Když jsem tuhle štíhlou krásku vybalil z přepravní krabice, napadla mne dvě slova - heavy metal (těžký kov). Prvotní dojem mi vykouzlil vzpomínku na dobu, kdy jsem coby chlapec-brigádník piloval v jedné fabrice odlitky, a ty měly stejnou barvu jako dnešní testovaný nástroj. Byly těžké, padaly do bedny a rachotily. Tenkrát, pravda, nebylo po "metle" ještě ani vidu, slechu, hrál se hardrock a pan Floyd Rose ještě skotačil na houpacím koníku. Ale zeměkoule se už mockrát otočila a hudební nástroje doznaly (alespoň v detailech) velkou změnu.
Na první pohled
Testovaný nástroj je typické "ergéčko" se všemi těmi tvary, elektrickým osazením a mechanickým ustrojením. Elegantní tmavá šedočerná metalíza - záleží, jak se nakloní proti světlu - a hardware v barvě šedého kovu.
Na druhý pohled (s brýlemi na čtení)
Je to moc pěkná práce a zdá se, i pravý japonský (v tomto případě korejský) cit pro dokonalost detailu. Tělo je překvapivě lehké a ergonomicky vybrané (á la strat) pro oblá bříška, že by se zápasníci sumo zbláznili do kytar? Ale dnes už je to standard. V místě opírání je pro pravou ruku zhotoveno příjemné zešikmení. Siluetu kytary charakterizují dva štíhlé zobáky, jako u všech modelů RG. Nástroj je osazen dvěma otevřenými firemními humbuckery, které jsou ještě kryté ochrannou převozní fólií, dvěma knoflíky (šedý kov) a pětipolohovým přepínačem snímačů. Hlava (klasika Ibanez) je zalomená v úhlu 14 stupňů (jako u gibsonů, což zlepšuje napětí strun a tím i rezonanci). Zámek na struny tvoří zároveň i nultý pražec. Protějškem k zámkům je nezbytné uzamykatelné dvojzvratné a plovoucí trempko (velice hezké, nízké, nepřekážející a zapuštěné).
Ale co mě nejvíc dostalo, přátelé, je krk. To je taneční parket, rozdělený malými kousky drátu na místečka, kde se prstíky nadnáší a lehce krouží. Už jsem měl tu čest osahávat některé ibanezky, a jak se dostanu na krk, jsem vždycky blízko vyvrcholení. Kdybych nebyl tak zarytý tradicionalista a nemiloval tolik svoji "telecasterku", tak jdu do toho. Ale krk není všechno, že? Abych nezapomněl. V místě spoje krku s hlavou je velké zesílení materiálu, dílem pro šrouby zámku strun a taky trochu paráda. Tvar krku je široké U, hmatník palisandrový se širokými pražci (struna přece jenom lépe klouže po kovu než po dřevu, i když ušlechtilém) a je lemován světlým plastem. Pražců jsem napočítal dvacet čtyři a to jsou, jak známo, dvě oktávy. Orientační značky jsou "pouze" perleťové puntíky, a kytara tedy není určena pro nejbrutálnější pravověrné metalisty, protože ti potřebují k sebevyjádření žraločí ploutve. Spojení krku a těla je tak vypracované a bezšroubé, že jsem si začal myslet zase něco o odlitku. V dokumentaci jsem se dočetl, že krk je průchozí. Proto mne tak překvapila dobrá rezonance nezapojeného nástroje. Všechno je ukryto pod jednolitým nástřikem krycího laku. Na nejvyšší pražce se dostaneš levou rukou naprosto bez námahy.
