Korg Volca - nová série analogových syntezátorů

Milostná aféra mezi Korgem a novými analogy trvá již nějaký ten rok. Vše to začalo poměrně nevině a nenápadně: krabičkou Monotron. Tento prostinký jednooscilátorový syntezátor bez MIDI i bez klávesnice však díky své ceně, která se pohybovala spíše ve stovkách než tisících, odhalil velice pozoruhodnou díru na trhu.

V době digitální dokonalosti a neomezených možností hudebníci z nějakého důvodu toužili po šumícím analogovém nástroji, který při nejlepší vůli vyráběl především pazvuky. Kouzlo analogu však zafungovalo a Korg záhy rozšířil nabídku o dva další Monotrony a o poznání komplexnější Monotribe. Stylová lo-fi zařízení ještě doplňovala skutečnost, že výrobce na internet vyvěsil schémata nástrojů a značně tak usnadnil nejrůznější uživatelské úpravy, což se opět v době návratu k „primitivním“ technologiím cení.

V rámci svého druhu opakování evoluce analogových syntezátorů nyní Korg přichází na trh s novou, poněkud komplexnější modelovou řadou. Nástroje Volca (tedy bicí automat Volca Beats, basový monofonní syntezátor Volca Bass a parafonní syntezátor Volca Keys) jsou určeny těm, kterým již šum Monotronu nestačí a rádi by si vyzkoušeli něco trochu vážnějšího. Zůstává však otázka: Podařilo se zachovat onen tajemný „fun factor,“ díky kterému se Monotrony a Monotriby prodávaly jako housky na krámě, a přitom rozšířit funkčnost tak, aby Volca zaujala i seriózní zájemce?

První dojmy

Hned po rozbalení je vidět, že se Korg nechtěl vzdát koncepce vesmírných hraček z minulosti. Vše je retro, vše je titěrné a vše po zapnutí svítí jako vánoční stromeček. Také některé na pohled „dětské“ funkce zůstaly zachovány. Každá Volca se dá pohánět na tužkové baterie, disponuje vestavným reproduktorem a nemá jiný než stereo výstup na malý jack. Zatímco bateriím a reproduktoru jsem přišel velmi záhy na chuť - není nic lepšího než hudební nástroj nezapojovat a jen si tak v posteli kroutit čudlíky -, absence normálního nástrojového výstupu je pro mě stále nepochopitelná. Nevím, zda se počítá hlavně s nahrávání přímo do notebooku nebo si to výrobce šetří jako upgrade pro další řady, ale pro spoustu situací je toto řešení jednoduše nepraktické.

Určitý krok k dospělosti naopak představuje konektor MIDI In, který mnohým na Monotronech a Monotribech tolik scházel, takže už není problém propojit nástroje s počítačem či libovolným MIDI kontrolérem. Nástroje jinak působí poměrně bytelně, množství poměrně titěrných knoflíků velice blízko u sebe však může zkomplikovat práci hudebníkům s mužnějšími prsty.

Co mají společného

Kromě již zmiňovaného reproduktoru, MIDI In a výstupu na malý jack stojí za zmínku především možnost propojit nástroje krátkým (přiloženým) kabelem tak, že sekvencer jednoho ovládá sekvencer ostatních nástrojů. Jedná se vlastně o napětím řízenou synchronizaci tempa. Každopádně když do sebe všechny tři krabičky zapojíte, je to pěkná mela. Jedná se navíc o systém, který je kompatibilní s některými dalšími analogovými nástroji, které postrádají MIDI. Tohle se pánům od Korgu opravdu povedlo.

Každý z nástrojů je taky vybaven kontrolérem ribbon, který slouží jako klasická klaviatura a zároveň se jím ovládá sekvencer. Osm patternů sekvenceru lze uložit do paměti nástroje a s pomocí klávesových zkratek za provozu vyvolat. Což je také jediná věc, kterou lze u nástrojů Volca uložit do paměti: podobně jako u mnohých starých analogů, nelze ukládat jednou nakroucená nastavení a přesné hodnoty si lze nanejvýš poznamenat na kus papíru, což má za následek, že každý zvuk je originál a že při poslechu elektronických klasiků sedmdesátých let konečně začnete pořádně oceňovat množství vynaložené práce. Podívejme se nyní na Volcy jednotlivě.

Volca Beats

Začněme hned u modelu, na který jsem byl nejzvědavější. Kapesní grovebox Volca Beats se od svých bratříčků liší tím, že není zcela analogový, ale využívá kombinaci digitálních samplů a analogové syntézy. Zvuky vzniklé syntézou (kopák, virbl, hajtka a tomy) lze upravovat skrze předem navolený parametr či kombinaci parametrů (většinou náběh, dozvuk, ladění atd.). Jedná se tedy z pohledu současné technologie o velice omezenou možnost editace, na druhou stranu jsou dané parametry vybrané velice citlivě tak, aby šlo snadno nakroutit různé klasické varianty zvuku ze starých grooveboxů.

