Přestože mě starší kytary zajímají a pár jich vlastním, tak se musím na začátku této recenze přiznat, že jsem modely, jako Duo-Sonic, Musicmaster, Jaguar, a také Jazzmaster, všechny od firmy Fender, tak nějak podvědomě už dávno zařadil do kategorie "vyhynulých dinosaurů". A asi by tak zůstalo i nadále, kdyby mě Vladimír Švanda z časopisu Muzikus jednoho dne nepožádal právě o recenzi kytary Fender Jazzmaster.
Protože se jedná o model, který není tak notoricky známý jako strat nebo tele, a protože si myslím, že tahle "generace" kytar zajímá milovníky a sběratele vintage nástrojů, snažil jsem se článek pojmout i z historického hlediska a upozornit na dobové odlišnosti modelu.
Fender Jazzmaster je zajímavý už tím, že přestože byl tento model původně navržen a vyroben pro jazzové hráče, jak ostatně napovídá sám název, tak na něj víceméně nikdo nikdy jazz nehrál. V jazzové hudbě 50. a 60. let už měly své pevné místo lubové kytary a jazzmani, představující často více erudovanou a profesionální část hráčské komunity, preferovali tradiční modely značek jako Gibson, Gretsch nebo Guild. Značka Fender tehdy naproti tomu představovala trend kytar, které byly populární u mladé popové, bigbeatové a rock'n'rollové generace. Pokud se dá u hudebních nástrojů mluvit o reinkarnaci, tak to jsou právě osudově spjaté modely Jazzmaster a Jaguar, které frekventně upadaly v zapomnění, aby se opět po nějaké době vyhouply zpět na žebříček popularity. Nejdříve se těšily zájmu na začátku 60. let u skupin instrumentálního rocku, jako byli Ventures, a skupin éry tzv. surf music, představovanou například známými Beach Boys. Sláva skončila s nástupem vlny British Invasion, která do Ameriky připlavila psychedelickou muziku a jejíž protagonisti preferovali silné kytary s pořádnou dávkou sustainu - což jsou vlastnosti, jimiž Jazzmaster zrovna nevyniká. Vzkříšení přišlo až v polovině 70.let s nástupem punkem ovlivněných popových protagonistů, jako byli Elvis Costello nebo kapela Television, ve které hrál Tom Verlaine. Po tomto několikaletém období Jazzmaster i Jaguar opět zmizely ze scény a to na téměř deset následujících let. Na konci 80. let se opět staly předmětem zájmu postpunkových kapel, jako byly Sonic Youth nebo Dinosaur Jr., a bezesporu největší zásluhu na upevnění pozic těchto kytar na světové populární hudební scéně měl nástup grunge a z ní zrozené alternativní muziky na přelomu 80. a 90. let - stylů, v nichž zaujímá dominantní místo skupina Nirvana a Kurt Cobain. Důvodů, proč byl Jazzmaster v různých obdobích tak populární, je několik - za prvé pro svou image "zapomenuté a neúspěšné" kytary, dále pro netradiční zvuk a v neposlední řadě hrál roli fakt, že originální americké nástroje Jazzmaster i Jaguar ze 60. let se daly v USA ještě v 80. letech koupit za pár stovek dolarů v každém druhém hudebním bazaru.
Bylo by ovšem mylné považovat Jazzmaster za "ošklivé kačátko", pokulhávající za úspěšnějšími modely firmy jen proto, že nedosáhl stejné slávy a popularity jako např. Stratocaster nebo Telecaster. Jazzmaster byl v době svého vzniku zcela nová, jinými slovy neodvozená, kytara a po stránce designu patřil kolem roku 1957 k nejlepším modelům firmy, a to jak z hlediska ergonomického, tak po stránce elektroniky. Diagonální perspektiva těla s protaženým horním předním rohem a naopak - spodním předním rohem ustupujícím dozadu, a stejně diagonálně posunuté vykrojení těla na horní a spodní straně, představuje paralelu k výtvarnému uměleckému trendu moderní doby. K dalším novým prvkům patří Trem-Lok - mechanismus k uzamknutí vibráta, aby v případě přetržení struny nedošlo k rozladění kytary. Jazzmaster byl také první model firmy Fender, který se začal vyrábět s palisandrovým hmatníkem. To bylo v roce 1958.
První modely Jazzmaster se vyráběly s malou hlavicí, anodizovaným hliníkovým krytem, černými snímači a chromovanými otočnými knoflíky. Světlý hmatník byl javor, s polohami vyznačenými černými tečkami.
Další varianta, která se objevila na konci roku 1959, měla ještě kovový kryt, ale bílé snímače a bílé plastové otočné knoflíky.
V roce 1960 se začala kytara vyrábět s želvovinovým krytem.
Další vývoj modelu se dá obecně rozdělit na čtyři etapy, které lze vizuálně rozpoznat podle odlišného hmatníku a které po sobě následovaly v tomto pořadí:
- hmatník s obyčejnými kulatými značkami černé barvy
- hmatník s kulatými značkami vykládanými perletí
- hmatník s tzv. "binding" , což je bílá tenká linka po obvodu hmatníku, a s kulatými značkami vykládanými perletí
- hmatník s "binding" a "block inlays" - obdélníkovité perleťové značky.
