Epiphone je zvláštní firma. Na jedné straně ji známe jako levnější zfúzovanou filiálku slavného Gibsona, který ji pohltil roku 1957, kde výrobky leckdy nedosahují kvality těch z roztrženého pytle čínských kopií, což je tedy s podivem, a na straně druhé vynikající kvalita vlastních, léty prověřených modelů, nad kterými se dodnes tají dech a sběratelé nebo muzikanti by za ně dali nevímco. Namátkou - Lennonovo Casino, Lee Hookerův Sheraton nebo spolupráce s Joe Passem.
Dnešní testovaný nástroj patří mezi špičkovou produkci a ostudu firmě opravdu nedělá - i když, objevil jsem malinkou zlatou nálepku Handcrafted in China.
Popis
Typické "déčko”(dreadnought), ovšem v mimořádně jakostním provedení masivních materiálů. Po vybalení z luxusního pěnového pouzdra jsem zjihl a první pohled mě utvrdil v přesvědčení, že se jedná u Epiphonu o něco mimořádného. Firmu jsem měl vždycky rád už vzhledem k odjakživa trvající sympatii ke kytarám Gibson a pro splněnou touhu urvat si něco ze slávy tvaru a zvuku americké sestřičky. Akustické kytary zůstávají ve stínu Martinů, Taylorů, Yamah a Ibanezů. Ale Epi také umí. Použity zde byly osvědčené materiály - ozvučná deska je ze sitka smrku, který roste v Severní Americe a Kanadě. I když má skvělé rezonanční vlastnosti, nedosahuje kvality smrku evropského, jmenovitě alpského, jenž je vyhrazen i u americké produkce pro absolutní top nástroje. Asi vědí proč a Stradivari to věděl také. Také jsem si všiml, že léta nejsou tak hustá. Samozřejmě je to masiv. Tělo a boky jsou z indického masivního palisandru (rosewood) s pravidelnou pruhovou kresbou a vyloženy jsou jemným plastovým lemováním. Obě spodní desky jsou spojeny mozaikovým pásem, který přechází do lubu. Kobylka je z prvotřídního tmavého palisandru, který není lakován, a sedlo je dimenzováno pro strunu h. Zajímavý je i jeho tvar jakési vrtule, svažující se k výškám. Kolíčky pro uchycení strun jsou plastové s jemnou tečkou. Kryt na trsátko je z klasicky umělé červenohnědé želvoviny. Krk byl přilepen širokou patkou "Ä la Gibson" a tvoří jej nádherný mahagon. Hmatník je opět palisandr s vysokými pražci a perleťovým vykládáním ležatých naříznutých kosočtverců, je lemován plastem po celém obvodu. Ovšem nejkrásnější je hlava. Má pro Epiphone trochu nezvyklý asymetrický tvar, ale evokuje starou zašlou slávu prvních nástrojů z třicátých let minulého století. Prakticky kopíruje model Broadway, což byl právě původní typ Masterbiltu. Tomu odpovídá i staré logo. Je vidět, že na tradici se dá stavět a mnoho výrobců se k ní vrací. Ladicí mechaniky jsou opravdu staré dobré otevřené šnekové strojky, provedené trochu filigránsky - tzn. jemné a zdobené. A pozlacené! Pracují bezchybně. Vše je jednoduché, vkusné a účelné. Jako za starých pionýrských dob. Hlava je celá opět lemována jednoduchým plastem. Lakování nástroje je provedeno v matném laku, který nemá tak silnou (obyčejně poloviční) vrstvu a zřejmě pozitivně přispívá k výslednému zvuku. Struny jsem podle visačky na hlavě identifikoval jako D'Addario. Součástí dodávky je i certifikát seřízení krku s milimetrovými hodnotami nastavení strun nad pražci. Našel jsem i imbusový klíč k nastavení průhybu krku.
Zvuk
Jedním slovem nádhera. Plný, sytý, konkrétní a velmi barevný. Má silné středové pole, ohromný sustain a dobrou basovou odezvu. Jak by ne, když byly použity kvalitní materiály a téměř stoletá zkušenost a experimentování ve stavbě nástrojů. Přece už dávno víme, že na zvuku se podílí právě tato kombinace a především vynikající dřevo. Konstrukce je X žebrování, coby vynález pana Martina, již osvědčené a dosud nepřekonané ve stabilitě rezonanční desky značně zatížené kovov
ými strunami. Dreadnought má již od doby svého vzniku v roce 1916 velmi objemné tělo a proporce, které jej činí jednou z nejhlasitejších kytar. Tak se stalo i u tohoto nástroje. Dynamika je schopna akusticky konkurovat téměř pianinu. Naprosto fantastické. Úplně mě to dostalo. Dnešní nástroje se zřejmě vlivem stále dokonalejších technologií dostávají někam jinam než například před padesáti nebo třiceti lety. Ale to není ještě všechno. Pod povrchem číhá ještě jedno utajené torpédo. Tím je snímání zvuku, velice nenápadně umístěné do kobylky klasicky piezzo snímačem. Je však doplněno kontaktní placičkou (jakousi "štěnicí") blízko rezonančního otvoru. Tím je dosaženo rozložení signálu a frekvenčně ekvalizován výsledný zvuk. Ten se přivádí do předzesilovače, který je integrován v textilním pouzdře na suchý zip spolu s baterií na vnitřní patce krku. Odtud do zdířky pro jack, který tvoří zároveň rolnu na lubu, jak je často zvykem. O utajení svědčí absence jakýchkoli ovládacích prvků na vrchním lubu. Tím se nástroj tváří jako plně akustický. Ale...
Závěr
Musím opravdu pochválit, i když jsem neměl možnost jiného srovnání s nástroji ze série Masterbilt. Ale pokud jsou vyrobeny se stejnou pečlivostí, asi by nebylo co řešit. Myslím, že "Epimu" se povedlo nastoupit cestu do boje s nástroji vyšších tříd za ceny, na jaké jsme u něj zvyklí, a zřejmě zamotá hlavu nejedněm výrobcům a nakonec i kytaristům, kterým přece především do rukou patří. Až na malé, ale opravdu malé nedostatky při špičkové práci (například proč není také rolna-jack zlatá, když jsou mechaniky, proč hranění plastem a ne dřevem?). Detaily ale tvoří celek! Ale asi si moc vymýšlím. Důležitý je zvuk a ten si u Epiphonu řádně pohlídali. Tak nezbývá než vyzkoušet. Jděte do toho! Já byl překvapen a spokojen.
Cena:
Epiphone Masterbilt DR 500 RE NS je akustická kytara typu dreadnought s elektrickým snímáním zvuku. Cena je 26 400 Kč.
Plus:
vynikající materiály
perfektní dílenské zpracování
sytý, bohatý a dynamický zvuk
dobré snímání zvuku
výhodný poměr kvalita/cena
silné zázemí značky Epiphone
Mínus:
malé nedostatky v designu
