Epiphone ZV Custom - signature model Zakka Wyldea

Dnes již bývalý kytarista Ozzyho Osbourna Zakk Wylde je výborným prodejním artiklem. Na trhu najdeme jeho kytary, kvákadlo, overdrive, hlavy, microstacky, ale i třeba boty. Nyní přichází jeho nový model kytary, který nese označení ZV.

Tuhle kytaru jsem poprvé v životě viděl, když jsem na YouTube projížděl videa a v jednom živém záznamu songu Crazy Train měl Zakk kytaru, která byla dost šílená na to, aby mě zaujala. V první chvíli jsem si myslel, že to je další z Deanů v jeho arzenálu, ale bližší záběr na hlavici ukázal, že se jedná o čistokrevného Gibsona. V tu chvíli jsem se, ač zapřísáhlý bezbožník, pokřižoval a v duchu si říkal, že americká kytarová filiálka potratila zbytky soudnosti a bude Zakkovi plnit kdejaký rozmar. Nakonec se mi kytara začala líbit. Čekal jsem, kdy se objeví v prodejním katalogu firmy Epiphone, a mezitím jsem zjistil, že moje iluze o Deanu nebyla tak nesmyslná. Velmi podobný model totiž můžeme najít pod názvem Dean Splittail a vzhledem k mistrově zálibě v této značce (obzvláště v Black Label Society) je velice pravděpodobné, že tady vznikl prvotní impuls.

Kufr

Inu, když si kytaru přineseme z obchodu, tak její původ bezpečně poznáme už díky monstróznímu kufru, který svými rozměry kategoricky převyšuje i taková monstra jako case od Exploreru. Tady je to spíše záležitost image, protože je důkladně pomalován lebkami a jinými proprietami typickými pro vlasatého démona. Je to stylová záležitost, o tom žádné disputace vést nemusíme, ovšem místy to už zavání pózou. Pokud na kufru místo obvyklého madla najdete kus řetězu, tak je to na pováženou. S přihlédnutím k rozměrům pak musím zkonstatovat, že tohle řešení opravdu není šťastné a cestování na zkoušku se může stát malou noční můrou. Kufr se nevejde do zavazadlového prostoru běžného automobilu, v městské hromadné dopravě zase svými rozměry dost překáží a při pěším cestování se pěkně pronese, nehledě na možnost bočního větru, který je v poměru k ploše nepříjemným pohybovým činitelem (vlastní zkušenost.). To je daň za to, že chcete vypadat jako váš vzor. Ale tvarovaný kufr ve stylu Flying V by byl určitě příjemnější záležitostí, dost možná by více seděl i polstrovaný tvarovaný gigbag. Na druhou stranu v téhle cenové relaci jde o poměrně velký luxus.

Provedení

Nástroj má dva velmi výrazné prvky odlišující jej od běžné produkce. První jsou bezpochyby soustředné kruhy, jež jsou naprosto typické pro pana Divokého. Podle nich poznáte bezpečně cokoli ze série ZW. Jenže pozor, zde musím upozornit na fakt, že model ZV je k dostání i v černé povrchové úpravě. Druhým výrazným prvkem je samotný tvar. Korpus ve svém provedení spojuje dvě známé kytary gibsonovské provenience, jde totiž o „rohaté véčko“. Inu, někde na výrobní lince se srazila várka Gibsonů SG a Flying V. První jmenovaný dodal typické rohy, zde lehce asymetrické, a z Flyinga zůstal zbytek tvaru. Celé tělo je pak provedeno z mahagonu. Do něj je vlepen javorový krk, zcela typický pro tohoto mága, ten je vybaven palisandrovým hmatníkem s dvaadvaceti pražci. Vykládání i lemování krku vychází z Custom řady, tedy hmatník celý lemovaný a intarzie z perleťových obdélníků. Krk má na sobě minimální vrstvu laku, přesně jak to má mistr rád. Někomu to vyhovovat nemusí, ale mnoho kytaristů to uvítá a já jsem mezi nimi.

Hardware

O snímačích netřeba diskutovat, zcela neochvějně zde třímají  humbuckery od firmy EMG, originální model nese osazení aktivními 81/85 a jeho lacinější verze od Epiphone již tradičně nese pasivní sadu HZ 4/ HZ 4A. Ladicí mechaniky jsou, v současné době asi nejpoužívanější, „ledvinky“ Grover. K nim není co dodat, v životě jsem s nimi neměl problém, stabilita ladění byla vždy výborná a chod bezproblémový, oni výrobci vědí, proč je dávají na kytary. Kobylka je tune-o-matic a struny jsou průchozí skrz tělo. Vzhledem k tvaru kytary je zde dostatek prostoru pro rezonanci a sustain je velice slušný. Ovládání je řešeno trojicí potenciometrů, dvěma hlasitostními a společnou tónovou clonou. Nad tím odjakživa hořekuji, protože jsem zvyklý mít u krku tónovou clonu zhruba na pětasedmdesát procent a u kobylky naplno, což tady nejde. Mimochodem jsem tenhle fígl okoukal od Slashe, který si tak zajišťuje svůj pověstný zpěvný tón. Ironií osudu je, že když firma Gibson vyráběla Slashův signature, tak jej osadila piezosnímačem a jeho ovládání umístila místo potenciometru tónové clony krkového snímače. Inu, osud si nevybírá ani u těch největších hvězd. Ale většina zájemců o tohle pádlo bude stejně z řad „zabíječů“, kteří krkový snímač používají jednou do roka. Největší problém tak spatřuji v umístění přepínače snímačů. Horní cíp kytary v úrovni závěsu popruhu není ani trochu šťastnou volbou. Je to daleko na rychlé přepnutí a i celková pozice si koleduje o ulomení.

Uživatelská vstřícnost

Když kytaru vyjmeme z pouzdra, tak se na první pohled jeví jako neforemné, uživatelsky nepříjemné monstrum. Ale opak je pravdou. Velice příjemně se na kytaru hraje vsedě, protože má vykrojení jako SG, zároveň je zde dost místa na opření ruky. Opravdovou předností je i přístupnost celého hmatníku. Díky vsazení krku ve stylu SG je totiž dostupná i nejvyšší poloha, která je pro zastánce Flying V jen nesplněným snem. Celkové zpracování je pak na velmi vysoké úrovni, pražce nikde nepřečnívají, jsou pečlivě zahlazené, lakýrnická práce taky velmi dobrá, tedy až na drobné detaily v oblasti vsazení krku. Ohledně zpracování snad jen drobná výtka k průchozím strunám. Ty jsou vedeny skrze malé plechové véčko, které se bohužel po stranách odlepuje od korpusu. Koncertní show je zlehčena tím, že nejde o tak těžký nástroj, jakým jsou Les Pauly, ale ty nejsou zase tak velké a neohrabané. Neposedný kytarista si přeci jen radši vyskočí s Les Paulem než s takovýmto rozměrným monstrem.

Zvuk

Každý, kdo slyšel maestra Wylda v akci, ví, že jeho zvuk je naprosto unikátní a specifický, stejně jako jeho styl hry. Velké používání napískávaných flažoletů je jeho poznávacím znamením, stejně jako výrazný chorus. Gibsony z jeho řady střílí flažolety jak na běžícím pásu a v jakékoli poloze, není s nimi nejmenší problém, totéž by asi člověk očekával i od modelu ZV. Tak jednoduché to samozřejmě není, napískávaný flažolet můžete sice zahrát všude po hmatníku, ale rozhodně to nejde s takovou lehkostí. Nasucho hraje kytara příjemně hlasitě a středově. Tón je příjemně kulatý a vyrovnaný po celém hmatníku. Nikde nějaké výraznější výstřelky. Ovšem po zapojení do aparátu se z extravagantní kytary stává smrtící rocková bestie. EMG mají pekelně silný výstupní signál i v pasivní verzi, takže kytara velice slušně tlačí a pěkně si rozumí s lampovým aparátem. Zvukově se pohybuje někde mezi svými rodiči. Je to přeci jen ještě o trochu agresivnější SG. Solidní odezva v basech napomáhá riffové hře a zároveň nabroušenější středy pěkně hvízdají ve flažoletech. Jasně, nebudeme si nic nalhávat. Gibson hraje několikrát lépe, ale cenová relace je zcela v jiných dimenzích.Epiphone stojí nesrovnatelně menší peníze a hraje velice slušně.

Závěr

Nuže, pojďme bilancovat. Největší devizou a zároveň i kamenem úrazu je fakt, že každý pozná signature model Zakka Wyldea a automaticky vás začne srovnávat s mistrem. Takže se možná dočkáte i posměšků a komentářů ve stylu: „Hlavně že má pádlo od Zakka, ale hraje na to jako prase.“ V tom jsou určitě lepší signature modely kupříkladu Erika Claptona, které nejsou tak jednoznačně identifikovatelné, ale pokud si nelámete hlavu s posměšky zlých jazyků, tak nelze než nástroj doporučit. Můj kamarád má doma dva Gibsony a ze ZV byl nevýslovně nadšený. Tohle je kytara pro jakéhokoli rockového kytaristu, ať začíná, nebo brázdí velká pódia. Kvalita zpracování je na jedničku, zvukové vlastnosti taktéž. Z tohoto hlediska patří k tomu nejlepšímu, co sortiment firmy Epiphone nabízí. Ze srovnání s Epiphone Les Paul Custom Zakk Wylde vychází o fous lépe nový model. Zvukově je dravější, hmotností je výrazně přijatelnější i pro kytaristy útlejších postav a hlavně má kufr, který kytaru spolehlivě ochrání. Ovšem z toho hlediska zamrzí, že zde není nějaká přidaná drobnost s motivem Zakka. Trsátko, plakát nebo jen podpisová karta, to všechno by potěšilo a zvýšilo dojem. Každopádně máme na trhu skvělou kytarou v cenové relaci mírně nižší střední třídy.