Keith McMillen K-Board Pro 4 - MPE ovladač s rozsahem čtyř oktáv

K-Board Pro 4 se mi jeví jako MPE ovladač na osmdesát procent. A nutno říct, že je to dobrých osmdesát procent.

Jak jsem již naznačil, K-Board Pro 4 je MPE ovladač. Nabízí možnost ovládání všech pěti parametrů/směrů, na které jsme u současných MPE ovladačů zvyklí, tedy kromě samotného uhození do klávesy (které se nepočítá), tu máme pohyby doleva adoprava (obvykle se používá pro výšku tónu pro přirozené vibrato), směrem od hráčě a k hráči (někdy se uvádí nahoru a dolů a obvykle bývá tento parametr přiřazen ostrosti zvuku) a přítlak na klávesu. Tohle všechno už známe z jiných MPE ovladačů, ať už se jedná o „wave“ ovladače firmy Roli,nebo i LinnSteument.

Na rozdíl od „klaviatur“ (nebo „vln“) Roli, se kterými bude tento MPE ovladač srovnáván asi nejčastěji, K-Board Pro 4 se svým zjevem, ale vlastně i vaším pocitem při ovládání více blíží klasickému MIDI kontroléru (na to, abych řekl klasické klaviatuře, je to asi přece jenom dost daleko).Rozložení „kláves“ je logicky stejné jako u klasické klaviatury. Ale na rozdíl od Roli, zde jsou od sebe jednotlivé „klávesy“ oddělené. To samozřejmě mění pocit ze hry v porovnání s „vlnami“ u Rolii. Zatímco na klaviaturách Roli je nutné strefit se na vrcholek „vlny“, abychom zahráli čistě požadovaný tón (ano, v softwaru to lze nastavit i tak, že na začátku vždy zazní čistý tón, takže není třeba se strefovat úplně přesně), tady vlastně není potřeba se strefovat nikam. Díky tomu, že „klávesa“ má rovný povrch (stejně jako u klasické klaviatury), strefuje se na ni daleko snáz než na „vlny“ u Roli. „Klávesy“ K-Boardu Pro 4 se samozřejmě vůbec nehýbají. Necítíte žádný stisk, nebo snad dokonce hloubku stisku, jako je to u klasické klaviatury. Skoro by se dalo říct, že se jedná vlastně jen o dotekové plochy. Nicméně ty reagují na sílu úderu a přítlak. Takže se to nedá zase srovnávat třeba se sklem iPadu, pomocí kterého ovládáme softwarový MPE ovladač GeoShred. Povrchem „klávesy“ samozřejmě nejvíc připomínají Keith McMillen QuNexus, což je ale jen malý ovladač, „klaviatura“ K-Boardu Pro 4 nabízí standardní velikost „kláves“.

Dobře, už vás tedy nebudu napínat. Jak se na to tedy hraje, jaký je z toho pocit? V porovnání s „vlnami“ Roli může na K-Board Pro 4 začít velmi rychle hrát kdokoliv, kdo hraje na klasické klaviatury. Díky rovnému povrchu „kláves“ a jejich standardní velikosti není potřeba měnit nejzákladnější návyky, prstoklady, haptickou paměť. To u „vln“ Roli prostě neplatí. I když je vzdálenost oktáv stejná jako u klasické klaviatury, hraje se na Roli prostě jinak. Na rozdíl od Roli, kde je povrch relativně měkká guma, jejíž část promáčknete dovnitř (vlastně mi to připomíná situaci, když měním duši u kola, nafouknu ji a pak do ní mačkám prstem, aby bublinky z případných děr unikaly ve vodě rychleji), u K-Boardu Pro 4 se jedná o celou pevnou plochu „klávesy“. Což mi přijde mnohem přirozenější a pohodlnější. Vlastně se mi na jednotlivých klávesách také pohodlněji vysílají parametry ve všech pěti (nu, řekněme spíš ve čyřech) směrech. Na rozdíl od Roli, kde při pohybu od hráčě a k hráči mám pocit, že musím hlídat, zda je „vlna“ stále stejně promáčklá, a samotná vlna mi vlastně klade odpor, u pevné „klávesy“ K-Boardu Pro 4 tomu tak není. „Klávesu“ prostě stále držím přitlačenou a pouze pohybuji prstem. Nemusím překonávat odpor promáčklé vlny. Navíc je povrch K-Boardu Pro 4 kluzčí, takže je pohyb snazší.

