Další testovaný model - po kytaře Diamant*, jenž byl v Hořovicích pokropen živou vodou, aby se opět rozezněl po desítkách let ležení v zapomnění a totalitní hybernaci, nese tentokrát označení Jolana Tornádo. Stejně jako model Diamant se i Tornádo snaží navázat na více či méně úspěšnou (každopádně však nepřehlédnutelnou a nezapomenutelnou) tradici těchto (tehdy československých) kytar, které určitě tak trochu napomáhaly k vytvoření hudební atmosféry 60.-70. let u nás. Jen tak pro zajímavost, do jisté míry i pro poučnost, pro krásu nebo i pro trochu nostalgie doporučuji prohlédnout si sbírku kytar pana Tuttera, která byla k vidění na Hudebním veletrhu v Praze.
Ale dosti vzpomínání, píše se rok 2003, bolševik byl zakopán hluboko do země, a v hořovické továrně vyrábějí opět Jolany...
Vzhled, konstrukce
Tentokrát se úplně vyhnu jakémukoliv srovnání s modelem vyráběným začátkem sedmdesátých let - a to ze dvou důvodů. Jednak jsem žádné funkční tornádo z těchto let nikde nesehnal, abych si ho mohl půjčit a vyzkoušet a případně srovnat, a jednak si myslím (i když Tornádo model 2003 z toho původního hodně vychází), že prodělalo tolik změn, že srovnávat nemá moc smysl. Každopádně, pokud někdo staré tonádo máte, rád od vás přijmu jakékoliv informace a zajímavosti.
Kytara Jolana Tornádo model 2003 by se mohla zařadit mezi tzv. kytary semi-akustické, i když se o pololubovku v tom klasickém provedení (jako např. u Gibsonu 335) nejedná. Tělo nástroje, svým designem vycházející z původního modelu (k tomu bych měl přece jen trochu výhrady), tvoří masiv mahagonu, ve kterém jsou vyfrézované - tam, kde to jen šlo - dutiny (jak mi pověděl pan Vrbenský, který je otec tohoto tornáda). Podobný druh této konstrukce je k vidění třeba u nástrojů Robbena Forda (firma Baker) nebo u některých modelů firmy Gretsch nebo Godin. Tvarovaná vrchní deska, do níž je vyřezán jeden klasický f otvor, je vyrobena z javoru a je pokryta vrstvou lesklého mořeného laku, pod kterým prosvítá kresba dřeva (opravdu hezké). Krk s gibsonovskou menzúrou je k tělu připevněn lepením a je stejně jako korpus nástroje vyroben z mahagonu. Nese na sobě ebenový hmatník, do kterého je vsazeno 22 pražců. Výztuha krku je už tradičně umístěna na mírně dozadu zakloněné hlavě pod umělohmotným krytem. Na hlavě nástroje najdeme samozřejmě kromě loga a označení modelu (Jolana - Tornádo model) kvalitní a bezproblémově chodící ladící mechaniku německého výrobce Schaller. Na druhé straně nástroje jsou struny ukotveny do masivního legendárního vintage struníku s vibrátem, což vynalezl už téměř před více jak padesáti lety pan Paul A. Gigsby, a který můžete vidět nejen u nádherných kousků firem Gibson,Vox, Ephiphone a vlastně i Jolana z poloviny 40. let, ale i u dnešní modelů firem, jakými jsou například Gretch, Mosrite... Konstrukce této kobylky je docela dobře popsána v Muzikusu číslo 3/2003, v článku Aleše Králíka Kobylky elektrických kytar.
Co se týče elektriky a snímání, vsadila Jolana na českého výrobce, a to firmu RM Pickups. Kytara je tedy osazena dvěma humbackery, které můžeme ovládat jednak klasickým třípolohovým přepínačem a jednak pomocí dvou stříbrných ovladačů: hlasitost a tónová clona. Škoda jen, že nemá každý snímač svou clonu a hlasitost, určitě by se tím zvětšila možnost vlastního nastavení výsledných barev.
Zvuk a herní vlastnosti
Kytara má dobře vyrobený (a co do tvaru velice příjemný) krk, na který jsem si za krátkou dobu přivykl. Jelikož byl nástroj již z továrny dobře seřízen a opatřen odhadem tak desítkami nebo jedenáctkami, což mi k tomuto modelu přijde adekvátní, stačilo pouze naladit a začít bez jakýchkoliv potíží hrát. Základní charakter zvuku, nebo řekněme barva, jde dobře slyšet již z hraní na sucho. Tornádo si díky vyfrézování masivu zachovává velmi přirozený, spíše dřevěný a barevný tón, disponující především dobrou dynamikou a dostatečným sustainem.
Zapojil jsem tedy kytaru do zesilovače - nejprve čistý kanál. Z komba se linul hezký, řekl bych spíše hodný, teplý a kulatý tón, který si pořád zachovával svůj dřevěný charakter a příjemně inspiroval. Samozřejmě výslednou barvu bylo možné ještě doladit pomocí tónové clony. Škoda však, že je tu jen jedna pro oba snímače dohromady. Hodně příjemně se též pracovalo s tremolem Gigsby. Nejdou s ním dělat sice takové brikule jako například s mechanikou pana Rose (Floyd Rose), ale dá se použít spíše na lehké rozvlnění akordové hry, a dodat tak jazzové baladě ještě větší napětí a atmosféru. Případně, pokud nejste velcí romantici, ji využijete k vytváření disonantních a tajemných zvuků, kterými by s radostí určitě zaplnil své vražedné scény sám velký Alfred Hitchcock.
Přepínám na zkreslený kanál, i při větším zkreslení (teď tím nemyslím vyloženě metalovou pilu) si pořád Jolana zachovává onen dřevěný tón, srozumitelnost a dynamiku.
Nejvíce však kytaře sluší spíše mírně zkreslený, řekněme bluesový zvuk. Na metal nebo tvrdší rock bych asi raději použil celomasivní kytaru. I když, při dnešní fúzi hudby - použít Tornádo například v hard core - to vyloučit samozřejmě nejde.
Závěr
Pokud hledáte vintage nástroj do stylů, jako jsou například blues, rockabilly, jazz atd, nebo prostě jen toužíte po něčem novém a svým způsobem kuriózním, může vám Jolana Tornádo model 2003 příjemně posloužit. Určitě bych pochválil zpracovaní a výběr materiálu, který u mne opět vyzvedl Jolanu do lepšího světla, než jak jsem si ji pamatoval z dob galaxisek a irisek. Za cenu něco kolem 17 000 tisíc tak můžete získat slušný nástroj, jenž hlavně splňuje základní charakteristiky toho, aby se dal nazvat hudební. To, jestli je výsledný zvuk Tornáda právě ten, který hledáte, nechám samozřejmě pouze a pouze na vás...
Info:
Jolana Tornádo je reeditovaný model elektrické kytary z 60. let. Cena je 17 800 Kč.
Plus:
zpracovaní
použité materiály
tónová clona a volume pro oba snímače dohromady
Mínus:
