Zdravím a pozdravuji, sypu si popel na hlavu, pokouším se to napravit! Inu, drobná - zato však o to delší - pomlka. Chvilku jsem si poležel, krajně hekticky zapracoval a nalézti čas na dokončení započatého díla se nedostávalo. Konečně je zde ten okamžik, kdy mě stud zfackoval do červena a hanba na mých bedrech už je neúnosná. Tedy s chutí do množství různě rozepsaných článků pro obecné potěšení. Omlouvám se všem bez rozdílu vyznání, prodejcům, redaktorům i čtenářům.
Jenžto jsme již o firmě DR referovali již snad dostatečně mnoho a ohledně technologie Compression-Winding jsme hovořili obšírně při popisu strun DR Pure Blues, zaměřím se rovnou na popis DR Tite Fit, jen ať to pořádně "odsýpá".
Stručný popis
I DR Tite Fit dostanete v papírové krabičce ve tvaru "domečku" a samotné struny jsou balené jednotlivě s označením tloušťky 10, 13, 17, 26, 36, 46. Jedná se tedy o standardní "desítky". Použitý materiál je u vinutých strun stejně jako u předchozích nikl a více se už nic přesnějšího ani na obalu, ani na webových stránkách výrobce nedozvíme. Co se týče samotných "desítek", jsou k dispozici v různých "tvrdostech" (gauges) a to: Medium-Tite (MT-10), Jeff Healey (JF-10), Lite-n-Heavy (BT-10) a Medium-Heavy (MH-10). Struny, které máme k dispozici pro test, mají označení Medium-Tite (MT). Ještě jednou zopakujme, že se jedná o struny vyráběné "hand made" a tudíž, budete-li chtít použít tyto struny v kombinaci s mechanikou typu Floyd Rose, měli by jste dodržet obecně doporučovaný postup. Strunu napnout obráceně a po navinutí na kolíček ji teprve uštípnout či ji raději zatočit. Struny jsou vinuté až do konce, což je u "hand made" strun většinou obvyklé, stejně jako popsaný postup natahování. U strun s kulatým jádrem takový způsob zacházení platí dvojnásob. Hovořili jsme o tom i minule a je tuším dobré to zopakovat. Výrobce na toto upozorňuje v krabičce drobnou obrázkovou notickou.
Zvuk
I když se od předchozí sady Tite Fit liší pouze málo, přesto je možné určitá drobná specifika najít. Především již není možné být tak kategorický v pohledu na užití. DR Tite Fit jsou podle mě dozajista zvukově univerzálnější. Můžeme-li použít pro Pure Blues výraz "vintage", snesou Tite Fit určitě označení "modern". Zvuk je dostatečně ostrý na rock, metal či moderní blues, má výrazný attack a vskutku báječný sustein pro akordickou hru, ale je zároveň ještě dosti kulatý na použití v popu či koneckonců jazzu, pokud s ním koketujete a nechcete či z různých důvodů nemůžete užívat podstatně silnější sady (11, 12 či 13). Z tohoto pohledu se mi tedy jeví jako univerzálnější než jsou Pure Blues. Na druhou stranu, jak bylo řečeno, "proti gustu žádný dišputát" a zářným příkladem toho je bezesporu Jeff Healey, dozajista prezentující více "rockový" či chcete-li "moderní" zvuk bluesové kytary. Kde je to znát nejvíce, jsou samozřejmě brilance - a to jak na výškách, tak i na basech, které mají překvapivě k použitému materiálu docela příjemně "ocelový" a zvukově silný charakter.
Budeme-li chtít hodnotit ladění, dobu od natažení k "smysluplnému" užití a samotnou délku použitelnosti, budeme se opakovat. Stejně jako Pure Blues, tak i Tite Fit velmi dobře drží ladění, potřebná doba od natažení k užití vás stejně tak mile překvapí svojí krátkostí a výdrž je bezesporu naprosto shodná - tedy naprosto dostačující vzhledem k ceně, použitému materiálu, technologii a typu. Navíc vzhledem k použité "tvrdosti", je možné struny označit za "měkčí" a při dobrém seřízení nástroje se budou pro samotnou hru chovat podobněji k "devítkám", aniž by se vytratil hutný a brilantní zvuk - o sustainu nemluvě. To vše dohromady může být pro hráče preferujícího nízký dohmat a snadno přístupné prstové vibrato důležitý aspekt.
Závěrem
Nuže, je to čím dál tím složitější hledat rozdíly mezi jednotlivými výrobci - a o to víc mezi různými typy strun u výrobce jednoho. Budeme o tom hovořit v samostatném článku, jenž bude vbrzku následovat. Je bezesporu pravda, že pocit ze hry, chápání zvuku atp., se mění v návaznosti na to, jak se vyspíte či jste naloženi, a tak je věru možné, že rozdílů mězi Pure Blues a Tite Fit by bylo možno najít více či méně, podle situace, v níž se zrovna člověk nachází. Bezesporu se dá říci, že hlavním rozdílem je určitě "modernější" zvuk u Tite Fit, ale možná, že právě pro někoho bude to, co se dnes obvykle označuje jako "vintage", skutečně abnormálně "trendy" (věru odporné označení ).
V každém případě, pokud máte zájem vyzkoušet struny firmy DR, neupínejte se k jedinému typu na základě testu, doporučení či obalu, ale projděte celou škálu včetně rozdílných "tvrdostí". Jistě se budete pohybovat ve velmi profesionálním a zvukově zajímavém prostředí, které může být pro někoho velmi inspirativní. Navíc strun s označením "hand made" není na trhu až tolik a jistě to stojí za vyzkoušení i přesto, že struny DR patří do cenově vyšší kategorie. Poměru cena (cca 320 Kč) versus výkon to ovšem nikterak na kráse neubírá.
Žijte blaze a opatrujte se.
Plus:
velká flexibilita usazení a ladění
zvuk
Mínus:
standardní kompromisy u strun tohoto typu v používání v kombinaci se zamykatelným tremolem
