Fender Flea Jazz Bass - v Mexiku vyrobený signature model baskytary

Tuhle basu jsem si vyprosil. Ale bohužel ne od maminky k Vánocům. Když jsem se dozvěděl, že Fender vyrábí krásně omlácený signature model Jazz Bassu od basáka Red Hot Chili Peppers, pojal jsem přesvědčení, že tuhle basu musím mít. Pak jsem vystřízlivěl a koupil dětem zimní boty. A napadlo mne, že bych ji mohl získat alespoň na krátký čas a popsat pro Muzikus odshora odspoda, jaké to bylo. Povedlo se. Tedy jestli i to popsání, to ještě nevím.

Fender Flea Jazz Bass je vyrobený podle modelu Fender Jazz Bass z roku 1961 s raritní světlounce růžovou barvou zvanou Shell Pink. Ta je na olšové tělo nastříkána nitrocelulózovým lakem. A následně odřena. Krk je z javoru, vybroušený do profilu C s palisandrovým hmatníkem. Lakované javorové dřevo krku je jakoby časem zažloutlé a hlava nástroje je také mírně otlučená. Pražců je dvacet a jsou v provedení vintage. Ten nultý je ze syntetické kosti. Na hlavě nástroje jsou, podle mě velmi pěkné, nechromované, zašlé otevřené mechaniky. Jde opět o vintage provedení. Jsou to ty úplně největší mechaniky, jaké se na fendrovských Jazz Bassech objevují, zdá se, jako by se na hlavu skoro nemohly vejít, jak těsně jsou jejich destičky na sobě namačkané. Trochu nepatřičně může na první pohled v porovnání s nimi působit chromovaná kobylka, stejně jako chromované potenciometry a kryt pod nimi. Ale i na nich je při bližším pohledu vidět jistá „relic“ úprava. Chrom je ovšem „držák“, prakticky nerezaví a je možné, že by i po mnoha letech vypadal víceméně netknutě. Chromovaný je i neckplate, který spolu se čtyřmi šrouby spojuje krk s tělem nástroje. Je na něm vyražený Fleův podpis s drobnou čmáranicí.

Kobylka je v klasickém provedení vintage. Jde o malý zahnutý milimetrový plíšek připevněný k tělu pěti šrouby, u kterého je - v porovnání s masivními kobylkami moderních baskytar - s podivem, že to vůbec hraje. A ano, ono to už několik dekád skutečně hraje. Struny na Flea Jazz Bassu končí v kobylce, není zde možnost provést je skrz tělo.

Rysem, který na jiných Jazz Bassech od Fendera nenajdeme (a který ovšem je i na původní Fleově růžové baskytaře, tedy na Jazz Basu z roku 1961), je uspořádání potenciometrů. Máme zde pouze dva, s tím že jde o zdvojené potenciometry. Vnitřní chromový knoflík ovládá hlasitost příslušného snímače a vnější černý kovový kroužek je jeho clona. Vnitřní se otáčí plynule, chod vnějšího usměrňují zarážky, které nabízejí jedenáct nijak neoznačených poloh. Toto uspořádání potenciometrů umožňuje velikou variabilitu zvuků, zvolit můžeme případně pouze jeden snímač a druhý zcela ztišit. Výborná i je možnost nastavovat clonu pro každý snímač zvlášť. Snímače jsou Pure Vintage ’64 Jazz Bass a i s nimi si designéři vyhráli, aby vypadaly zašle.

Ten zvuk!

Jak to hraje? Jako kousek hudební historie. Všechny výše popsané komponenty směřují k tomu, aby basa produkovala krásný teplý old schoolový zvuk, tak typický pro tisíce nahrávek nejen rockové historie. Ale neberte to jako staromilské zpátečnictví. Basa burácí, a to zejména pokud jsou oba snímače naplno. Jakmile si začneme hrát s potenciometry, začne nástroj znít staře, a to v mnoha variacích. Velmi příjemné je hrát jen na jeden ze snímačů. Dřevní dutý a velmi použitelný zvuk dostáváme, pokud některý ze snímačů či oba odcloníme.

