Meinl Byzance Big Apple Dark - jazzové činely

Ridy Mainl Byzance Big Apple jsou ručně vyráběné činely s širokou paletou zvuků určené pro muzikální hráče, kteří chtějí z nástroje dostat víc než jen stále stejně reagující crash nebo ride. Velikosti dvacet a čtyřiadvacet palců se velmi dobře doplňují a jsou vhodné k použití v páru, ale přesvědčivé kvality mají i jednotlivě.

Po moderních, čistých a průrazných činelech Meinl Classic Custom Dark, které jsem testoval před dvěma měsíci, přišel tentokrát z Meinlu pravý opak. Dvojice ride činelů z nejvyšší řady Byzance je zvukově suchá a špinavá, má matný vzhled (oproti naleštěným Classic Custom) a je jasně určená do jazzu a příbuzných jemnějších stylů. Přesně takové činely používají například Benny Greb nebo Anika Nilles. Modelová řada Byzance je jediná z portfolia Meinlu vyráběna ručně v Turecku, ovšem činely jsou následně převezeny do Německa, kde jsou provedeny poslední úpravy a kontrola kvality. Z toho důvodu můžou být i dva exempláře stejného modelu lehce odlišné, ovšem základní charakteristiky jsou vždy společné. V rámci řady Byzance Meinl vyrábí šest podskupin činelů, rozdělených podle zvuku a povrchové úpravy do řad Traditional, Vintage, Jazz, Extra dry, Brilliant a Dark. A právě do skupiny Dark patří dva testované kousky.

Na test jsme obdrželi ride činely s označením Big Apple ve velikostech 20” a 24”. Kromě nich obsahuje řada Byzance Dark přes dvacet dalších modelů včetně hi-hatek, crashů, splashů, číny a dalších ridů. Oba činely jsou velmi tenké (fyzicky, nikoliv zvukem), což má za následek krátký dozvuk, hluboké ladění a možnost činely používat i jako crashe. Činely tak zapadají do současného trendu, kdy někteří výrobci i hráči nerozlišují modely ride a crash, ale používají činely, které jsou někde na pomezí. Kromě Byzance se jedná například o řadu Zildjian Kerope a z bubeníků tímto crasho-ridovým stylem hrají například zmíněný Benny Greb, Dave DiCenso, Jojo Mayer nebo celá řada jazzmanů. Oba ride činely mají společné tyto základní vlastnosti, ale v mnohém se také liší, takže se na ně pojďme podívat jednotlivě.

Dvacetipalcový Ride

Dvacítka je oproti většímu sourozenci výrazně sušší a s kratším dozvukem. I přes nízkou hmotnost se zvuk nezahltí ani při větším tempu a intenzivnějších úderech. Naopak při pomalém tempu může být tato suchost až nepříjemná, protože jednotlivé údery se tolik nespojí, ovšem to už záleží na osobních preferencích a momentálních hudebních a stylových požadavcích. Rozhodně lze ale říci, že zvuk nástroje při úderu hlavičkou do těla je kultivovaný a vkusný, tady skutečně nehrozí, že by měl posluchač pocit, že se jedná o levný činel. Oba ridy mají velmi malé pupky, jak to u této kategorie činelů bývá, takže vyžaduje dost snahy se do nich vůbec trefit a výsledkem rozhodně není zvonivý sound klasických větších bellů, ovšem s celkovým charakterem činelu se pojí pěkně, a jestli chcete průraznost, budete ji beztak hledat jinde. Posledním důležitým aspektem je možnost hrát na činel jako na crash. Kdo má rád temné, suché crashe, ten tady rozhodně pochodí. Činel se rozezní i při poměrně jemném úderu přes hranu a na svou velikost má skutečně krátký dozvuk (v porovnání s klasickým činelem typu Zildjian A Custom v kapesní velikosti patnáct palců byl Meinl stále výrazně kratší). Opět: nejedná se o crash do metalu, ale v popovějším, akustičtějším nebo písničkovějším prostředí bude jako doma.

Čtyřiadvacetipalcový Ride

Oproti dvacítce, jejíž zvuk se dá přirovnat k hodně podlepenému standardnímu ridu, je čtyřiadvacítka výrazně jiskřivější a při zachování krátkého dozvuku je její tón méně zatlumený a tak nějak veselejší. Stále je to samozřejmě oproti průměru velmi suchý a poměrně tichý nástroj, ale v porovnání s dvacítkou už je o něco otevřenější. Pupek má podobné kvality jako u dvacítky, vcelku nevýrazný, ale odpovídající charakteru činelu. Překvapením je, že i takto velký ride se dá bez problémů crashovat. Zvuk crashe je velmi mohutný a hluboký, ale dozvuk je stále v normě. Opět činel, který se v přílišném hluku ztratí, ale v čistém prostředí bude zářit.

Závěrem

Závěrem přichází zapeklitá otázka: Který si vybrat? Čtyřiadvacítka je o něco univerzálnější, dvacítka má zase použitelnější crash, oba činely mají více možností, jak na ně hrát, a u každého jsou tyto možnosti jiné. Pokud budete vybírat jeden, je potřeba pečlivě zvážit, který bude lépe zapadat mezi ostatní kousky z vaší sbírky. Jako nejlepší volba se mi ovšem jeví pořídit si oba. Je to sice nemalá investice, ale tak je to u dobrých činelů vždycky. Získáte tak dva odlišné, ale doplňující se zvuky ridu a dva kompatibilní crashe, kdy na dvacítku lze hrát i rychlejší sled úderů při zachování konkrétnosti a čtyřiadvacítka bude sloužit pro důraznější momenty. Se dvěma činely si tak díky jejich pestré škále zvuků můžete úplně vystačit.

www:

meinlcymbals.com