K nejvíce ceněným a vyhledávaným vintage kytarám patří kusy vyrobené do roku 1962. Do té doby se kytara vyráběla s tzv. "slab board" hmatníkem. (slab - tlustý pruh materiálu, board - deska) "Slab board" je specifický tím, že spodek hmatníku, nasedající na javorový krk, je plochý, takže hmatník představuje "poctivý" kus dřeva. U kytar vyrobených po r. 1962 je už spodek hmatníku zaoblený, takže hmatník na průřezu připomíná oblouk. V následujících letech došlo ještě k dalšímu ztenčení dřeva hmatníku. Sběratelský zájem o staré kusy je také mimo jiné vyvolán faktem, že v pozdějších letech došlo k zákazu těžby a dovozu palisandru z Brazílie do USA. Což znamená, že kytary se už nikdy nedaly vyrobit z úplně identických materiálů.
US Fender dnes vyrábí Jazzmaster jako nástroj patřící do American Vintage série, tzn. kytara se snaží přiblížit co nejvíce originálu. Cena v obchodech je kolem 1350 USD.
Tabulka zahrnuje hlavní parametry dnešní reedice, tak jak je Fender uvádí.
Kytara, kterou jsem já použil pro test, je opravdový vintage model, originál z roku 1960, a je na prodej za 3475 USD.
A nyní už k samotnému otestování kytary.
Konstrukce
Podařilo se mi najít tři nástroje - nejdříve dnešní US reedici Jazzmaster RI, a pak jsem našel v oddělení vintage kytar v jednom z obchodů na 48. ulici v New Yorku originál z roku 1961 a ještě originál z roku 1960. První dvě mě příliš nezaujaly, ale ročník 1960 seděl v ruce jak ulitý. Jedna z těch kytar, u kterých mívám dojem, že je nastavila jednou provždy ruka boží. Bezvadně pohodlný a vyvážený nástroj, na který je radost hrát. Kytara prošla během čtyřiceti let existence mnoha "bitvami" - jak je nakonec patrné i z fotografií. Ale říká se, že šrámy dodávají nástroji charakter, a toho má tenhle Jazzmaster nadbytek. Krk je fantasticky pohodlný, rovný jak šíp, hmatník poměrně široký, s větším rádiem a úzkými pražci. Spodní strana krku je z velké části vyhraná až na dřevo a působí příjemně přirozeně na dotek dlaně. Struny jsou nízko, ale nedrnčí ani při natahování do stran (bending), a to ani ve vyšších polohách. Tělo je z olšového dřeva. Ladící mechanika je Kluson. Zajímavým konstrukčním prvkem modelu je tremolo, s jakým se na jiných kytarách nelze setkat. Kobylka s tremolem tvoří důležitý tonální systém, přispívající k celkovému zvuku kytary. Z toho důvodu, a také kvůli rádiu hmatníku, je kriticky důležité optimální nastavení těchto dvou komponentů. Při použití páky vibráta se kobylka, posazená na dvou pivotech, pohybuje se strunami dopředu či dozadu. Kameny pod strunami nemají klasickou jednu hlubokou drážku pro strunu, ale jsou to válečky s tenkými zářezy, takže vypadají, jako by byly vyrobeny ze šroubu, u kterého byla uříznuta hlavička (podobně jako u modelu telecaster konce 50. let). Při použití tenkých strun a razantní hře trsátkem mohou struny sklouznout z kamene dolů. Ale na Jazzmaster se z důvodu charakteristik snímačů struny nižšího rozměru ani nehodí, ačkoli je Fender na nových kytarách z neznámého důvodu dodává - o síle devítky. Trem-Lok systém s posuvným kulatým knoflíkem na tremolu slouží k uzamknutí tremola. Pokud praskne struna, tak by se kytara neměla rozladit.
Elektronika
Elektronickou část tvoří dva jednocívkové snímače s cívkou s vinutím ze silného drátu a dále dva nezávislé elektrické obvody.
Snímače jsou klasické "soap bars", podobné typu P-90, ale jsou v porovnání o něco větší, slabší na výstupu, a mají zřetelnější brum. Silný aparát a "silné" struny jsou určitě plus.
První, nebo také "rytmický", obvod je obdobný jako na kytaře typu strat. Patří k němu třípolohový přepínač snímačů s klasickým zapojením - pro každý snímač zvlášť a v prostřední poloze pro oba dohromady, plus dva otočné knoflíky pro hlasitost a tón pro kteroukoliv polohu.
Druhý obvod, Fender ho nazývá "lead" (sólový), slouží pouze pro snímač u krku. Hráč si může dopředu nastavit hlasitost a tón snímače pomocí ovladačů, jež jsou kolečka z poloviny vyčnívající nad povrchem krytu. V případě potřeby pak může kdykoli přepnout posuvným dvoupolohovým posuvným přepínačem mezi obvody. Tento přepínač i ovladače pro přední snímač jsou umístěny na horní přední části kytary.