U vibrata je pocit podobný na obou zařízeních, ale pokud chci prstem pohnout trošku víc doleva/doprava, pak mi přijde pohyb na K-Boardu Pro 4 opět lepší než na „vlnách“ Roli, a to ze stejného důvodu jako při pohybu směrem od hráče či k hráči. Protože je navíc klaviatura vlnitá, je v podstatě nemožné udržet stále stejně promáčknutou vlnu. Ano, na Roli se to obvykle řeší tak, že prstem vyjedu nahoru nebo sjedu dolů nad/pod klaviaturu, kde už jsou k dispozici kontinuální pásky, po kterých se lze pohybovat. Opět se ale jedná o stejnou gumu, která je promáčklá. Nevýhoda toho řešení je v tom, že musím zároveň prstem pohnout směrem od hráče či k hráči, abych se dostal na některý z kontinuálních pásů, což obvykle mění barvu zvuku (protože tento pohyb máme přiřazen nějakému zvukovému parametru). Nicméně zde se dostáváme na těch dvacet procent, které K-Boardu Pro 4 chybí. A to je právě možnost kontinuálního glissanda z jednoho tónu na jiný, nebo dokonce přes více tónů. Protože jsou jednotlivé klávesy naprosto oddělené (na rozdíl od spojité „vlny“ Roli) a navíc zde nejsou k dispozici ani kontinuální pásy, tato funkce prostě na K-Boardu Pro 4 chybí. A nutno říct, že právě tato glissanda jsou na MPE nástrojích velmi zajímavá a efektní. V podstatě se jedná o stejný problém, jako má i LinnStrument, který také nabízí samostatné pady pro každý jeden tón.

Posledním ovládaným směrem je přítlak. Toho jsem se u K-Boardu Pro 4 trošku bál. Zde se naopak promáčknutí „vlny“ Roli zdá být jistější a přesnější (a také je promáčknutí výrazně hlubší). Ale v praxi se mi ukázalo, že promáčknutí „klávesy“ (respektive v tomto případě přítlak na celou klávesu) nabízí přesnou a spolehlivou odezvu. Jistěže nedosáhnu takové jemnosti, kterou lze vytvořit třeba pomocí 100mm jezdce (slideru), ale taková citlivost ani není nutná. Prostě na přítlak přiřadíme takový parametr, který tak vysokou citlivost nevyžaduje. Často se přiřazuje třeba hloubka zkreslení. Ve výsledku mě tedy i tento směr ovládání mile překvapil, ač jsem z něj měl předem největší obavy.

Četl jsem, že některým uživatelům zůstávají viset tóny do doby, než klávesu stisknou. Já jsem se s tímto jevem nesetkal.

Kromě „klaviatury“ máme k dispozici ještě další čtyři „táhla“, která jsou umístěna nad klaviaturou. Kromě běžných parametrů je lze nastavit třeba i pro přepínání oktáv klaviatury, což může být velmi praktické.

A to je vlastně vše, co na ovladači K-Board Pro 4 MPE najdeme. Dodejme ještě, že součástí balení je Bitwig Studio 8-track, a také softwarový editor. Ten bohužel nelze používat v okamžiku, kdy máme spuštěný jiný hudební program, takže nedostáváme okamžitou zpětnou vazbu, jak „klaviatura“ přesně reaguje po změně nastavení.

Konstrukce je hliníková, což v dnešní plastové době potěší a dobrému pocitu z ovladače to rozhodně přidává. K-Board Pro 4 stačí k počítači připojit dodávaným USB kabelem. Není potřeba instalovat žádné ovladače, vše funguje plug and play. Stejně je tomu i u zařízení se systémem iOS a prý je K-Board Pro 4 kompatibilní i se zařízeními se systémem Android. Připojit lze ještě dva pedály a k dispozici je také slot Expand pro připojení dalšího zařízení Keith McMillen.

Už jen jako obyčejná „MIDI klaviatura“ působí K-Board Pro 4 dobře a rozhodně bude skvěle a atraktivně vypadat třeba na pódiu. Oproti běžné MIDI klaviatuře sice K-Board Pro 4 nenabízí tak vysokou expresivitu v ovládání hlasitosti úderu (k tomu se klasická klaviatura s hlubokým a fyzickým stiskem klávesy hodí lépe), ale zato K-Board Pro 4 nabízí další možnosti ovládání pohybem v pěti směrech. Osobně jsem se s „klaviaturou“ K-Board Pro 4 sžil mnohem rychlej, než s „vlnami“ Roli a ovládání pěti parametrů mi nakonec přijde jistější a spolehlivější právě na K-Boardu Pro 4 než na „vlnách“ Roli. Chybí ale možnost kontinuálního glissanda mezi tóny, což je u MPE ovladače jeden ze zajímavých prvků. Nicméně Keith McMillen znovu dokazuje, že umí vyrobit velmi zajímavé a použitelné zařízení, o kterém stojí za to uvažovat.

Brzy se podíváme na to, jak na K-Board Pro 4 reagovali v Roli s podobným konceptem samostatných kláves.

https://www.keithmcmillen.com/products/k-board-pro-4/