Na třetí pohled - seznámení
Přehodil jsem řemen z telecastera a nemusel vůbec čarovat s přezkou. Na těle se chová dobře, ale trochu (opravdu jen trochu - zámek, masivní mechanika atd.) padá na hlavu. U kytar s tremolem mi někdy právě toto klouže do rukávu, jsem pak nervózní a sahám vedle. Ne tak u tohohle kousku. Kobylka se konstruktérům hodně povedla. V továrně Ibanez se však vždy snažili jít svojí cestou a na rozdíl od některých jiných se jim to docela daří. Práce s pákou je snadná nahoru i dolů, ale... páka je do tremola pouze nasazená a netěsní. V důsledku toho se viklá. Struny se nerozlaďují. Musel jsem však dost dotáhnout všechny šrouby. Dohmat je nastaven optimálně a kytara je dobře seřízena. Zdířka pro jack je dole na boku, což osobně preferuji, protože mi netrčí šňůra kousek od "poťáků". Kytaru vždycky zkouším nejprve "nasucho" (osvědčilo se mi to) a tahle se chová moc příjemně. Zvuk je měkký, se spoustou alikvot, převládají basy a výšky a opravdu velmi dlouhý sustain. Je to taková "dospělá" kytara se vším všudy. Po celém hmatníku se neozval ani jeden "vlk", nic nikde nedrnčí a akordy ladí i ve vyšších polohách. Se šroubem v krku jsem nekroutil, což se dost často musí u nových nástrojů udělat. Tak mě teď napadá, že pořád chválím, ale fakt jsem na nic nepřišel. No, za chvíli se jdu zapojit..., uslyšíme!
Plugged - zapojeno
Zvuk mě překvapil. Je brilantní, barevný a při přepínání pětipolohovým přepínačem jsem si občas myslel, že hraju na fendera. Má sice měkčí dozvuk a charakter není tak ostrý, ale je to lahůdka. Zase se mi potvrdil původní odhad hry "na sucho". Metalisti zakňučí blahem, až si poslechnou zvýrazněné basy a výšky. U všech typů RG je stejné přepínání: 1. poloha - snímač u krku, 2. poloha - rozpojení u krku na singl, 3. poloha - oba snímače spolu, 4. poloha - rozpojené singly spolu a 5. poloha - snímač u kobylky. Barevnost kombinací je zřetelná a každý zvuk je pěkný a výrazný. Osobně se mi nejvíc líbily snímač u krku pro svou úžasnou hloubku a dynamiku a spojení obou humbuckerů (i rozpojených) - zvuk jak u krkového snímače na stratocasteru. Kobylkový snímač má pevnost, ve výškách drží a nekolísá, sustain je neuvěřitelný (průchozí krk) a velmi dobře vybudí zkreslení při sólu na vybuzených lampách. Oba snímače produkují silný signál a nebručí ani při rozpojení cívek na singly. Zvuk celého nástroje má kovový nádech, a to je myslím jeho pravé poslání. Mám sice radši vintage tremola, protože při vytahování strun u plovoucího se mi celé hýbe a tón nepříjemně kolísá, ale to je věc vkusu a způsobu hry. Kytara se chová jako univerzální nástroj a je radost na ní hrát. Myslím, že by se dokonale vyblbnul i hráč fusion. Když jsem ubral tónovou clonu a shodil výšky, začala se předvádět jako v moderním elektrickém jazzu nebo blues. Kdybych nevlastnil čtyřicetileté mahagonové esgéčko a telecaster, tak bych si na ní myslel. Moc se mi zvukově líbí. Jednoznačně mě zaujala. Testoval jsem na celolampovém kombu Laney ve třídě A.
A nakonec
Konec dobrý, všechno dobré. I když nejsem vyznavačem metalu ani country (neznám, nehrál, nepamatuju...), tak jsem si tuhle kytarku (pardon, už je dospělá) během testu hodně zamiloval. Rychle bych si na ní zvykl, a za ty prachy je to nadstandard. Asi bych osciloval mezi nekonečným zástupem kytaristů fenderistů a menším zástupem gibsonistů, a tak nějak už jsme si zvykli, že jenom tohle je to pravé ořechové a neměnné. Ale svět není jenom černobílý a na silnicích nejezdí jen auta a motorky. Jsou i pěkná kola. A tenhle nástroj má svoji image a tolik kladů (například inovace - průchozí krk a skvělá kobyla) a opravdu se na něj moc hezky hraje. Umím si představit i jiné žánry, kde by cinkal, kvílel a "crunchel". Mně osobně nesedí u kytary šedá, patřím asi ke Šteflově "Staré škole" a přírodní laky mě víc berou. Ale jsme v 21. století... Před 30 lety se taky nenosil červenozelený kohout na hlavě a kalhoty neměly rozkrok u kolen, i když to ani teď. Asi si na zářijové výstavě ve Veletržním paláci půjdu zase nějaké ty "ibaňézy" osahat a začnu sázet Sportku. Když ono je tolik hezkých kytar, a pořád si nemůžu zvyknout na to, že nejsem "za vodou" a v paneláku je nemám kam štosovat.
