Marshall DSL 40C a DSL 15C - Variace na téma „moderní Marshall“

Musím se hned zkraje přiznat, že mám pro aparáty značky Marshall slabost již od dob, kdy jsem zbožně hltal kytarovou učebnici od kolegy „muzikusáka“ Vítězslava Štefla, ve které se psalo, že Marshall je zkrátka ta jediná značka, které se ostatní výrobci nemohou rovnat. A přestože se nad tímto tvrzením dnes mohu spíše pousmát, láska k Marshallům mi zůstala.

Od té doby jsem měl možnost stát na pódiu s nejrůznějšími modely tohoto výrobce za zády - ať už vlastními či půjčenými. Užil jsem si mnoho zábavy se svojí „plexinou“, obtěžoval jsem spoluhráče i zvukaře téměř nekontrolovatelně hlasitou hlavou JCM 800, ale také jsem si nejednou zahrál na (o něco) modernější modely z řad TSL a DSL. Právě ta posledně jmenovaná se po krátké přestávce (kdy byla nahrazena řadou JVM) vrátila v roce 2012 se čtyřmi novými aparáty, mezi nimiž jsou i dvě komba, která se mi dostala do rukou za účelem testu. Již informace o jejich existenci ve mně vzbudila velkou zvědavost - DSL 40C a DSL 15C totiž zdědily své DNA po zesilovačích DSL 100 a DSL 50, které mi vždy připadaly jako dobrý kompromis mezi klasickým zvukem à la JCM 800 a modernějším, mnohdy až s metalem koketujícím zkreslením. Na rozdíl od JCM 800 z nich také bylo možné dostat použitelný čistý zvuk. Nemohl jsem se však ubránit pocitu, že tehdejší kombo, verze s názvem DSL 401, poněkud postrádala kouzlo svých větších brášků. Přičítal jsem to na vrub koncovým lampám EL84, které sice znějí výborně např. v aparátech Vox, ale s řadou DSL si dle mého názoru příliš nerozuměly. Právě proto jsem tolik uvítal, že model DSL 40C používá v koncovém stupni lampy EL34, které najdeme ve většině klasických aparátů Marshall. Pojďme nyní krátce shrnout základní údaje o obou kombech.

Ne, bez výčtu technických detailů to nepůjde

DSL 40C je kombo s jedním dvanáctipalcovým reproduktorem (v tomto případě Celestion Seventy 80) a výkonem 40 W (v režimu pentoda) s možností snížit výkon na polovinu (režim trioda). Je vybaven dvěma kanály, z nichž každý má dva přepínatelné režimy, jedná se tedy o pseudočtyřkanál. O tónové korekce se stará sdílený třípásmový ekvalizér, rozšířený o ovladače presence a resonance (jejich funkce, předpokládám, znáte z jiných aparátů). Další možnost frekvenční úpravy nabízí přepínač Tone Shift. Reverb je digitální a lze jej nastavit odděleně pro oba kanály. Na zadním panelu naleznete kromě přepínače Pentode/Triode i vypínatelnou efektovou smyčku, vstup na footswitch a výstupy pro externí boxy.

Menší varianta DSL 15C se kromě výkonu liší od většího sourozence v následujících bodech. Oba kanály postrádají přepínání režimů, otočný ovladač Resonance byl nahrazen přepínačem Deep a reverb chybí úplně. Na zadním panelu také nenajdeme efektovou smyčku. Namísto reproduktoru Celestion Seventy 80 je zde použit „custom voiced“ model G12E-60 téže značky. Přestože se v obou případech jedná o komba s jedním dvanáctipalcovým reproduktorem, DSL 15C je mnohem menší a lehčí (viz tabulka). Jedním z nejpodstatnějších rozdílů oproti 40C je ale použití koncových lamp 6V6, které bývají doma spíše v aparátech Fender (např. Deluxe Reverb). Možnost přepínání pentoda/trioda zůstala zachována.

