Knaggs Kenai T3 Golden Natural - prvotřídní, profesionální nástroj

Knaggs Kenai T3 Golden Natural

Paměť je zajímavá věc. Někdy uchová úplně raritní, nedůležité vjemy, jindy marnotratně vypouští ty podstatné. Přiznám se, že když jsem se dozvěděl o testování téhle kytary, něco mi to jméno říkalo. „Knaggs, safra, Knaggs... kde já to jen slyšel?“ Málokdy se to stane, ale občas teda jo. Vzpomněl jsem si. „Steve Stevens, jasně, ten natupírovanej, ale hlavně opravdu senzační pádloun od křivohubýho Billyho Idola.“ Sjel jsem „tyrouru“ a fakt. Steve tam skvěle předvádí svůj, mimochodem velmi barevně funkční, pódiový setup. A moc pěkně tam mluví právě o kytarách Knaggs.

Hned po rozbalení na sebe každá kytara něco řekne. Tahle hned prozradí, že má cosi společného se značkou PRS. Jediný „roh“ v jinak poněkud lespaulovsky pojatém těle svůj původ zkrátka nezapře. Stejně jako Joe Knaggs, dlouholetý spolupracovník PRS, kde se podílel, mimo jiné, na designech modelů Mira a Starla. Už jen pod jeho vlastním jménem vyrobený je model Kenai T3 v provedení Golden Natural působivě jednoduchý. Žádné okaté parády, žádné ozdobné hranění, žádné vykládané obrazce. Zato nekompromisní materiál. Tělo je z jednoho kusu velmi pěkného mahagonu s klenutým, luxusně žíhaným javorovým topem. Mahagonový krk, opět z jednoho kusu, je opatřen hmatníkem z palisandru, který svým místy do červena zabarveným nádechem lehce připomíná ten embargovaný brazilský. Hlava je vytvořena přilepením dvou asi centimetrových pásků k horní, rozšířené části krku. Je překryta ebenovým plátkem s přírodně matným povrchem, na kterém se v perleťovině pěkně vyjímá jméno firmy s logem „ranní hvězdy“. Jinak je provedení laku celého nástroje, kromě hmatníku, lesklé. A perfektní. Dva humbuckery, ovládání opět lespaulovsky jednoduché, nerozpínatelné. Přepínač snímačů je umístěn netradičně, podobně exoticky působí uchycení strun v kovovém bloku struníku v kombinaci s jinak běžnou gibsonovskou kobylkou.

Konstrukce

Krk je vlepený asi do tří čtvrtin profilu těla. Tělo je samo o sobě o poznání tenčí, například oproti Gibsonu, ale nepůsobí nijak křehce a nevyváženě v kombinaci s poměrně masivním krkem kytary. Zatímco profil krku vychází z modelu ’59, rádius hmatníku je oproti Les Paulu poněkud méně klenutý (12”), počet pražců a menzura jsou stejné (22, resp. 24,75”). Ladicí mechaniky jsou osvědčené Gotoh v otevřeném vintage provedení. Kobylkový blok je typickým znakem kytar Knaggs. Je čtyřmi vruty přišroubován k tělu. Běžná, výškově nastavitelná, gibsonovská kobylka je jeho součástí, a poměrně ostrý úhel strun směrem k místu uchycení ve struníku je tedy daný právě jen nastavením výšky kobylky. Výhodou je pevné, a pro rezonanci vhodné, spojení struníku a kobylky v jednom masivním odlitku výraznou plochou přišroubovanému k tělu nástroje. Nevýhodou může být nemožnost zmenšit ostrost úhlu strun směrem od kobylky ke struníku bez dopadu na výšku strun nad hmatníkem.

Přesná specifikace není dostupná, ale podle barvy kablíků a naměřených hodnot odporu cívek to vypadá, že testovaný model je buď osazen snímači Seymour Duncan SH-1 v kobylkové a krkové verzi modelu ’59, anebo typem SH-55 v kobylkové a krkové verzi modelu Seth Lover. A mimochodem, v SH-55 našel zalíbení právě Steve Stevens.

Zvuk

Po vyjmutí z luxusně pojatého pevného pouzdra je kytara v dokonalé kondici a připravena k akci. Masivní krk je, alespoň pro mě, sympatickým předpokladem robustnosti a stability ladění při razantnějším způsobu hry. Pohyb po hmatníku je pohodlný, přístup k nejvyšším polohám je příkladně bezproblémový. Už nasucho na první poslech zaujmou jasné a konkrétní úhozy s jakoby přidaným prostorem. A sustain. Doznění tónů je nadstandardní, plynulé a v akordech vyrovnané. Jasnou konkrétnost tónu ve všech polohách mají na svědomí kromě středně silných pražců pravděpodobně poměrně ostré úhly mezi kobylkou a struníkem. Tón je i v nejnižších polohách v ladění jasně čitelný, avšak bez nějaké tenké křehkosti překvapivě pevný i v polohách nejvyšších. Je to podle mého názoru právě přidaným decentním, ale slyšitelným prostorem. Nevím, jestli jsou v kytaře nějaké odlehčovací komory, ale zvukově tak působí. Po zapojení do zesilovače se ve zvuku objeví do té doby tak trochu upozaděné basy a výsledná vyrovnaná barva svědčí o dobré volbě snímačů v kombinaci s konstrukcí a materiálem nástroje. Shodou okolností jsem mohl srovnávat Kenai s Gibsonem ES-335, nebo s Les Paul Custom v klasickém, i EMG, osazení snímačů. Zatímco nasucho se Knaggs Kenai jasně více blížil Customům, elektrifikovaně se spíše klonil k „třistapětatřicítce“. U čistých a poločistých zvuků je to podle mého názoru neoddiskutovatelné plus. U sólových dynamických partů a práci s hlasitostí na kytaře také. U hodně zkreslených zvuků, kdy je přemíra nekonkrétních basů jinde řešena například aktivními snímači, je u Kenai do jisté míry korigována možná právě jejich zpožděním v nenápadné odezvě zaznamenatelného prostoru. A tak i v takových aranžích se Kenai úspěšně prosazuje svou dravou čitelností. Pokud budete mít možnost, zkuste si tuto kytaru. Je to výjimečný nástroj bez kompromisů s širokými možnostmi uplatnění.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

www.knaggsguitars.com