Jednoho podzimního večera jsem koukal v televizi na kousek koncertu skupiny Rasmus. Vůbec se mi nelíbil zvuk kytaristy, za kterým stály vyrovnané stacky Line 6 Spider II - připadal mi naprosto zbytečný a nudný. Neuplynul ani týden a volali z Muzikusu, že mají na testy nový model Line 6 Spider III. Tak to tedy byla výzva, byl ten nemastný - neslaný zvuk v aparátech, aranžích, nebo rukách kytaristy?
Letmý pohled
Řada Spider III má velmi početnou řadu modelů, na testy jsem dostal velké 150W stereo kombo se dvěma reproduktory od světoznámého Celestionu. Celé kombo je při svých velkých rozměrech lehké (26 kg), ale kvůli rozměrům není jeho stěhování v jedné osobě právě nejpříjemnější... A ostatně ani ve dvou, protože nemá boční úchyty. Modelingová sekce je srdcem systému a obsahuje dvanáct modelů zesilovačů (od čistého po brutální Insane), sedm běžných efektů (maximálně tři současně) a ladičku. Paměť pro uložení zvuků obsahuje čtyři sta předpřipravených zvuků. Oproti tomu je počet paměťových míst pro vaše uživatelské zvuky velmi malý - pouze třicet šest. Pro nožní ovládání můžete připojit některý z pedálů Line 6. Délku zpoždění pro delay nastavujete pomocí tlačítka Tap tempo, které má více funkcí. Tolik asi na úvod, pojďme se raději podívat na detaily a praxi...
První zapnutí
Po prvním zapnutí a několika riffech proložených kroucením knoflíky jsem se vydal do bezedných hlubin čtyř set presetů. Počet je tak velký, až mi skoro připadá, že si rychleji připravíte podobný zvuk otáčením knoflíků (parametrů k nastavení zase není tolik) než hledáním mezi stovkami presetů. Přiznávám, že jsem touto záplavou nebyl příliš nadšen, raději jsem si vybral něco základního a dále upravoval... Obrovský výskyt efektů typu tremolo v presetech je podle mne trochu daní za omezený počet efektů, které umí efektová jednotka - přece jen je jich na pár základních efektů příliš...
Zkreslení a amp modeling
Firma Line 6 má od svého prvního POD procesoru právem velké renomé mezi firmami, které se pokoušejí nasimulovat elektronky digitálně. Její POD se stal legendou. Od té doby uplynulo již hodně let, a tak bych vzhledem k podstatně rychlejším procesorům a dlouhému vývoji předpokládal skutečně velký posun ve zvuku. Škála modelů pokrývá spektrum zvuků od čistého až po maximálně zkreslený.
S řadou zmiňovaných originálních zesilovačů mám osobní zkušenosti, takže si dovoluji polemizovat o velké podobnosti s originálními zvuky - a to jak u hiwatta, voxe, fendera nebo marshalla. Jestli někde u mne aparát v modelingové části ztrácel body, tak při simulacích s menším zkreslením, neužil jsem si ani šťavnatý blues zvuk, ani "country" od fendera či voxe. A tak typický a osobitý marshall crunch? Z tohoto aparátu? Na to zapomeňte. Marshall zvukům chybí typický náběh tónu, který dělá "british sound" takovou legendou. Ale dobrá zpráva - něco se mi líbilo: modely pro větší zkreslení. Je mi jedno, jestli zvuk bude kopie aparátu A nebo B, hlavně když to bude hrát. A zatímco modely s malým zkreslením mi příliš radosti neudělaly, modely Metal a Insane předurčují kombo pro milovníky tvrdších stylů. Dobře se na ně dá cvičit při nižších hlasitostech, takže pro začínající hráče, kterým nevadí, že to není skutečný Dual Rectifier, může udělat dobrou službu.