Marshall se v nich nezapře - zvukové vlastnosti

Sláva, přežili jsme výčet funkcí a dostáváme k tomu podstatnému - nabídnu vám své dojmy ohledně zvuku obou aparátů. Začněme tím větším z nich. Jakmile kombo DSL 40C zapnete a prohrábnete struny, okamžitě víte, s kým máte tu čest. Všechny zvuky, které se na vás hrnou, mají nezaměnitelný charakter Marshallu. Je těžké to popsat slovy (snad jsou to specificky laděné agresivní středy), ale ten zvuk si zkrátka s aparáty jiných výrobců nespletete. To platí dokonce i pro čistý zvuk, který se ukrývá v prvním módu prvního kanálu, nazvaného Classic Gain. Nezkreslené zvuky jsou velice použitelné, což nelze říci o některých starších modelech. Zde přijde často ke slovu digitální reverb, který sice není nikterak oslnivý, ale svou funkci plní dobře. Přesto si však myslím, že milovníci křišťálově čistého zvuku sáhnou po jiné značce. A protože i tento kanál má kromě ovladače volume i vlastní potenciometr gain, při vyšších nastaveních již o čistém zvuku mluvit nelze - nahradí ho velmi muzikální crunch. Crunch je i název druhého módu kanálu Classic Gain a nalezneme zde vše od mírného nakreslení až po klasické rockové zkreslení à la Plexi. Právě v tomto rozmezí se nachází zvuky, které dle mého názoru dělají aparátu největší čest.

Zvolíme-li kanál Ultra Gain, zkreslení začne rychle přibývat - již první mód zvaný Lead 1 nabízí tolik gainu, že by měl uspokojit i metalové hráče. A pokud by jim to snad přeci jen bylo málo, Lead 2 je schopen i naprostého šílenství, obzvláště pak pokud stisknete přepínač Tone Shift, který výrazně potlačí středy, které jsou mnohým metalistům tolik na obtíž. Zajímavý je ale především charakter zkreslení. Pokud např. v režimu Lead 1 nastavíte gain maximálně na třetinu (se slabšími snímači možná na polovinu), odmění se vám DSL 40C přesně tím, co čekáte od moderního Marshallu - šťavnatým rockovým zvukem, který je dostatečně agresivní na to, aby se výborně prosadil i vedle nemilosrdně bušícího bubeníka.

Pokud se ale neudržíte a otočíte gain doprava, začne se projevovat něco, v čem já vidím největší nedostatek tohoto aparátu. Jednoduše řečeno - DSL 40C nabízí víc gainu, než reálně dokáže zvládnout. Co tím myslím? Přestože jsem komba testoval s kytarami s velice konkrétním zvukem, zkreslení se nebezpečně brzo začalo slévat, ve vícezvucích nebylo možno rozpoznat jednotlivé struny a konkrétnost byla nahrazena „chrchláním“ a „bzučením“. Nenechte se mýlit - toto není vlastnost tohoto aparátu obecně, týká se opravdu jen kanálu Ultra Gain, obzvláště pak při vysokém nastavení gainu. V takové situaci můžete „kroutit“ ekvalizérem jak chcete - jediným řešením je poměrně razantně ubrat gain. Tím se však trochu neguje samotný účel existence kanálu Ultra Gain. Druhá a poslední nevýhoda je relativní přemíra vysokých frekvencí - a to říkám já, milovník zvuků, které mnohým připadají již nesnesitelně ostré. Po chvilce experimentování jsem nejčastěji nastavoval výšky na nulu (!) a středy max. na polovinu. Pokud vás napadá, že výše popsaná nekonkrétnost high-gain zvuků byla způsobena právě tímto nastavením, musím vás zklamat - zkoušel jsem všechna nastavení ekvalizéru, ale „chrchlání“ jsem se takto nezbavil.