Zvuk samotný je vynikající. Průrazný, pevný a příjemný na poslech. S trochou kroucení lze získat jak decentní suchý sound ve stylu Kraftwerk, tak bombastické údery osmdesátých let. Značné obohacení zvukové palety představuje efekt nazvaný Stutter. Jde o reverb, u kterého lze ovládat parametry Depth a Time. Barvou zvuku mi připomínal vesmírný delay z nástroje Korg Monotron Delay (oproštěný ovšem od pověstného vesmírného šumění). S minimem snahy lze pomocí tohoto efektu prznit zvuk nejrůznějšími způsoby a obzvláště dubové věci jsou díky tomuto efektu opravdová lahůdka.

Programování sekvenceru je velice snadné a dá se zvládnout i bez manuálu. Tvorba beatů je tak velice zábavná a velmi brzy zjistíte, že vám osm míst paměti ani zdaleka nestačí. Každopádně představuje Volca Beats velice zajímavé zařízení, které kombinuje opravdu vynikající zvuk a intuitivní ovladatelnost. Stinnou stránku představují omezené možnosti editace (jakkoliv jsou ovladatelné parametry zvolené velice chytře) a pro práci ve studiu by leckdo ocenil i zvláštní výstupy pro jednotlivé stopy sekvenceru. Pro podobné vymoženosti je nicméně třeba použít buď počítač, a přijít tak o velkou část kouzla Volcy, nebo si pořádně připlatit.

Volca Bass

Kdybych si měl vybrat jednu Volcu, asi by vyhrál model Beats. Volca Bass se nicméně drží v těsném závěsu. Návrháři od Korgu přitom zjevně vycházeli z klasické krabičky Roland TB-303, která se, poněkud neúmyslně, v druhé polovině osmdesátých let stala oblíbeným nástrojem tvůrců elektronické a taneční hudby.

Tři oscilátory tohoto monofonního syntezátoru velice snadno vytvoří tučný basový zvuk. Volca je nicméně schopná ke každému oscilátoru přiřadit zvláštní pattern, takže z nástroje místy lezou poměrně komplexní polyritmy. Pochvalu zaslouží také výborný 12dB low-pass filtr, který oživí každou basovou linku. Podobně jako u Volca Beats, lze i zde do sekvenceru nahrávat jak krokově, tak živě. Celkově se na Voca Bass chyby hledají jen stěží. Neumí toho sice moc, ale zase to umí skvěle a hlavně zvuk je vynikající.

Volca Keys

Ačkoliv je Volca Keys z celé řady asi nejkomplexnější, přiznám se rovnou, že mě ze všech tří zaujala asi nejméně. Možná proto, že je trh s analogovými syntezátory téměř přesycený a i firma Korg přikročila k výrobě vlastní obnovené klasiky MS-20 mini. Tím nechci říct, že by Volca Keys neměl něco do sebe, ale oproti svým bratříčkům není zase tolik výjimečný.

Od modelu Bass se také tříoscilátorový Keys liší především širokou volbou vzájemného nastavení tří oscilátorů: Je zde možnost volit mezi unisonem, oktávou, kvintou, polyfonnim módem a dvěma druhy kruhové modulace. Oscilátory samotné přitom nabízejí jediný, pilový průběh. Dále nástroj umožňuje ovládat základní parametry obálky a nastavení filtru. Podobně jako v případě modelu Beats, i Keys mají integrovaný reverb a také využívají funkci motion recording, která umožňuje v patternu zachytit pohyb knobů a při přehrávání se pak na daném místě reprodukuje i provedená modulace.  

Závěr

Se všemi nástroji Volca jsem strávil hodiny a hodiny velice dobré zábavy. Tyto malé krabičky za ještě menší cenu mají poměrně limitované možnosti, ale jsou zároveň navrženy tak, aby to nebylo moc poznat. Navíc s trochou studia manuálu, internetu a práce s tlačítkem Func se ukáže, že ani ta omezení nejsou taková, jaká se na první pohled zdají být. Ačkoliv tedy Korg Volca stále zůstávají někde na půli cesty mezi hračkou a hudebním nástrojem, dá se s nimi za málo peněz vytvořit opravdu hodně muziky.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

Korg Volca

Volca Beats:

Hybridní groovebox se sekvencerem

Volca Bass

Analogový basový syntezátor se sekvencerem

Volca Keys