Hotone Nano Legacy Mojo Diamond & British Invasion - kytarové pidizesilovače i s „bednou“

Poslední dobou si připadám tak trochu jako v kytarových Gulliverových cestách. Po malinkatých, ale vůbec ne špatných, kytarových pedálech téže značky jsem zvědav, co to zas ti „trpajzlíci“, či kdo tam na tom maká, vymysleli.

Nevím, jestli se dá kytarový zesilovač nacpat ještě do něčeho menšího, ale oba mají v tomto směru našlápnuto k absolutní špičce. Šasi z matně černě eloxovaného plechu s dvěma kovovými hrazdami v půdorysu směle konkuruje krabičce s cigaretami. Pravda, s těmi trochu delšími cigaretami.

Čelní „panel“ obsahuje všechny ovládací prvky v podobě minipotenciometrů. Po sundání brejlí objevuji jejich popisky. U obou „hlav“ je tu Gain, Bass, Middle, Treble a Volume, i když u každého zesilovače v jiném pořadí. Ale u obou tam ještě nacpali nepřirozeně „velký“, jinak běžný, vstupní jack, a pidispínač zapnutí zesilovače i s indikační světelnou pididiodou. . Neuvěřitelné.

Zadní „panel“ obsahuje opět tři jackové zdířky běžné velikosti, dvě pro efektovou smyčku a jednu pro připojení reproboxu. Další dvě stereo zdířky jsou už malé, tedy 3,5mm jacky, pro připojení sluchátek a zdroje vnějšího signálu, např. z mp3 přehrávače apod. Poslední zdířka je pro napájení zesilovače osmnáctivoltovým přiloženým adaptérem. Zesilovač British Invasion je celý v černém, Mojo Diamond má blok mezi hrazdami překrytý zlatavou maskou. Přes své rozměry vypadají docela robustně, být tak desetkrát větší, budily by zasloužený respekt už vzhledem. Desetiwattová reprobednička, kdyby se dala otevřít, tak by oba zesilovač pohodlně skryla. Ale je uzavřená a má vzadu jednu vstupní a jednu výstupní jackovou zdířku.

Konstrukce

Ač mají oba zesilovače stejný počet ovládacích prvků, jsou konstrukčně odlišné. British Invasion má být po zvukové stránce inspirován legendárním aparátem Vox AC30, zatímco Mojo Diamond je nasměrován ke klasickému zesilovači Fender Tweed z konce padesátých let. Oba jsou solid-state konstrukce z čistě analogových, nedigitálních obvodů. Reprobednička je osazena jedním čtyřiapůlpalcovým reproduktorem.

Zvuk

Pro test jsem, vedle originálního minikabinetu Hotone, dostal i jednoreproduktorový box Hughes & Kettner s dvanáctipalcovou ověřenou klasikou Celestion Vintage 30 o výkonu 60 W. Avšak nejlepšího výsledku jsem dosáhl připojením minizesilovačů k předimenzovanému (ve všech směrech) boxu Marshall 4x 12” s reproduktory EVM 12L o celkovém výkonu 1200 W. Je skoro neuvěřitelné, jaké hlasitosti jsou pak tito pětiwattoví zesilovací střízlíci schopni dosáhnout. Ale hlavním důvodem byla snaha o absolutní neovlivnění zvuku zesilovačů reproboxem. Při takovém zapojení byl British Invasion se všemi ovladači naplno ve zvuku příjemně zkreslený a nadupaný s dominantními, hladkými středy, a s nepříliš pevnými basy. Pro základní zkreslený doprovod typu AC/DC výborné. Sólové zvuky a vyhrávky jsou tlusté i ve vyšších polohách a mají dobrou šanci se prosadit i v hustších aranžích. S ubíráním hlasitosti Volume na polovinu se (přes Gain naplno) snižuje plnost a míra zkreslení, zvuk se stává temnějším, subtilnějším, a méně agresivním. To se dá do jisté míry řešit ubráním korekcí basů o třetinu a nejvýraznějším ovladačem barvy Middle o polovinu. Se zkreslením Gain na minimu a s o polovinu potlačenými středy se dá dostat z British Invasion pěkný, vřelý čistý zvuk s překvapivě plnými basy a jakoby nakomprimovanými výškami, se zvětšující se hlasitostí přibývá decentní příjemné zkreslení, citlivě reagující na úhozy trsátkem nebo na práci s hlasitostí na kytaře.

Mojo Diamond je se všemi ovladači naplno ostřejší a méně učesaný než jeho „britský“ kolega. Lehkým potlačením středů se pak objevují pevnější basy a výšky se stávají agresivnějšími. Ubíráním úrovně Gainu k minimu se zvuk čistí a zvýrazňují se okrajové frekvence s bytelnými basy a ostře skleněnými výškami. Stále agresivní zvuk by se zřejmě dobře pojil s kytarami typu Fender s jednocívkovými snímači.

V porovnání se „čtyřdvanáctkovou“ bednou se použití jednoreproduktorového boxu Hughes & Kettner projevilo výrazným úbytkem basů a lehkým nárůstem výšek. U minikabinetu Hotone už o basech nemá cenu mluvit, rozdíly mezi zesilovači se odehrávají ve stále zřejmých středech, avšak odlišné charaktery „hlav“ nejsou tak markantní jako u boxů s větší výkonovou rezervou.

Závěr

Oba zesilovače jsou přes své rozměry nepřeslechnutelné, jejich syrový zvuk je možné došlechtit před vstupem zařazením efektu overdrive, wah-pedálu a podobně nebo dozvukovými efekty přes efektovou smyčku. Obojí snáší bez problémů, podobně jako „normální“ hlavy.

Snaha jít při miniaturizaci kytarových aparatur nedigitální cestou je v mnoha případech obdivuhodná. U samotných zesilovačů to, jak se zdá, nemusí být až takový problém. Tím hlavním se stále zdá být reprobox.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

www.hotoneaudio.com/products/nanolegacy/