Lehká podobnost snímačů z minulého testu (pro osvěžení paměti: HB určené pro semiakustiky) se snímači Gretsch Filter Tron mne inspirovala, abych požádal Juraje o snímače zvukově co nejpodobnější. Originály mají ovšem zcela jiný tvar a rozdílné uchycení. Domluvili jsme se proto, že nejrozumnější cestou bude kompatibilita s klasickými HB, které jsou asi nejrozšířenější. To znamená dát se cestou cenové dostupnosti "drahého" zvuku i pro naše, často nepříliš solventní, rockery. J. T. se tohoto úkolu ochotně ujal, požádal Kenta o design - a snímače jsou na světě. Mně připadla úloha otestovat je a porovnat s originálem.
K dispozici jsem měl svoji "prašivku", ovšem osazenou Filter Tron a od kamaráda zapůjčenou Gretsch Firebird. Kvůli výše zmíněným rozdílům mezi originály a testovanými snímači jsem musel sehnat nástroj s co nejpodobnějšími akustickými a mechanickými vlastnostmi, ovšem s dírami pro klasické HB. Tento nástroj jsem sehnal v Delicii Hořovice. Jedná se o Tornádo, které má s kytarami tohoto jména z konce 60. a první půle 70. let společné pouze jméno a podobný tvar těla. Krk i tělo jsou z masivního mahagonu. V těle jsou vyfrézovány dutiny zakryté javorovou deskou a la Les Paul. Takže konstrukce velmi podobná Gretsch Firebird.
Snímače G-Tronic mají dvojí rozteč pólových nástavců, takže jak u krkového, tak u kobylkového přesně kopírují rozteč strun. Díky dvěma řadám šroubků lze velmi přesně nastavit hlasitost jednotlivých strun, ale nejen to! Můžete si nastavit částečně i barvu tím, že zvolená struna bude třeba snímána jednou cívkou HB více než druhou. Stejně jako u předlohy jsou zde použity magnety AlNiCo 5.
Poloha u krku
Při čistém zvuku je tón plný, s dostatkem basů i výšek. Zvyšujeme-li úroveň zkreslení, tón tím neutrpí, výšky nejsou nepříjemné a i při velkém zkreslení nejsou basy rušivým elementem pro srozumitelnost a čitelnost, výšky pouze podtrhují jeho zpěvnost. Pro srovnání s Gibsonem 490-R: G-Tronic má méně středů a více výšek. Při srovnání s FilterTron mu ovšem ještě trošičku výšek chybí.
Poloha u kobylky
V podstatě platí to, co jsem napsal o krkovém snímači, ovšem s tím rozdílem, že ubylo basů a zvýraznily se výšky. V některém z minulých testů jsem použil přirovnání o zvuku telecastera naroubovaném na lespaula. V tomto případě to platí bezezbytku. Tón je jasný až agresivní od čistého po zkreslený, není ale nepříjemný a je perfektně srozumitelný i při zkreslených kilech (pro ilustraci: Malcolm Young - doprovodná kytara AC/DC). Ve srovnání s Gretschem opět maličko výšek schází, ale charakter zvuku zcela vystihuje.
Když jsem konzultoval s Jurajem drobnou zvukovou odlišnost (výšky), přislíbil, že je tam s Kentem přitlačí - a jak oba znám, jako by tam už byly. Kytary, resp. Snímače, jsem testoval na combu Flextone od Line6 a to tak, že pro čistý a crunch zvuk jsem použil model Vox AC30 Top Boost a Hiwatt 1973 Custom 100. Na zkreslené zvuky to pak byly 1985 Marshall Silver Jubilee (model Slash) a 2001 Mesa/Boogie Dual Rectifier.
Nemohu přejít mlčením testovací kytaru. Od dob prvních Grazios tuzemský výrobce, dle mého mínění, lepší nástroj nevyrobil, použitý materiál a řemeslné zpracování lze jedině pochválit. Pro chalána nebo chalánku kteří nemají dostatek oběživa na kytaru Gretsch a nemohou bez tohoto osobitě znějícího nástroje žít, by to mohlo být uspokojivým řešením.