Usilovný zájemce si domů v krabici přinese i sadu klíčů na seřizování hardwaru, vydařený manuál a o něco méně vydařenou šňůru jack-jack. Jo a taky je tam páka do tremola. Ale hrát už musí sám.
Info:
Ibanez RGT 42-BP je elektrická kytara typu RG se dvěma otevřenými humbuckery a uzamykatelným plovoucím tremolem typu Floyd Rose. Je určená pro metal a tvrdší rockové styly. Cena 18 470 Kč vč. DPH.
Plus:
u ibanezky neobvyklá konstrukce - průchozí krk a tím i dobrý sustain
kvalitní řemeslné zpracování a seřízení
kvalitní a funkční tremolo
skvělý krk
dobrý barevný zvuk
cena
váha
Mínus:
netěsná páka tremola
TTD (Technicko-taktická data):
Made in Korea
Tělo: americká lípa (american basswood), tloušťka 45 mm
Kobylka: Edge Pro II Ibanez
Mechanika: asi firemní, kvalita slušná
Krk: průchozí Wizard II, javor, tvar široké U, šířka 53 mm u nultého pražce, 56 mm na 21. pražci, tloušťka na 1. pražci 19 mm, na 12. pražci 21mm
Pražce: jumbo (široké 3 mm a vysoké 1,5 mm)
Rádius: 400 mm
Menzura: 648 mm/25,5"(jako stratocaster)
Snímače: IBZ INF 1 a INF 2
Struny: .009
Barva: Black Pearl (BP)
Tremola Ibanez 2003
Jednou z věcí, které řešili kytaráři při konstrukci kytar, bylo upevnění strun. U akustické kytary stačila dřevěná kobylka a ladící kolíky na opačné straně. Na elektrických kytarách je již možno setkat se s více či méně složitějšími mechanismy, zvláště pokud je požadována vibrpáka. Z mnoha různých patentů nakonec nejvíce proslula vibráta Bigsby s vintage vzhledem a tremola Floyd Rose. Ta se stala dlouhodobě standardem pro moderní kytary díky unikátnímu řešení zamykání strun, které minimalizovalo rozlaďování. Po celá léta nedošlo u tohoto principu k žádné vážnější změně. Mezi menší designové úpravy lze počítat snížení profilu (low profile) pro větší hráčský komfort, šroubovaní kolmých nosných šroubů do válečků zapuštěných ve dřevě místo zavrtání do samotného dřeva a raritní vylepšováky jako například přelaďovák nejsilnější struny (Van Halenovo ladění D na kytarách Kramer). Tremola se stala tak oblíbenými, že v licenci Floyd Rose je začala vyrábět spousta firem, ať již ve výborné kvalitě z kvalitního materiálu nebo naopak.
Samotný Floyd Rose spal dlouho na růžích, nicméně když se probral, posunul konstrukci tremola ještě dál. Jeho nové tremolo Speedloader totiž umožňuje rychlé upínání strun díky speciálním strunám s válečky na obou koncích. Toto řešení je opět skokem, ovšem možná až moc velkým. Rozšíření tohoto systému totiž závisí především na obrovských kytarových koncernech a mnohdy jsou preferována právě osvědčená tradiční řešení. Je třeba si uvědomit i návaznost na výrobce strun, na jejichž podpoře tohoto tremola výrazně záleží. Každopádně mezi první průkopníky patří třeba B. C. Rich, kromě nich jsem zahlédl speedloadery i u některých "handmade" výrobců.
