Také vlastním jednu Ibanezku. Je to pekelně odrásaná kopie Fender Jazz Bass. Jelikož mi předešlý majitel tvrdil, že je vyrobená na přelomu 60. a 70. let, nedalo mi to, a s niterným přáním, že by tomu i mohlo tak býti, jsem zapátral malinko v japonských dějinách. Věřte - nevěřte. Počátky mající něco málo společného se jménem Ibanez sahají hluboko do nitra minulého století, přesněji řečeno k roku 1908! Hm, takže mohlo. Mírně rozradostněn z pocitu, že možná vlastním legendární kousek, jsem vyrazil směrem k redakci, kde na mne čekala japonka nepochybně mladší, určená k následnému ohodnocení na této stránce.
Jak se asi můžeme dovtípit z fotografie, jedná se o nástroj čtyřstrunný, překvapivě v Japonsku opravdu vyrobený - již dávno je pryč doba, kdy se kytarám pocházejícím z této zeměpisné šířky dostávalo ohodnocení s lehce hanlivým nádechem krajně nedůvěřivého a kdy v boj s touženými "Made in USA" teprve vyrážely. (Je docela možné, že dnešní číňanky, korejky a kdoví co ještě stejné pozice docílí. Ale - kde se ještě levnější pracovní sílou budou nástroje vyrábět poté, to netuším. Snad teď, když se našla ta zmrzlá voda na Marsu...).
Zpracování
Mírně klenutý krk (radius 305 mm) lepený ze tří kusů javoru je opatřen 24 medium pražci zasazenými v palisandrovém hmatníku. Tloušťka pražců nám zaručuje dostatečně pevný tón s adekvátním alikvótním sloupcem. Doporučil bych jejich ještě jemnějšího zahlazení po stranách. Ohrožení zdraví (zejména ztráty krve) se při projíždění vašich oblíbených licků sice bát nemusíte, ale pohodlíčko je pohodlíčko. Šířka krku při nultém pražci je uváděna 38 mm, na posledním pak 62 mm. Jeho nevelká tloušťka vám dopomůže k ještě libějším pocitům při hře. Ústí svorníku je umístněno na hlavici pod ochranou plastovou krytkou. Mechaniky jsou dle všeho korejské variace Gotohu (přeci mrška - ale nepamatuji se, že by se kdy kdo na ně stěžoval) a celá hlava je přeplátovaná mně neznámou hmotou. Spodní část krku je s tělem spojena čtyřmi šrouby a při ústí mírně zkosená, dávajíc tak dostatek prostoru pro možné odtrhy pravé ruky, což milci slapové hry nepochybně ocení...
Tělo je vyvedeno z mahagonu barvy vlašského ořechu. Jako formu finální úpravy dřeva zvolil výrobce "matný lesk", který na mne, samozřejmě s dávkou jisté nadsázky, působí mírně "bauhausně" (nevím proč, ale už při prvém pohledu na nástroj jsem si vzpomněl na notně "oldschoolovou" nábytkovou stěnu obývacího pokoje svých rodičů). Tohle dřevo si dovedu představit s např. mně příjemnější vosk/olejovou politurou. Také světlá, jasanová high polish sestřička "Eserky" dopadá v mém vizuálním posouzení o něco lépe. Naopak tvar těla je velmi příjemný oku i hráčově anatomii a umožňuje pohodlné hry v sedě i poloze vzpřímené.
Co možná nemusí české mistry slapové techniky příliš potěšit, je umístnění prvého DX-P snímače u krku. Nebo spíše rozpoložení jeho dvou částí, které je opačné, než známe například u Precisiona. Při větším rozkmitu pravačky jsem o něj dosti často narážel svým malíkem. Druhý snímač DX-J patří již standardně kobylce. Masivní, ale jednoduše koncipovaná kobylka připevněná k tělu pěti šrouby nám zaručuje jednoduchou manipulaci, ať už při primárním seřizování kamenů, tak při výměně strun. Ty navíc nemusíme složitě protahovat, ale jednoduše je vyhákneme. Při bližším ohledání jsem také zjistil, že je opatřena ve spodní části čtyřmi otvory, původně určenými pro zavedení strun skrz tělo a které bohužel skrz samotné tělo nevedou.
Ovladačů zvuku zde máme pět. První dva, o něco málo větší než ostatní, kočírují hlasitost a balanc mezi oběma snímači. Spodní trojice, stejně jako balance pot opatřená aretací, koriguje basy,středy a výšky aktivní elektroniky s označením EQB III. Ta je vsunuta v otvoru zadní části těla a zakryta umělohmotným deklem - jedinou přístupovou cestou k 9V baterii. Jelikož je krytka připevněna pěti šroubky přímo do dřeva, doufejme, že tento typ aktivky patří k těm s nízkým odběrem energie.
Zvuk
Basa vydává při hře bez zapojení sic trochu tenký, ale přesto obstojný zvuk. I když by mne vcelku zajímal výsledný zvukový efekt nástroje snímaného pouze pasivními snímači bez aktivní komponenty, nemám možnost volby. Proč tak činí výrobce, určitě sám ví nejlépe. S ekvalizérem nastaveným na nule jsem moc spokojený nebyl, Ibanezka potřebovala trošku přikouřit basy a výšky. Při nastavení +10 dB na 700 Hz a +14 dB na 10 kHz, tzn. vytočením knoflíků středních a vyšších frekvencí nadoraz, je signál už mírně nepřirozený. Ke cti elektronických střev musím ale dodat, že nevydávají zásadního šumu či brumu a nástroj spolehlivě nakopnou.
Basu Ibanez SR 700 pocházející z oblíbené řady SDGR bych zařadil jak cenově, tak co se kvality týče do třídy střední nižší. Prostě nás nikterak neohromí, ale taky určitě nezklame. Tipl bych si, že největšího odbytu si najde buď u hráčů ambiciózně začínajících, nebo u pokročile pokračujících. Napovídá tomu i fakt, že mezi příslušenstvím, v němž nechybí všechny upotřebitelné imbus klíče, se nachází i instrukce dopomáhající správného seřízení pnutí krku, posunu kamenů apod. Prostě nás sice nikterak neohromí, ale taky určitě nezklame. Zvláště bych ocenil její celkové tovární seřízení: nultý pražec je řádně seříznutý, čistá oktáva je ve XII. poloze opravdu čistá a - světe div se!, struny dle předpisu 2-2,5 mm nad hmatníkem tvoří zvuk se sustainem dlouhým a drnčením minimálním. Tohle vše, jak jistě sami víte, nebývá vždy pravidlem.
Info:
Ibanez SD GR SR 700 WNF je čtyřstrunná aktivní baskytara. Její cena je 17 850 Kč s DPH.
Plus:
seřízení
kompletní příslušenství
univerzální využití (pokládáte-li toto za klad)
Mínus:
přístup k baterii
povrchová úprava
