Ptáte se, komu tento aparát vděčí za své přízvisko? Pak vězte, že to není nikdo jiný než skupina Johna Mayalla, její album Bluesbreaker a hlavně Eric Clapton, který toto kombo v roce 1966 při jeho natáčení použil. Re-issue modelu pochopitelně není zcela shodné s originálem, některé tehdy použité komponenty už nejsou k dispozici, stejně ovšem stačí poslechnout si výše zmíněnou nahrávku a následující recenzi už vlastně nemusíte číst. Buď vám zvuk Bluesbreakera padne do ucha, pak vás testík neodradí, nebo, pokud bude váš vkus odlišný, vás k jeho koupi nepřesvědčí.
Předem recenze musím podotknout, že k celému odvětví vintage kytar a aparatur a jejich reedic mám poněkud protichůdní vztah. Význam originálů starých několik desítek let a pochopitelně i jejich příspěvek při vývoji zvuku elektrické kytary do dněšní podoby nechci nijak snižovat, a pokud se někdo např. o svého Stratocastera ročník 1964 neobává a v klidu s ním jezdí na koncerty, rád mu vyseknu poklonu jako hrdinovi. Na druhou stranu, pořizovat si kytaru z Custom Shopu a nechat ji upravit, aby vypadala jako hodně hraný a otřískaný kousek, považuji, mírně řečeno, za praštěné. Stejně tak i na tomto aparátu se (hodnoceno střízlivým okem dneška) najdou mouchy. Je samozřejmě osobní věcí každého hráče rozhodnout, zda je pro něj maximální přiblížení k originálu výhodou, nebo ho naopak nevýhody téhož přimějí poohlédnout se po něčem jiném.
Design
Pokud za hlavní přednost komba považujete skladnost a snadnou transportovatelnost, asi vás Bluesbreaker příliš nepotěší. Jeho šířka odpovídá běžnému 1960B boxu, na výšku je více jak dvoutřetinový a jeho váha přesahuje 30 kg (chválabohu je možné do něj zašroubovat kolečka). Nezbytné logo Marshall je sice z tradičního bílého plastu, jeho čelo je však pozlaceno. Šedivočernou ochrannou síťku doplňuje bílé lemování, zkrátka vintage (z dnešního pohledu) design, jak má být. Hlavní panel aparátu (a tím i všechny související součásti) je umístěn poněkud netradičně skrze vrchní desku, kterou kromě něj narušuje ještě jemná mřížka, umožňující pohled na lampy. Toto řešení má svá pro a proti - výhodou je kupříkladu menší pravděpodobnost nechtěného "rozhození" pečlivě vyladěného nastavení potenciometrů, nevýhodou naopak horší přístup k výstupům, zdířce síťového kabelu a footswitche (noření se s baterkou do útrob komba s obavou, že jsem zapojil footswitch do výstupu pro externí reprobox, bych si klidně nechal ujít). Tuto oběť přiblížení se původní verzi lze akceptovat, hůře se ovšem snáší absence jakékoli ochrany té nejohroženější části komba - rohů. Vězte, že i přes sebevětší opatrnost dojde váš aparát při koncertech a cestách na ně menší či větší újmy. První jsou na řadě pochopitelně rohy, na druhou stranu se díky neexistenci jejich ochrany rychleji přiblížíte originálním kouskům, které už v současnosti budou (předpokládám) pěkně rozdrbané.
Koncepce a výkon
Srdcem aparátu je předzesilovač se čtyřmi ECC83, výkonovou sekci mají na starost dvě 5881 (ekvivalent 6L6). Co se výkonu ve wattech týče, ve firmě Marshall i jinde panují určité rozpory. Ve specifikacích na webu výrobce je uveden údaj 30 W, na aparátu samém se skví nápis 50 W Tremolo a internetové diskuze a zahraniční časopisy jsou plné údaje 45 W (svou roli určitě hraje i fakt, že originální verze obsahovala výkonnější lampy KT66). Reproduktory od firmy Celestion jsou (jako u celé Vintage série) 25W typu Greenback. Další důležitou součástí aparátu je lampa GZ34, rectifier (obraceč průběhu fáze), který má za cíl zajistit komprimovanější a nakreslenější tón. Jinak je Bluesbreaker vyřešen poměrně spartánsky - třípásmový EQ + presence, tlačítka speed a intensity pro nastavení tremola a potenciometr hlasitosti pro každý ze dvou kanálů. Ty si mezi sebe dělí čtyři vstupy, z nichž vždy ten vrchní je citlivější. Tremolo je dostupné pouze pro druhý kanál, spíná se dodávaným footswitchem. Zajímavostí je možnost namíchání zvuku z obou kanálů při spojení vstupů prvního a druhého kanálu.