Efekty
Nabídka efektů je základní, žádné překvapení se nekoná: delay, chorus/flanger, tremolo, phaser, reverb. Delay se dělí na Sweep echo a Tape echo - to pro ty, kteří nenapočítali oněch sedm efektů. Neuděláte s nimi tedy žádné vesmírné kreace, ale pro dobarvení zvuku stačí. Co mi nevyhovuje, je ovládání. Termín Smart Control FX bych přeložil tak, že vyžaduje jistou chytrost od obsluhy. Důvodem je omezený počet ovládacích prvků - přepínání efektů i jejich poměr vzhledem k čistému signálu se řeší jediným společným potenciometrem. Takže otáčíte knoflíkem zleva doprava, postupně se přidává chorus, pak se změní na flanger, zase se mění jeho intenzita, pak se změní efekt na phaser, měníte jeho intenzitu, pak se změní na tremolo... Na úroveň máte vždy malou část dráhy, takže se těžko přesně nastavuje... Podobně je to pro delay efekty. Jediná výhoda plyne pro výrobce - cena. Ale že bych z toho byl já, jakožto uživatel, nadšen?
Vlastní kvalita efektů je akceptovatelná (pokud se efekt podaří nastavit), bohužel kombo nemá efektovou smyčku, takže žádný jiný efektový procesor nepřipojíte.
Koncový zesilovač, reproduktory
Výkonově se kombu v souboji s metalovými bubeníky vedlo dobře, hlasitostně v pořádku. Narazil jsem ale na (pro mne zásadní) problém - kvalita dvou dvanáctipalcových reproduktorů. Je na nich sice napsáno Celestion, to ale nic nemění na tom, že jejich kvalitu hodnotím jako přinejlepším podprůměrnou. Hraji na různé modely Celestionů strašně let, ale na takhle špatné reproduktory jsem nikdy nehrál. Veřte mi, že zapojením kvalitních Vintage Celestionů se zvuk neuvěřitelně rozsvítí, získá jiskru, reakci, dynamiku. Při hře s kapelou byl ten rozdíl propastný. Naopak při pokusu použít opět původní reproduktory jsme toho měli po jedné písničce dost já i kapela - zvuk nezpíval, topil se v kapele. Moje doporučení: pokud budete mít s kombem vyšší ambice, proveďte upgrade reproduktorů, nebo připojte kvalitní reprobednu. Ovšem při zapojení externích reproduktorů se ty interní odpojí. Že by výrobce předpokládal, že budete interní reproduktory spíše odpojovat než posilovat?
Ovládání
Základní ovládání nečiní problém, těch několik prvků zvládne každý, ale omezený počet prvků na ovládacím panelu s sebou nese i další komplikace (nejen při ovládání efektů). Ukažme si, jak moc "smart" musíte být pro ovládání některých funkcí:
V levé části panelu máte tlačítka Channel
A-B-C-D pro výběr konkrétního zvuku v bance. Kombinované čtyřsměrové tlačítko pro výběr bank a presetů a tlačítko Tap najdete na straně pravé. Pokud vám stačí čtyři zvuky, uložíte si je do stejné banky a stiskem A, B, C nebo D je vyvoláte. Jednoduché. Ale tato tlačítka mají i další funkce, přístup k nim si musíte zapamatovat, protože tyto funkce nejsou na panelu popsány. Například nastavení šumové brány: stiskněte Tap tlačítko a současně otáčejte potenciometrem Reverb až překročíte polovinu dráhy potenciometru. Tím zapnete šumovou bránu, což bude indikováno podsvětlením tlačítka Channel D. To je naprosto úžasné (není to u žádného prvku na panelu). Ovládání přidaného zkreslení (efekt zkreslovače před simulací zesilovače) je velmi podobné (Tap + Drive = podsvícení Channel A). Lépe to již vymyslet nešlo. Proč jasné popisy tlačítek, proč zvyšování nákladů samostatnými tlačítky, když to jde takto schovat? Tyto skryté funkce jsem kritizoval už u Behringer Ultrastacku, zde je to velmi podobné, ne-li horší.
Pro praxi je výhodné použít nožní přepínače. Připojit je ale možné pouze Line 6 pedály, přístroj nemá MIDI konektory pro připojení univerzálního kontroléru. Nabídka Line 6 pedálů je dostatečně široká, bohužel se koupí velkého shortboardu zvýší cena sestavy skoro na dvojnásobek. Absence MIDI mrzí, ale jelikož chybí i efektové smyčky, výrobce nepředpokládá žádné další rozšiřování.
