Istanbul Alchemy a XiST ION Crash - efektové činely s vynikajícími vlastnostmi „rušitele“
Úspěšnost nějaké inovace je často nevyzpytatelná. Někdy se stane, že nadějný zlepšovák upadne v zapomnění, jindy zase zdánlivě jednorázový experiment vyšlape cestu pro mnoho následovníků. Když jsem zhruba v roce 2002 dostal k testu nové modely Sabian Evolution Dave Weckla, těžko bych dokázal odhadnout, jestli děrované crashe O-Zone zůstanou jen jednorázovou specialitou, nebo se z nich stane téměř nový standard pro model. Dnes už víme, že druhá z možností je blíž pravdě. Kromě rodného Sabianu, který nabízí kromě O-Zone crashů i nedávno testovanou „děrovanou“ Holy Chinu, se do výroby činelů s otvory vrhli i další výrobci.
Očividně zde hraje roli nejen zvuková odlišnost (oproti klasickým crashům jsou činely s otvory prodchnuty silnou dávkou tříštivého orientu), ale také „cool design“. Jak všichni cítíme, na poli hudebních nástrojů už bylo všechno fungující víceméně vymyšleno a výrobci se uchylují stále víc spíš k novému upoutání oka než ucha. Ale v tomto případě to naštěstí až tak neplatí. Zvukově dávají otvory činelům opravdu výrazně jinou šťávu a z klasických crashů dělají rázem exoticky znějící „poločíny“. Tak by se také dal nejsnadněji charakterizovat jejich zvuk. Přesně něco mezi crashem a chinou. Z crashů jim zůstává měkký náběh a delší doznění, z chiny dostávají do vínku tříštivost a jakousi barevnou „neuchopitelnost“. Tedy zvuk, který může barvu soupravy zajímavě zpestřit.
Vzpomeňme na milovníky velkých sad s šesti krásně znějícími crashy. Když zavřeme oči a soupravu posloucháme, spektrum činelů se slévá do jedné podobné a trochu fádní hmoty, ve které těžko rozeznáme skutečný počet a typ činelů. Tehdy nastává čas pro zařazení nějakého „zlobiče“. Zvukového prvku, který nějak naruší to příliš ušlechtilé a dokonalé činelové spektrum. Může to být třeba ex-hihat složená ze dvou chin, činel s instalovanými nýty nebo právě nějakým způsobem „prostřílený“ crash.Když jsem zmiňoval Wecklovy O-Zone crashe jako předobraz dnešní módy děrovaných činelů, neznamená to, že by výrobci dál neexperimentovali a nezkoušeli hledat optimální počet, velikost a uspořádání otvorů. A někdy se jejich postupy liší i v rámci jednotlivých řad, jak je tomu právě v případě dnešního testu.
Jak to vypadá
Istanbul Agop nabízí děrované crashe ve dvou verzích. Jednak v řadě Alchemy a potom v „ekonomické“ sérii XiST. V obou případech jim dala firma název ION Crash. K vyzkoušení jsem obdržel od obou řad šestnácti- a osmnáctipalcovou verzi.Samotné základní zpracování, profilový typ i charakter tvarování pupku jsou u všech kusů podobné. Totožné je i jejich broušení a povrchová úprava. Jedná se o standardní přístup k opracování činelů pro moderní styly. Minimální hammering a jemné drážky z horní i spodní strany činelu. Rozdíl mezi oběma řadami je ve zpracování pupku. Zatímco XiST mají pupek o standardní velikosti, zpracovaný stejným způsobem, jako je hlavní plocha nástroje (drážky), řada Alchemy má pupek v porovnání s XiST o něco větší a hladký. To se týká v obou případech horní i spodní stěny pupku. U Alchemy je navíc přechod mezi pupkem a tělem činelu vyřešen hladším a pozvolnějším přechodem. Zdánlivé maličkosti, které ale přestanou být pro každého maličkostmi v okamžiku, kdy si zkusí poprvé experimentovat s typem stojanových podložek, zalepováním pupku kouskem pásky a podobnými „drobnostmi“, které dokážou velmi podstatně pozměnit reakci a průběh činelového zvuku.
Ale zpět k popisu obou verzí ION crashů. Váhovou kategorií spadají do parametrů pro thin crash a už první zvukovou reakcí i „pohmatem“ dávají na vědomí, že jde o lehké modely. A nejen v přeneseném významu slova. Lehké jsou i při skutečném obtěžkání, v čemž má samozřejmě svůj význam i úbytek materiálu v otvorech. Činely není problém v rukou prohnout, jak to známe u větších splashů a jejich váhová kategorie určitě značnou měrou napomáhá k vzdušnému a tříštivému charakteru, jimiž se jejich zvuk vyznačuje. Modely se liší kromě zpracování pupku především v tom, jak mají uspořádané otvory a v jejich počtu. Alchemy mají v šestnácti- i osmnáctipalcové verzi celkem čtrnáct otvorů, uspořádaných po sedmi na protilehlých krajích činelového těla. Díry jsou navíc, opět po sedmi, odstupňovány svou velikostí. Nejmenší otvor má centimetr a půl, největší pět a půl centimetru (aspoň podle drážek mého měřítka na kapesním noži). XiST se honosí paprskovitě uspořádanými otvory o celkovém počtu dvaadvaceti otvorů, přičemž ani tady není rozdílu mezi šestnácti- a osmáctipalcovou verzí.
