to ale nepoznáte.

Kvákadla, automatická i pedálové, znějí dobře, hladce a nezacházejí do extrémních spekter. Opět jsem provedl komparaci, tentokrát s originálním Cry Baby. To disponuje typickým „špinavým“, mírně zkreslujícím zvukem. Inu zapnul jsem tedy neomylně ještě modul Acoustic B, a digitální čistota byla ta tam. Multiefekt se změnil v téměř dokonalý analogový Wah wah.  

Drop Bit je nepříliš často slýchaná pozoruhodnost. Upraví kytarový tón na nízkým převzorkováním rozsypané digitální chrčení. Pro sebe jsem si ho pojmenoval „Atari těsně před smrtí“. Zajímavá by byla jeho aplikace na zpěv.

Chorus zní identicky jako známý Boss CH-1. Přesto se už ani on ani jiný efekt z této skupiny na žádnou takovou konkrétní předlohu neodvolává. Je to vlastně škoda, protože většina z nich hraje bezchybně, měkce analogově, takřka „vintage“, bez zbytečných divokostí. Přihlášení se např. k Univibe nebo Memory Manu by zde tedy bylo daleko oprávněnější než v případě distortionů.

Stutter napodobuje killswitch nacházející se na kytarách nekompromisních metaláků. Jde vlastně o „ostré tremolo“ a také o další novinku, se kterou jsem se zatím ještě jinde nesetkal.

Treverb kombinuje reverb s tremolem a výsledkem je zajímavý „space“ dozvuk.

Lesson, looper, rhythm

Tak to tu ještě nebylo! Funkcí pod tlačítkem Lesson tvůrci GE100 vyrazili z ruky argumenty všem pochybovačům o originalitě čínských produktů.

V ten moment se totiž displej změní v přehlednou tabulku, která podle zadané tóniny a jejího modu vypíše buď sedm tónů, kterými je tvořená stupnice, a nebo, což považuji za ještě zajímavější, zobrazí kytarový akord i s tabulaturou. Ta je navíc vždy připravena ve dvou obratech, první většinou „country“ - v první poloze a s prázdnými strunami - a druhý „funky“ - dále na hmatníku.

Já, který si u táboráku k všelijakým Dajánám a Panenkám vystačím s durem, mollem, septimou a občas nějakým tím „majákem“, na to koukám jako na zjevení a vidím, že bych se mohl ještě mnohému naučit. A což teprve takový mladý kytarista na počátku své dráhy. Prostě nápad jako hrom!  

Looper je dnes už také nedílnou součástí podobných procesorů, ale délka jeho záznamu se většinou pohybuje kolem třiceti sekund. To, že jich Mooer nabízí sto osmdesát, je překvapivé a jde zřejmě o světový rekord v kategorii multiefektů. Tři minuty, to už je vlastně slušná délka pro celou písničku. Když ji ještě podpoříte vestavěným bubeníkem, můžete na něj pomocí různých presetů navrstvit kompletní instrumentální aranž. Jen je třeba ohlídat si synchron s rytmem.

Konečná, vystupovat!

Mooer GE100 není procesorem pro každého. Někomu na něm může chybět např. audio interface, kterým dnes bývají mulťáky často vybaveny. Radikálního metalistu stavícího na hi-gainových stěnách asi také zrovna příliš neosloví. O to lepší využití ale nalezne v tradičnější, melodičtější tvorbě s důrazem na čistší zvukové barvy. V takovém stylu může své přednosti rozvinout naplno, protože jak již bylo uvedeno, vlastností, kterými výrazně převyšuje průměr své kategorie, je hned několik. A ještě vás naučí hrát správně ty Wabiho špeky v Rose na kolejích.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

http://www.mooeraudio.com/