Epiphone FT-79 VC - akustická kytara osazená snímáním Shadow Nanoflex

Pravděpodobně nejobvyklejším typem akustické kytary je dreadnought, jehož historie se začala odvíjet koncem druhé dekády dvacátého století u firmy Martin. S poněkud jiným přístupem ke tvaru a zejména zvuku akustiky se lze setkat u značky Gibson, na jejíž kytaru vyrobenou pod značkou Epiphone a inspirovanou slavným modelem Texan se podívám v testu.

FT-79 VC

Tvar tohoto nástroje lze popsat jako kulatější dreadnought nebo jako jumbo s ne tak moc vykousnutými křivkami středu těla. Rozměrově, uchycením krku na čtrnáctém pražci a menzurou ale prakticky odpovídá dreadnoughtu. Model FT-79 začal Epiphone vyrábět již v roce 1942 (tedy docela dlouho před převzetím značky konkurenčním Gibsonem v roce 1957), s různými obměnami byl u Gibsonu vyráběn do roku 1970. Poté byla výroba přenesena do Japonska, kde byla po roce 1972 vyráběna dvanáctistrunná verze s označením Texan 12. Na Texan za jeho dlouhou dobu existence hrála celá řada skvělých muzikantů, například Paul McCartney, Jimi Hendrix nebo Kurt Cobain. Určitě přinejmenším podobně jako oni jsem na v současnosti v Číně vyráběný Texan hrál i já a podělím se s vámi o své dojmy.

Texan je něco mezi jumbem a dreadnoughtem, zadní deska je vyrobena z masivního mahagonu, luby jsou z mahagonu vrstveného. Horní desku tvoří velmi pěkný masiv smrkový s hustými a pravidelnými léty. Nemůžu nezmínit velmi zdařilý odstín sunburstu horní desky. Krk je až na patici a hlavici z jediného kusu velmi dobrého mahagonu, možno-li soudit dle vzhledu. Hmatník s dvaceti docela tenkými pražci je standardně palisandrový. Zvláštností je obráceně nalepená kobylka, tento konstrukční prvek je užíván u několika dalších nástrojů Epiphone i Gibson (Hummingbird, J-45, Masterbilt). Pod kobylkovým pražcem je instalován pružný snímač Nanoflex, který společně s předzesilovačem s jednoduchým ovládáním basů, výšek a hlasitosti v rezonančním otvoru dodává firma Shadow.

Tvar a zvolené materiály určují zvuk kytary. Protože je tento Texan poměrně lehký, zdá se, že desky jsou tenčí a že dřevo je dobře proschlé. To se ve zvuku projevuje křehkostí a cinkavostí ve výškách a velmi čitelnými basy. Kytara velmi rychle a citlivě reaguje, je slyšet téměř každý dotek ruky na struny. Snad k tomu přispívají i tenčí pražce. Krk, ač působí užším dojmem, má téměř kulatý tvar, a je tedy čeho se chytit. Kytara dobře ladí, v oktávách i v polohách.

Shadow Nanoflex

Docela zajímavě působí lehká odlišnost akustického a elektrického zvuku. Jakoby snímač byl nastaven ve výškách na menší křehkost a cinkavost, na oplátku získá bytelnější základ a celkově „ztloustne“. Je přiměřeně vyrovnaný, malinko větší atak se ozývá v basech. Jednoduché korekce basů, výšek a hlasitosti sice nenabízejí možnost kdovíjakého laborování se zvukem, zároveň ale takto téměř vylučují možnost nastavení nepoužitelného zvuku.

Závěr

Snímání asi nebude tím hlavním důvodem, pro který si zájemce tuto kytaru pořídí, Texan je vlastně pořád akustická kytara s přidaným snímačem, není to žádná elektroakustická specialita. Jako majitel a uživatel dreadnoughtu bych takovou kytaru uvítal pro její specificky jemný zvuk bez nutnosti neustále se ohánět trsátkem, protože hraje hezky i při prstové technice pravé ruky. Pak by mi zase ale možná začal chybět akustický tlak, který se ozve hlavně v basech, když se opřu právě tím trsátkem do svého déčka. Ale i Texan má svoje kvality, tak bych kytary prostě střídal, a docela rád.

Tahle kytara působí nejen svým tajemným uzavřeným vzhledem, ale i tím, že krásně voní dřevem. Je vidět, slyšet, ale i cítit, že to je skoro celomasiv. Co se týká materiálů, tak to je určitě jedna z nejpovedenějších kytar čínské produkce, co jsem kdy viděl.