Kombo si nepamatuje poslední stav před vypnutím. Pokud tedy nastavíte zvuk, musíte si ho uložit. Konkurence v amp modelingu ale umí i to, že po startu vám naskočí onen poslední neuložený zvuk, což je příjemné - klasický zesilovač vám také nastartuje tak, jak jste ho vypnuli.
Potenciometry jsou bohužel klasické - nejsou to tedy nekonečné přepínače podložené indikační stupnicí, proto nevidíte, jak máte prvky aktuálně nastavené, což se nevhodně projeví, když se pokusíte pohnout potenciometrem, jehož poloha neodpovídá uložené hodnotě.
Dilema na závěr
Vlastní testování přineslo docela dost výtek, ale i pár příjemných zážitků. Jak jsem již napsal, nejvíce se mi kombo líbilo v tvrdších rockových stylech. V této kategorii náročný kytarista volí spíše lampové aparáty, těm špičkovým se kvalitou Spider III nemůže rovnat, ale při velmi nízké ceně představuje dostupnou alternativu pro méně náročného hráče. Bylo by velmi vhodné vyměnit reproduktory nebo pořídit externí reprobednu. S tím se zase posuneme o dost výše ve zvuku, ale výrazně se nám Spider prodraží.
Nemáte-li na nákup velký rozpočet, může to být zejména na tvrdší styly přece jen dobrá volba. Něco málo ze zvukových možností jsem vám nahrál na přiložené CD, použil jsem celkem devět zvuků. Jelikož se mi nelíbí interní reproduktory, použil jsem pro nahrávku externí speaker simulátor. Nejsou použity žádné externí korekce nebo efekty, vše je přímo z aparátu, pouze na závěr je celá nahrávka lehce srovnána.
Info:
Line 6 Spider III 150 je modelingové kombo představující dostupnou alternativu pro méně náročné hráče. Doporučená cena je 14 940 Kč.
Plus:
nízká cena
výkon zesilovače
kvalita vyšších zkreslení
Mínus:
ovládání (skryté funkce, pozice na stupnici...)
absence MIDI
absence efektové smyčky
kvalita zvuků s nižším zkreslením
kvalita reproduktorů
funkce konektorů pro externí reproduktory
nepamatuje si poslední nastavení
Modeling aparátů
Clean - čistý (jazz)
Glassy - čistý (Hiwatt)
Twang - fender
Twin Twang - tweed zesilovače (Fender Bassman)
Blues - něco jako Marshall JTM-45
Class A - Vox AC-30
Crunch - Marshall Plexi
On Fire - další variace na Marshall Plexi
Metal - pokus o Mesa/Boogie Dual Rectifier
Spinal Puppet - jako Class A s možností měnit charakter od fuzz zkreslení po "cream modern high gain"
Insane - červený kanál z Mesa/Boogie Dual Rectifier
80`s Solo - varianta Insane pro čitelnější sóla
Technická specifikace:
výkon: 2 x 75 W
reproduktory: 2 x 12 ", 8 ?
výstup pro ext. repro: ano
výstup pro sluchátka: ano
počet kanálů: 36 uživatelských pamětí, 400 presetů
efektová smyčka: ne
ovládací prvky: Amp model, Drive, Bass, Middle, Treble, Channel volume, Effect 1, Effect 2, Reverb, Master, Channel selector, Tap, Preset/Bank selector
váha: 26 kg
rozměry (v x š x h): 52 cm x 67 cm x 28 cm
footswitch: ne
lampy/solid state/mosfetsolid state konc. zesilovač + digitální simulace
další příslušenství: ne
efekty analog/digital: digital
Nejjedovatější pavouk na světě je Atrax robustus, který žije jen kolem Sydney. Svými sedmimilimetrovými "tesáky" pronikne i nehtem člověka. Kousnutí je díky velikosti tesáků a kyselosti jedu velice bolestivé. Smrtelná dávka vyvolá u dospělé osoby do deseti minut třesavku, posléze dotyčný upadne do hlubokého kómatu, kdy většinou dojde k poškození mozku. Bez podání séra postižený umírá na nedostatek kyslíku ve tkáních.