Pokud bychom chtěli zvuk Flea Jazz Bassu porovnávat třeba s nástroji, které napodobují zvuk Marcuse Millera, můžeme říci, že Flea Jazz Bass hraje trošičku zastřeně. Zejména proto, že je to pasivní basa, ale zřejmě také díky palisandrovému hmatníku a dalším vintage komponentám. Slovem zastřený nemyslím nic negativního. Tenhle typ zvuku je kromě jiného výborný třeba pro hru prsty. Krásně hutný a dřevní. A když si poslechneme nahrávky Ret Hot Chili Peppers, kde Flea slapuje, také to není ona Millerovská čistota, má to své mírně temné kouzlo. A to, myslím si, se na signature modelu povedlo reprodukovat. Netřeba mluvit o tom, že krásně vintage zní basa při hře trsátkem.

V neposlední řadě bych chtěl vyzdvihnout pohodlnost nástroje. Basa mne překvapila velmi nízkým dohmatem. Na krk se hraje výborně. Nikde nic neruší, nedrnčí. Je to velmi návykový nástroj, který mne za měsíc, co jsem s ním strávil, postrčil k tomu, že jsem hrál takřka denně. Nezvyklý pro mne byl poměrně úzký prostor mezi strunami a pickguardem, na což jsem si musel zvyknout při slapu. Je to ale asi hlavně můj problém, protože jsem zvyklý hrát na nástroj bez pickguardu, který tam má logicky více místa.

Jak to ti Mexičani obouchali?

Zprvu jsem si říkal, že to musí být legrace, vidět zaměstnance „relic departamentu“ mexické továrny Fender, jak bouchají do růžových baskytar, vláčí je po zemi, ťukají do nich šroubovákem a hoblují je skelným papírem, aby na nich „odehráli“ padesát šest let, tedy aby z nich dostali onen „road worn vintage look“. Ale asi to tak nebude. Skoro se obávám, že vintage úpravu tam provádí nějaká CNC mašina. V lepším případě Mexičani nástroj odírají podle šablony.

Basu, která se mi dostala do ruky, jsem porovnával s fotografiemi Fender Flea Jazz Bassu v různých e-shopech na internetu a je skoro neuvěřitelné, jak přesně se tvary ohoblovaných či odřených ploch shodují. Stejně jako rozmístění ťukanců. Při prohlížení basy na oficiálních stránkách Fenderu jsem se dokonce lekl, že nafotili přesně tu basu, která pak doputovala ke mně. Až po chvíli jsem objevil pár ťukanců na trochu jiných místech. A také si myslím, ale odborník v tom nejsem, že ty velké plochy, z nichž je ohoblovaný lak, by po pár dekádách hraní nebyly takhle čistě vyleštěné, ale zažrala by se do nich mastnota a špína (menší ťukance zejména na hraně nástroje jsou ovšem začernalé docela věrohodně).

Na druhou stranu, pokud si pořídíte Flea Jazz Bass, umažete si jej, umastíte a odřete do věrohodné podoby sami. I díky tomu, že je na base nitrolak, který bude dál pracovat, tj. pomalu ustupovat. Lze to brát i tak, že ve fabrice budoucím majitelům Flea Jazz Bassu nastavili přísně spravedlivou startovací čáru, ze které se každý z hráčů vydá na svou vlastní „road worn“ cestu. Ať se ukáže, kdo kolik času tráví se svým nástrojem!

A ještě jedna vtipná věc: Na eBayi jsem našel ke koupi také samotné tělo Fender Flea Jazz Bassu vyvedené přesně tak, jako jej vidíte na kompletních nástrojích. V popisu byla poznámka: „Nové nepoužité zboží bez jakýchkoliv známek opotřebení.“ :-)

Fender Flea Jazz Bass je pro hru návykový krásný nástroj, který bych doporučil ani ne tak fanouškům Red Hot Chili Pepers jako vyznavačům klasického zvuku a vintage baskytar. Duch původního nástroje z roku 1961 se díky Fleovu podpisu a výrobě v Mexiku podařilo přenést ve vysoké kvalitě za ještě docela rozumnou cenu.

Web

shop.fender.com

Technická specifikace