Na závěr si dovolím zaspekulovat, že mnou popsané problémy by z velké části vyřešila výměna reproduktoru. Podíváte-li se totiž na cenu, která je na Marshall nezvykle nízká, dojde vám, že někde se šetřit muselo. Pokud vám tedy přijde, že DSL 40C nezvykle haním - není to tak docela pravda, zvuky s nízkým nastavením gainu se mi zamlouvaly velice a neváhal bych tento aparát doporučit komukoli, kdo má v lásce zvuk Marshallu, ale nechce se mu investovat do dražších modelů. Byl bych jen opatrný, pokud byste si chtěli toto kombo koupit především kvůli high-gain zvukům (např. pro metal). Myslím, že jiné značky (nebo i jiné modely Marshallu) tento žánr zvládají lépe.

A nezapomeňme na mrňouse...

Menší ze dvou testovaných komb - DSL 15C - je důkazem toho, jak velký vliv mají na výsledný zvuk koncové lampy (a také jiný reproduktor). Sice se nedostavil fenderovský charakter čistého kanálu (trochu jsem to čekal kvůli použití lamp 6V6), ale zvuk je dramaticky odlišný od většího bratra, a to i přes téměř identický předzesilovač. Pokud mi připadal DSL 40C chvilkami až příliš ostrý, menšího modelu se tato výtka rozhodně netýká. V podstatě nezávisle na nastavení mi zvuk přišel vždy příjemně hřejivý a postrádající nepříjemné frekvence, které jsem se horko těžko snažil ukrotit ekvalizérem na DSL 40C. To však neznamená, že by aparát DSL 15C postrádal zdravou agresivitu - i zde se projeví onen nezaměnitelný charakter Marshallu. A právě proto mi bylo líto, že na slabším modelu sice máme k dispozici dva kanály, ale chybí zde přepínání módů. Přišel jsem tak o možnost přepnout na mód Crunch, který se mi tolik líbil na DSL 40C. Naštěstí máme možnost nastavit gain na čistém kanálu na maximum, přesto mi však režim Crunch chyběl. U kanálu Ultra Gain pak docházelo k podobnému slévání tónů, které jsem kritizoval u výkonnějšího komba. I zde pro mě platilo - moc to nepřeháněj s gainem, a budeš spokojen. Co mě však u DSL 15C překvapilo nejvíce, byla relativně nízká maximální hlasitost ve srovnání s jinými patnáctiwattovými celolampami. Shodou okolností během testu stálo hned vedle jiné patnáctiwattové kombo - rozdíl v hlasitosti byl opravdu znatelný. To vůbec nemusí být nevýhoda - všichni dobře víme, že lampu je třeba dát pořádně nahlas. A když to uděláte u DSL 15C, hlavu vám to neutrhne a spoluhráči i zvukaři vás budou mít ještě raději než teď. No nestojí to za to?

Za tu cenu...

Celkově musím říct, že ve mně nové modely z řady DSL zanechaly smíšené pocity. Chvály i kritiky mě napadá skutečně mnoho. Když se ale podívám na cenovku, chce se mi být přeci jen o něco tolerantnější. Pokud jste totiž, podobně jako já, milovníci zvuku Marshallu, nic vhodnějšího v dané cenové kategorii neseženete. A pokud se budete držet zpátky se zkreslením, myslím, že můžete být velmi spokojeni. A vůbec, jako doporučení nechť vám poslouží informace, že se údajně do DSL 40C zamiloval Evžen Hoffman - kytarista kapely Kryštof - a vyžádal si ho na letošní turné. Nakonec to tedy skončí tak jako vždy - stejně se budete muset zvednout a sami si dojít na nová komba DSL zahrát. Nudný zážitek to rozhodně nebude.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

Marshall DSL 40C

www:

http://www.marshallamps.com/product.asp?productCode=DSL40C

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

Marshall DSL 15C

www:

http://www.marshallamps.com/product.asp?productCode=DSL15C