Zvuk
První, na co jsem se při poslechovém testu soustředil, byla snaha zjistit, jak se to vlastně má s výkonem. Aparát nemá master volume, maxima hlasitosti dosáhne subjektivně někde ve třetině dráhy potenciometru, a následně už zvuk pouze získává na zkreslenosti. Reálný výkon bych spíše viděl ke zmíněným 30 W, ve srovnání s dalším re-issue modelem 1987X (test v příštím čísle) vycházel Bluesbreaker jednoznačně jako ten tišší z dvojice, na druhou stranu, pro blues, popřípadě rock'n'rollové hraní si myslím zachovává i slušnou výkonovou rezervu. Samotný zvuk aparátu je typicky marshallská "ani ryba, ani rak", tj. nikdy úplně čistý, nejvýstižněji by ho popsalo slovo crunch. Osobně mě nejvíce zaujal zvuk cca v polovině dráhy volume potenciometru (závisí pochopitelně i na druhu snímače) - je velmi příjemně "nakřáplý", přirozeně lampový a hlavně, velmi univerzální, stačí trocha práce s volume potenciometrem na kytaře a EQ komba, a pochybuji, že byste si nevybrali. Na kobylkový snímač kombo při trochu silnějším attacku trsátkem velmi příjemně "nakvákává", což vynikne pochopitelně hlavně při sólování. Pokud byste zatoužili po zkreslenějším tónu, kombo vám samo o sobě nejspíše nevyhoví - jak se potenciometr blíží k číslu 10, zvuk začíná podivně hltit a ztrácí na čitelnosti, s přimhouřením oka by se asi dalo mluvit o zkreslení zvaném fuzz. Charakter obou kanálů je velmi podobný, jednička má o něco více výšek, druhý kanál je naopak o něco hlubší, subjektivně při stejném gainu zkreslenější. Tremolo je vynikající, skvěle doplňuje zvuk komba, výraznější a tedy použitelnější je při "spíše čistším" zvuku, cca okolo volume na čtyřku. Při nižších hodnotách potenciometru speed tón příjemně "houpá" a velmi pěkně se improvizuje, maximální hodnota speed i intensity vyvolává dojem, že někdo rychle vypíná a zapíná proud, a uplatní ji tedy spíše experimentátoři. Výše zmíněná "zajímavost", tedy namíchání zvuku obou kanálů, je v praxi velmi účelná a použitelná vlastnost, zejména pokud nehodláte používat externí A/B box pro přepínání mezi kanály. V tomto módu pracují oba ovladače hlasitosti, takže si lze opravdu namixovat zvuk dle osobního gusta. Jak už jsem napsal, nejzajímavější a nejpraktičtější zvuk má tento aparát při polovičním gainu, při spojení obou kanálů pak platí pravidlo "nechť volume I + volume II = 10". Určitě vás nezklame (stejně jako Bluesbraker samotný).
Závěr
Tento aparát se mi zdá hodným úvahy u těch hráčů, kteří se orientují na styly populární v době vydání originálního modelu, tedy v 60. letech. Charakter zkreslení, design a v neposlední řadě stylové tremolo tomuto období přesně odpovídají. Na druhou stranu, v záplavě v současnosti populárních kapel "kytarovek", které přinesly novou vlnu zájmu o různé experimenty s vintage zkreslením, by se majitel Bluesbreakeru rozhodně neztratil. Módní vlny se mění, ale klasika zůstává klasikou, což v tomto případě platí na 100 %.
Info:
Marshall 1962 Bluesbreaker je kytarové celolampové kombo se zabudovaným tremolem, osazené dvěma 12" reproduktory Celestion Greenback. Jedná se o reedici původního modelu s drobnými úpravami, svou koncepcí a zvukem je nejlépe použitelné pro blues, rock'n'roll a příbuzné žánry. Jeho cena v PMC je 48 990 Kč.
Plus:
možnost namíchat zvuk z obou kanálů
tremolo
vintage aparát
Mínus:
hmotnost a rozměry
vintage aparát
