ESP Eclipse II Snow White - elektrická kytary typu Les Paul

Kytara je výrobkem původně japonské kytarářské firmy Hisatakeho Shibuyay, který si v roce 1975 otevřel obchůdek s hudebními nástroji se zaměřením na údržbu a výrobu dílů pro elektrické kytary. Již po roce působnosti bylo jeho renomé na vzestupu a od roku 1984 se začaly v USA, kde v současnosti firma sídlí v North Hollywoodu v Kalifornii, vyrábět první kytary na zakázku. Nyní se jejich nástroji pyšní „krky“ věhlasných muzikantů a hvězd převážně z hard až cokoli heavy scény, čemuž také odpovídá styl, design a osazení kytar.

Eclipse II

Elipse v angličtině znamená zatmění, ale mně se v tomto případě jeví spíše opačně. I když kytara klasického lespaulovského střihu je směřována do temnějších sfér hudby, její zpracování celý nástroj moderním pojetím ladných až svůdných křivek spíše rozjasňuje a přidává mu na kráse a dravosti.

Zbraně ven

Kytary ESP jsou protkány precizností a kvalitou od začátku až dokonce. Na test dorazila kartónová krabice velikosti klasické kytary. To, že každá taková kytara má svůj pevný, kůží potažený kufr, je samozřejmostí. Že ale bude ještě navíc při vložení do převozního kartónu obalen papírovo-tkaninovým přebalem, mě překvapilo a velmi potěšilo. Po otevření kufru na mě vykoukla krásná ESP. První, co mě napadlo při pohledu dovnitř, bylo, že bych se chtěl mít jako ona. Ležet si ve stříbrošedém kožíšku a relaxovat. Po vyjmutí kytary z pelíšku jsem s překvapením zjistil, že není zdaleka tak těžkotonážní jako klasické originály. Je to následek hned několika faktorů. Zaprvé to, že nejen hmatník, jak je ihned vizuálně patrno, ale i celý krk jsou z javoru. Zadruhé pak hloubka těla kytary. Je o 5-10 mm tenčí, a to dělá ve výsledku až jeden kilogram váhy oproti standard/custom Les Paulům. Jsem tedy zvědav na výsledný sustain a tloušťku tónu. Samozřejmě nechybí pro ESP klasické osazení aktivními snímači EMG, které by mělo vše uvést na pravou míru (i snímače mají podíl na výsledné nižší váze). Navíc zřejmě částečně popřou léty zakořeněný názor, že jen pořádný špalek dřeva umí zpívat. Další výhodou pak bude to, že i střízlík si může dovolit na pódiu krotit kytaru typu Les Paul, aniž by se přitom lámal v pase anebo po koncertě padal vysílením splaven k zemi. :-)

Design

Již jsem zmiňoval, že se jedná o kytaru klasického lespaulovského tvaru. Nová doba si žádá modernizaci. Viděli jsem už mnoho variací a až na pár opravdu odporných, různě „zparagrafovaných patvarů“ se v zásadě všichni drží osvědčeného kopyta a rozmístění ovládacích prvků i hardwaru. Eclipse II je živým důkazem toho, že to lze, aniž by léty osvědčené tvary utrpěly újmu. Spíše naopak. Všechny křivky jsou lehce jakoby zostřené, ať už se jedná o cutaway na těle kytary u spodní strany krku nebo o hlavu kytary. Tu bych obzvláště vypíchl jako velmi povedený designový prvek. Vyznačují se jím skoro všechny nástroje ESP (případně LTD) s rozložením ladicích mechanik tři a tři nebo tři a čtyři po každé straně hlavy. Zachovány zůstaly oba přibližně patnáctistupňové lomy v přímce nástroje. První je v místě, kde se hlava odděluje od krku. Z vnitřní strany krku se nachází velmi praktický, jakoby startovní, rantl, který určuje jisté postavení ruky při hře v oblasti okolo nultého pražce a zajišťuje tak zároveň pevné vypnutí strun a stálé ladění. Druhý pak v místě vlepení samotného krku do masivu těla. Tím se zjednodušuje držení nástroje a hratelnost, jelikož nemusíte natahovat nepřirozeně ruce vpřed. Krásně vyvážený nástroj pak jen pohodlně leží na těle a i případné vyboulení našeho těla v oblasti břišní, což je s přibývajícím věkem spíše muzikantův standard, tak nebrání v pohodlném, plynulém a přirozeném běhu prstů po celé délce hmatníku.