Oč více je tu oproti Alchemy ION otvorů, tím více se zase jejich průměr pohybuje v řádu menších čísel. Dost možná, že by zručný matematik dokázal z hlavy spočítat celkovou plochu otvorů na obou verzích a dost možná by došel ke stejnému číslu, ačkoli se oba modely děrováním na první pohled výrazně odlišují. Ale já to počítat nehodlám, a proto se přikloním k selskému porovnání zvukového probarvení u obou typů, které napovídá, že úbytek materiálu na celkové ploše na tom bude opravdu u všech činelů velmi podobně.
Určitě si vybavíte legendární seriál Chalupáři a možná i konkrétní scénu, kdy nerudný Huml v prvním díle opravuje svého zetě ve jméně Istanbul, protože česky je to přece Cařihrad. Ale občas, přestože dnes se přikláníme spíše k tomu „zahraničnímu“ pojmenování, se dostáváme opět do sporů. Někdy se totiž setkáme s chybou, kdy dotyčný zamění „n“ za „m“ a napíše název města jako Istambul. Do jazykovědných sporů lze pak přilít oheň připomínkou, že jedna z prvních řad firmy Paiste nesla ve svém názvu jasnou inspiraci oním rodným městem činelů. Řada se jmenovala Stambul. A teď, babo raď.Dokončíme-li nastalý kvas dodatkem, že činely jsou podle důvěryhodných pramenů ve skutečnosti původem z Arménie, nikoli z Turecka, nastává už totální krize hodnot a nezbývá, než se s paličkami v rukou vrhnout na svou bicí soupravu a za to vše ji řádně ztrestat...
Jak to hraje
Základní charakter zvuku u všech čtyř činelů je v podstatě totožný. Plné barevné spektrum s dlouhým sustainem a podstatným podílem orientálně tříštivých záznějů, vysoká senzitivita na úderový podnět, vysoká schopnost dynamického odstupňování, schopnost proměny barevného vyzáření zvuku podle způsobu a intenzity úderu... Všechno víceméně stručná charakterizace testovaných činelů a zároveň ukázkový výčet kvalitních a muzikálních činelů. To už, přiznejme si, dost rozdává karty. ION crashe se s ostatními činely hezky pojí, samozřejmě, že pokud k nim volíme opět „turečtější“ kolegy, pojí se tím lépe. V soupravě zajistí přesně to kýžené zpestření, zmiňované na začátku. Zdálo by se, že s úbytkem hmoty v otvorech bude souviset i úbytek hlasitosti a projekce činelů. Ale to zde neplatí.
Fyzikální zákonitosti jsou zrádné, a tak zatímco pokud bychom celkovou plochu výřezu umístili do otvoru vytvořeného od kraje (a zná to většina z nás z dřívějška, kdy vypilovávání prasklin a odřezávání poškozených částí činelů nijak nebránilo dalšímu používání tohoto kusu, protože prostě na nový nebylo), zvuk by se nám nepříjemně „vykostil“ a ztenčil. V případě otvorů vprostřed těla je to jinak. Sustain, plnost i projekce zůstává a mění se jen barevný charakter průběhu a měkkost ataku rány. Osobně se mi velmi líbí, jak činely reagují na dynamiku úderu. Spektrum jejich barev a míra „rozsvícení“ je tak přímo na povel naší paličky, respektive pokynu pomocí vedení a hlasitosti příslušného úderu. Samozřejmě že ne až tolik jako u „normálního“ povrchu lze pracovat s údery na plochu. Jednak hrozí, že se nám palička propadne do některého z otvorů, ale hlavně to nemá příliš vliv na zvuk. Jeho základ je především při klasickém crashovém úderu o hranu. Pokud jde o srovnání s původními O-Zone crashy Sabianu, pak musím říci, že ION crashe jsou na tom velmi podobně. Což není vůbec samozřejmost daná faktem, že se prostě do činelu vyvrtají díry. Nedávno jsem zkoušel jeden „děrák“ nejmenovaného (velmi renomovaného) výrobce a zvuk byl... jak to říct... prostě ošklivý. Tady jde o inspirující barevné kombinace, které rozhodně člověka baví poslouchat.
Typově jsou všechny čtyři činely velmi podobné, proto je asi zbytečné nějak je detailněji vzájemně porovnávat. Jejich hlavními rozdíly jsou výška fundamentálního tónu a míra „rozsvícení“ v závislosti na dynamice úderu. V tom vychází o fous lépe řada XiST. Z hlediska rozměru mi víc seděly obě osmnáctky (snad že už nejsou pod zákonem :-)).Vzhledem k totožnému základu zvukového charakteru všech čtyř činelů je logické, že svoje uplatnění najdou v sadě nejčastěji samostatně. Pro takový případ by byl můj největší favorit osmnáctipalcový ION XiST. Ale to je dáno mnoha relativními faktory. Záleží především na tom, k jakým činelovým modelům a jakým velikostem budete daný „děrák“ párovat. Opakuji že možnostmi a charakterem jsou všechny čtyři činely na podobné úrovni. Že je ta úroveň nasazená velmi vysoko jste už asi z mých předchozích řádků vyrozuměli. Jsem rád, že mohu tentokrát uzavřít test jasným palcem nahoru!
Info:
Činely Istanbul Alchemy a XiST ve verzích šestnáct a osmnáct palců. Všechny čtyři crashe pocházejí z „děrované“ řady Istanbul ION, přičemž XiST představují ekonomičtější variantu.
Plus:
Efektové činely s vynikajícími vlastnostmi „rušitele“ standardního zvukového obrazu sady. Obě řady nabízejí velmi muzikální a citlivé orientálně zabarvené crashe, které odezvou výborně reagují na způsob hry.
Mínus:
Na žádné jsem nenarazil.
web:
