Už samotný houslový tvar a název Viola napovídá, čím a kde byla baskytara inspirovaná. Zakladatel firmy a otec Epaminodase, "Epi" Stathopoula, byl houslař. A od houslí k viole je jenom kvinta. Avšak hlavní a nepřehlédnutelnou inspirací je slavná baskytara Höfner Violin Bass, kterou proslavil sir Paul McCartney a jistou dobu používal pro její dunivý zvuk i Robbie Shakespeare.
Vypadám podobně, tedy Jsem
A věřte, že podobnost není čistě náhodná. Je to jasný příklad obchodní strategie - vyrobit nástroj, samozřejmě za co nejmenší náklady, který jste už někde viděli, který znáte a který si po chvilce lovení v útrobách paměti spojíte se skupinou Beatles. Laik totiž vůbec nepozná, že se jedná jenom o velmi vzdálenou příbuznou Paulovy baskytary. A tak se firma nažere aHádejte, kdo je koza?
Miss překližka s javorovým makeupem
Řemeslné zpracování je na standardní úrovni. První kontakt levé ruky s krkem je příjemný, krk se tloušťkou jeví jako kytarový. Menzura je zhruba o deset cm kratší než klasická 34". Dvě oktávy a půltón f navíc jako bonus. Pokud nechcete skončit s palcem na chirurgii, tak ho ignorujte. V nízkých a vysokých polohách by hmatník potřeboval trochu přebrousit a srovnat pražce. Krk je k tělu přilepený a spočívá na obrovském překližkovém špalku, který sahá až ke snímači. Enormně podlouhlá hlava je našikmo přilepená ke krku a nese rukopis nástrojů Epiphone. Nevím proč, ale připomíná mi hlavu bendža.
Dutý korpus je tlustý na tři prsty. Z obou stran je slušně lemován. Mírně klenutá vrchní a spodní překližková deska je přeplátovaná javorovou dýhou s krásnou kresbou. Boky jsou z robustní, asi čtyři cm široké, ofrézované překližkové masy. V místě pod kobylkou "drží" klenbu hranol - duše o mohutnosti 2x 2 cm. Vše je štědře předimenzované. Není to žádná křehotinka a určitě přežije i nejednu výměnu názorů v kapele.
Kobylka umožňuje nastavení výšky dohmatu pomocí dvou šroubů i naladění oktáv přemístěním T - kolejničky do jedné ze čtyř drážek. Struny se kotví do struníku pouhým zaháknutím. Na jinak hezkém těle, stejně jako u Höfner Violin Bass, ruší do oka bijící nevzhledný obdélník s ovládacími knoflíky. Musím říct, že jedinou a designérsky tu nejošklivější věc obšlehli bohužel nejlépe. Baskytara je osazena levným korejským hardwarem, který nenese na žádném místě značku Epiphone.
Zvuk
Dva tučné singly v umělohmotných fixátorech nabízejí docela pestrou paletu kombinací. Na zvuku je znát, že nástroj má duté tělo. Charakterem trochu připomíná Precision říznutý Yamahou. Má ale ještě výš posazené středy. Ve spodních polohách je tón kovově ostrý, ve vyšších polohách je zase kulatější. Frekvenčně mění zabarvení postupně a částečně podobně jako přes kvákadlo. V barvě zvuku je ještě jakýsi mikrofonní nádech. Zajímavé. Snese i hru slapem.
Epilog
Chlapcům z Tennessee od Epiphone asi došla fantazie, a tak těží z cizího nápadu. Vždyť mohli vymyslet úplně nový nástroj stejného tvaru, klidně ještě o něco větší, s hezčím panelem ovladačů, s lepší mechanikou, kvalitnějšími materiály... Kam se poděla snaha udělat zajímavý, originální, a přitom funkčně výstižný nástroj, který by vycházel vstříc dnešním požadavkům? Není to snad účelem? Nehazarduje firma tak trochu se svou dobrou pověstí?
Tak, už víte, kdo je koza?
Info:
Čtyřstrunná dutá pasivní baskytara Epiphone Viola EBV - I VS, krátká menzura 29,5", vyrobená v Koreji. Cena v Praha Music Center je 12 990 Kč.
Plus:
snadná výměna strun vyháknutím ze struníku
Mínus:
cena
konstrukce
invence
koza zůstane celá.
Epiphone Viola Bass vs. Höfner 500/1 Violin Bass model 63
Trošku o Höfner 500/1
Vyrábí "to" od roku 1956 firma Karl Höfner z německého Bubenreuthu (Hagenau). Vroce 1960 si ji koupil McCartney z Beatles, a díky němu se tahle basa tak proslavila. Ale on si jí koupil, protože byla levná a byla vhodná pro leváka (poněvadž je symetrická a není problém udělat leváckou verzi). Dneska je díky němu drahá (asi 4x dražší než Epiphone Viola) a levácká verze má 10 % přirážku. Firma Höfner vyrábí hlavně klasické smyčcové nástroje a dechy, takže si může dovolit držet tak vysokou cenu baskytar. Nevím, že by na ní někdo hrál, používají jí jenom Beatles Revivaly.
Vyrábí se 4 modely:
Cavern Bass - to je ta první, kterou si koupil McCartney. Má oba snímače u strašně tlustého krku z javoru a buku.
Model '62, Model '63, - to je ta klasická známá, co je skoro na všech fotkách Beatles. Má normální krk a snímače od sebe. Od Cavern Bass se liší ještě materiálem krku a mechanikami.
De Luxe - taková hnusná a nejdražší "hogofogo bílá basa se zlatejma mechanikama" a ebenovým hmatníkem.
Na první pohled
Na délku jsou stejné, Epiphone Viola má ale "bachratější" tělo (asi o 2 cm víc na každé straně), takže je pěkně prdelatá. Menzura je skoro stejná jako u Höfnerky - cca 76 cm ( 29,5" ). Na tělě chybí pickguard. Je dvakrát těžší než Höfnerka, ale oproti ní je docela vyvážená. Hardware je úplně jiný, ale kupodivu podobný jako u všech kopií beatlesáckých kytar. Vrchní deska těla je z hezké fládrované javorové dýhy, ale Höfnerka jí má smrkovou. Barevně to je podobné.
Podrobněji
Lak
Celý nástroj je zalitý polyuretanem, Höfnerka je lakovaná nitrolakem. Ephiphone je tedy značně odolnější proti poškození, ale možná to u lubovky (zatím si myslím, že Ephiphone je taky lubovka) má vliv na zvuk, nevím.
Krk a hmatník
Krk je na první ohmatání tenčí než u Höfnerky, má širší hmatník, větší rozteče strun a je příjemný do ruky. Materiál odpovídá ceně nástroje (obyčejný javor z mrtvého stromu), ale jde to. Krk je z jednoho kusu s dolepenou hlavou. Höfnerka je ze dvou přířezů pěkně fládrovaného javoru. Hlava s krkem je tudíž v celku. Ale nevím, jestli to má nějaký vliv na zvuk, možná je spíš krk ze dvou kusů odolnější proti zkroucení.
Hmatníky mají obě kytary z pěkného palisandru. Epiphone má daleko líp začištěné pražce. Bohužel některé pražce drnčí - a to i při vyšším dohmatu. To už mohli ti Korejci srovnat, když už to tak pěkně začistili! K tělu je krk masivně přilepen. Höfnerka ho má přidělaný jenom za patku jako housle. To má asi velký vliv na zvuk.
Hlava
Ephiphone má ale úplně jiný tvar hlavy než Höfnerka, a řekl bych, že ošklivější. Hlava je symetrická a jsou na ní větší, klasické mechaniky. Höfnerka má kytarové mechaniky, funkčně asi horší, ale hezčí.
Tělo
Tělo vypadá jako lubovka, ale nešel mi do hlavy ten zvuk. Nevydržel jsem to, a podíval se dovnitř. Tam jsou věci! Žádná lubovka! Je to normálně slepené z vrstev divné překližky, vevnitř je pak vyříznutá díra, a pak je na to nalepená přední a zadní deska. "Luby" jsou pak asi 3 cm tlusté! Přední a zadní deska nejsou tak klenuté jako u Höfnerky, a proto má Ephiphone v tělě pod kobylkou takový špalek mezi těmi deskami, aby se to nezbortilo.
Kobylka je udělaná podobně jako na Höfnerce, ale není z ebenu, je z palisandru.
Elektronika
Snímače jsou rozmístněné podobně jako na Höfnerce. Mají ale slabší signál a nemají "štelovací šroubky". Ovládací prvky jsou umístěny úplně jinak (ale logičtěji) než na Höfnerce - 2 hlasitosti snímačů a clona.
Zvuk
Zvuk to má ÚPLNĚ jiný! Je to normální moderní nástroj se širokým rozsahem zvuků (ve své cenové kategorii), jenom ten "starej dřevěnej" zvuk Höfnerky z toho neleze. Prostě to není žádná lubovka... Je to celé moc robustní, a ten zvuk pak taky. Höfnerka má prakticky jen jeden zvuk, ale ten "bítlsí". Takový ten středobasový, trošku tupý, ale masivní a vyrovnaný ve všech polohách. Takový ten medový.
Hraní
Hrálo se mi na Epiphone docela pohodlně. Nikam nepadá, rozteč strun je asi jako u pětistrunného Musicmana, dalo se na ni hrát jak prsty, tak trsátkem. Na Höfnerku se prsty hraje hodně špatně díky malé rozteči strun, není si tam kde opřít palec (struny jsou mnohem dál od těla a tělo je menší, hra trsátkem je v pohodě).
Celkem
Za 13 tisíc to není špatná basa, ale nevím, na co. Normální člověk si takhle divný tvar nekoupí, a na Beatles to moc není. Hraje se na to sice podstatně pohodlněji než na Höfnerku, ale ta je prostě stejná jako v roce 63. Když budeš chtít jezdit veteránem z roku 63, taky musíš počítat s tím, že to nepůjde samo. Ale vezeš si prdel v luxusní kraxně a všichni čuměj. Já bych si to nekoupil.