Zvuk
K otestování jsem použil celolampové 50W kombo Fender Concert Reverb-Amp. Jazzmaster sice nemá sustain, ale o co méně hraje "do délky", o to víc hraje "do šířky". Obecně se dá zvuk charakterizovat jako čistý, plný, hutný, a především prostorový. Speciálně při hraní akordů.
První obvod - rytmický
Samotný snímač u krku má čistý, zvonivý, já tomu říkám "lahvový" zvuk (protože má sklovitý nádech), detailní ve výškách i basech. Také je hodně podobný zvuku, jaký produkuje bez použití zkreslení lespaulovský humbucker u krku, snad jen trochu temnější. Jinými slovy - neslyšel jsem z něj náznak fenderovského twangu. Při zvyšování hlasitosti zůstává tón stále artikulovaný, nerozmazává se. Tím, že kytara nemá sustain, tak asi není tak náchylná na zpětnou vazbu.
Snímač u kobyly produkuje jasný, "štěkavější" ostrý zvuk, s více výškami, s přirozeným lehkým zkreslením, které se hodí pro rytmický doprovod. Nejširší uplatnění najde přepnutí na oba snímače. Za prvé se díky "humbucking" efektu cívek snímačů podstatně vyruší brum. Za druhé, a to je nejpodstatnější - zvuk si zachová prostor, ale nabere na zrnitosti, která s náležitým zkreslením tvoří hutné plochy. Při přebuzení zesilovače je zvuk stále hutně zrnitý, ale ztratí detail a zní "trashy" (tak jak zní na grunge nahrávkách).
Druhý obvod - lead (sólový)
Při mém testu nedosahoval při jakémkoli nastavení zvukových kvalit prvního, rytmického obvodu. Zněl ve srovnání s ním přidušeně, ne tak živě a harmonicky. Přestože název "lead" napovídá, že má sloužit pro hraní sól, já osobně bych ho asi nevyužil vůbec na nic.
K obvodům obecně - myslím si, že měly nějaký účel v době zrodu kytary, kdy neexistovaly kytarové efekty a zesilovače neměly přepínače kanálů.
Závěr
Fender Jazzmaster je ve srovnání s ostatními modely z 50. let poměrně komplikovaná kytara, ale s variabilním a osobitým zvukem, představujícím asi to nejlepší, čeho jsou jednocívkové snímače schopny dosáhnout. Je to excelentní rytmická kytara k vyplnění a podbarvení hudebních ploch, což je základ hudebních stylů a směrů jako jazz, retro, punk, grunge, indies, a také mnoha dnešních kapel, které nesou nálepku alternative. Jako sólový nástroj se hodí na instrumentální retro muziku ve stylu kdysi legendárních Shadows, pak si ještě dovedu představit tuhle kytaru hrající čisté blues. Pro klasický jazz podle mě postrádá "dřevnost" lubovek.
Jazzmaster je v každém případě konstrukčně zajímavý nástroj, zaujímající své místo v řetězu vývoje modelů značky Fender a v historii elektrických kytar obecně. Je to nástroj, jehož pořízení stojí za úvahu v případě, že chcete obohatit či doplnit svůj stávající kytarový arzenál nebo studio o kytaru, která nepředstavuje mainstream. Na druhé straně je to kytara, která nezaznamenala žádnou vývojovou modifikaci či inovaci od dob svého vzniku (a určitě by si ji zasloužila) a která je vzhledem ke své konstrukci náročná na přesné nastavení a citlivá na celkové zacházení. Ani po cenové stránce není dnes Jazzmaster lidový či finančně lehce dostupný nástroj, a to ať už se jedná o nové kytary či staré, sběratelsky atraktivní nástroje. Přestože má dnes Jazzmaster stabilnější pozici na trhu a na hudební scéně, než tomu bylo před pár desetiletími, tak stále zůstává nástrojem, který je oceňován jen nevelkou částí hráčské komunity.
Protože jsem testoval nástroj, jenž nepředstavuje běžnou produkci, která je k dostání v obchodech, a jenž byl pravděpodobně přirozeně modifikován "zubem času", tak nechci končit recenzi obecnými plusy a mínusy. Ty mohou být nakonec jasné z článku.
New York, 8. května 2003
Parametry
Těloolše
Krkjavor, "C" průřez, nitrocelulozní lak
Menzura25,5" (648 mm)
Hmatníkpalisandr, 7,25" rádius (184 mm)
Ladicí mechanikaFender Gotoh Vintage Style
Pražce21 - Vintage Style
Snímače2 - Special Design American Vintage Jazzmaster - jednocívkové (krk & kobylka)
Elektronika a ovládání"Lead" obvod - hlasitost a tónová clona, "Rhythm" obvod - hlasitost a tónová clona
KobylkaVintage Styl "Floating" Tremolo s mechanikou Tremolo Lock
Mechanikachromovaná