Volba barevného provedení je pak v tomto případě opravdu velká deviza. Maximální kontrast skutečně sněhově bílé se silným dvojitým černým lemováním upoutá na dálku. Vévodí mu dvojice designově stálých, nic nerušících krabiček snímačů EMG, pod nímž je do tvaru půlměsíce rozvrstvena trojice kovově kosmicky černých potenciometrů, protahujících lom křivky nástroje. Ve stejném povrchu jsou vyvedeny i ladicí zapouzdřené kameny a kobylka s dokovací stanicí strun. Obvyklou perleť nahradila v případě vykládání hmatníku také černá barva. Jelikož, proti všem zvyklostem, je zde použit javorový „klacek“ namísto tmavého ebenu, je vše jako by záměrně podtrženo a pocit maximálního kontrastu je umocněn a zpečetěn.

Hra a výhra

Přestože je nástroj lehčí, než bývá u těchto kytar zvykem, perfektně sedí jak s popruhem na krku, tak případně vsedě na koleni. Můžeme se pak v klidu věnovat hře, a ne se stále naklánět a hledat pozici, kdy nám kytara nespadne z nohy, nebo si kupovat záměrně zespodu pogumovaný popruh, který se zakousne a neposune. Zprvu zvláštní mi na omak přišel tvar krku, kdy by se jeho průřez dal přirovnat spíše k roztáhlému písmenu D než k U. Jako by byl po ofrézování lehce zploštělý a směrem k hmatníku se vracel až na poslední chvíli. Nutno přiznat, že se na to dalo vcelku rychle zvyknout, a následkem toho by se dalo říci, že se mi hrály lehčeji rychlejší běhy, aniž bych musel mít pod rukou nutně tenký krk, jak tomu bývá u „rychlorukých“ kytar. Zvolený typ silných pražců mi naprosto vyhovoval. Krásně po nich struny při vytahování kloužou nahoru a dolů, aniž by mi drhla bříška prstů o hmatník, a odměnou je pak bezproblémové snadné vibrato. Vzhledem k tomu, že používám silnější struny, nemusím mít ani strach, že bych mohl mít problémy s intonací při silnějším dohmatu. Ani na jednom místě se mi pak nestalo, že by struny při hře drnčely o ostatní pražce. Kytara za to vděčí jak naprosto preciznímu zpracování, tak skvělému seřízení. A nemyslete si, že to u nástrojů v této cenové relaci je samozřejmostí, i když by mělo. Je vidět, že zde se o zákazníka hodlá bojovat a je snaha mu poskytovat kompletní potěšení ze hry ve všech směrech.

I když já osobně dávám přednost pasivním silným snímačům, zvolené aktivní EMG jsou zde podle mého na místě. Velmi dobře doplňují celý nástroj a myslím, že přesně zasahují cílovou skupinu hráčů, pro které je nástroj vyroben. Možná že právě tímto lehce dohání Eclipse II onu nižší hmotnost. Ale musím říci, že i „nasucho“ se mi jevil sustain velmi dostačující, a je vidět, že kytara prostě ve všech polohách hmatníku hraje vyváženě, bez velkých rozdílů v síle tónu.

Mně osobně prostě takříkajíc sedla a testování takového nástroje mi bylo potěšením a ctí. Dalo by se jen dodat: „Dobrou chuť!“

www:

www.espguitars.com/guitars/esp-standard/eclipse2-sw.html