Jinou cestou se vydala japonská firma Ibanez. Původně vyráběla pouze kopie kytar a nyní se může pyšnit vlastní produkcí a především vývojem, který se projevil mimo jiné právě u zlepšování tremol Floyd Rose.
V devadesátých letech se na kytarách Ibanez začala objevovat tremola Lo-Pro Egde, v roce 2003 však představila firma celou sérii vylepšených kobylek a tremol. Mezitím však ještě stihla do svých tremol Double Edge namontovat piezosnímače a kytaristům Kornu (Monky & Head) upravit tremolo tak, že místo tradiční vibrpáky mohou vytahovat či povolovat struny tlakem dlaně na plíšek U-Bar.
Nejnovější tremola Edge Pro a Edge Pro II (použitá na kytarách série Prestige, RG, JEM, JS, EDR...) se mohou pochlubit hned několika vylepšeními. Především nejsou struny v sedlových kamenech upínány tlakem šroubů na kovové kvádříky. Ty totiž chybí úplně a jsou nahrazeny součástkami s profilem blízkým písmenu L. Využit je obdobný princip, kdy šroub tlačí na tuto součást a ta zase upíná strunu. Důsledkem jsou hned dvě příjemné vlastnosti: není třeba ucvikávat kovové válečky na konci strun a nemůžete při výměně strun poztrácet kvádříky pro upnutí. Tím je výměna strun mnohem rychlejší a pohodlnější. Použít se dají samozřejmě všechny druhy strun. Edge Pro ještě obsahuje takzvaný Sound Metal Chip, což je v podstatě váleček, který podkládá v tremolu každou strunu a tím zvyšuje sustain v nekritičtějším místě - v bodě intonace. Změně intonace při jemném ladění na tremolu by měl zabránit Stationary String Support. Po určité době dynamického používání tremola se může stát, že se opotřebují styčné plochy základního kovového plátu, které jsou zapřené o nosné šrouby. Zatímco u jiných tremol pak hrozí výměna celé mechaniky, u Ibanezu je možné vyměnit přímo břity. Vibrpáka u tremola Edge II Pro je jištěna dvěma šrouby, ty mají na starosti nastavení výšky a kroutivého momentu páky.
Navenek podobná kobylka ZR Tremolo využívá ve skutečnosti úplně jiný způsob při povolování a vytahování strun. Místo běžného systému knife-edge (plát tremola zapřen o dva šrouby) je použit "ball bearing pivot". Tremolo se skládá ze dvou částí (jedna pohyblivá, druhá pevná) a ty jsou spolu spojeny pomocí válcového čepu a ložiska. Toto řešení by mělo umožňovat větší kontrolu vibrpáky, hlavně plynulejší a hladší chod. Přitažení sedel v ZR Tremolu se provádí pomocí šroubů, které jsou úmyslně umístěny mimo osu sedla, což umožňuje přitahovat/odtahovat šroub bez nutnosti odstranit strunu. Neméně zajímavý je Zero Point System. Zatímco u Floyd Rosů je návrat kobylky do výchozí polohy zajištěn tahem strun (při vytahování) a tahem pružin (při povolování), u Zera k tomu slouží dvě dvojice pružin, které působí proti sobě a vracejí vždy kobylku do rovnovážné polohy. Ovšem po odstranění tyče zadržující reverzně působící pružiny se tremolo chová jako běžné "plovoucí". Změnu tahu pružin lze provádět z rubu kytary. Tam je totiž dvojitá krytka, jejíž vnitřní část se dá "vyloupnout", a dostat se tak rychle k pružinám. Aby toho nebylo málo, je součástí kobylky ještě jeden šroub, jehož funkce není na první pohled vůbec zřejmá. Ten se vyšroubuje z "odkládacího" závitu a našroubuje do některého z šestice sedel, aby v případě potřeby změnil intonaci struny, jejíž šroub pro jemné ladění je již na doraz.
To tedy byly dvě kobylky, na kterých se v roce 2003 uplatnilo nejvíce vylepšení. Kromě toho Ibanez osazuje své kytary a také basy širokou škálou dalších kobylek
