Danelectro Dano ’59 - překližková retrolady

Jestli někoho můžeme označit jako „zmrtvýchvstalého“, tak určitě americkou legendární firmu Danelectro, která to „zabalila“ v roce 1969. Její naprosto originální kytary opět dobývají trh a to by dnes, v době ekologického zoufalství a šílené nadprodukce (asi už všeho) mohlo mnoho znamenat. Povíme si proč.

Něco o historii a kytarách

Na počátku padesátých let se skromný a nenápadný vynálezce Nathan Daniel (popisovat jeho vynálezy by nám zabralo nejednu stránku a leckterý se ujal u jiných firem, protože Nathan je asi zapomněl přihlásit) rozhodl vyrábět kytary jinak. To ostatně chce skoro každý, aby byl originální. Ovšem pan Daniel se v hloubce svého génia nechal inspirovat pružnými vlastnostmi některých překližek a tak oko padlo na hmotu Masonite, ze které se vyrábí například pingpongové stoly nebo kajaky. Je to překližka, kde nejsou použita žádná lepidla a vrstvy jsou spojeny vysokým tlakem za spolupráce horké páry. Masonite obsahuje tenké desky z dlouhých dřevěných vláken, která mají dobrou rezonanci a zvukově se blíží olši a javoru. Na přední a zadní desku kytary tedy použil čtyři milimetry silný Masonite, luby byly z topolového dřeva a vznikla jakási tenkolubová kytara s výraznou a ničím nesrovnatelnou zvukovou barvou. Toho si povšiml nejeden významný kytarista (jmenujme za všechny například Jimmy Page, Steve Howe, Eric Clapton, ale i třeba Alvin Lee) a kytary se rozeběhly do světa. Dalším originálním prvkem bylo umístění jednocívkového snímače do kovového pouzdra od rtěnky, odtud název Lipstick, které je také poznávacím znamením kytar Danelectro. Výsledkem byl nástroj, jehož cena se pohybovala kolem sedmdesáti dolarů. Ovšem kvalita zpracování a zvuk se zařadil mezi profesionální elitu. Mám takový pocit, že Nathan Daniel nám pěkně předběhl dobu o dobrých šedesát let, protože Číňani tímhle tempem do pěti let vykácí planetu a všude budou jen plné sklady hudebních nástrojů... No, pusťme se do popisu.

Originalita

Něco už jsme si řekli a jen dodám, že se technologie a kvalita za tu dobu nezměnila. Takže kdo si chce ohmatat vintage, ani nemusí, stačí sáhnout na nový nástroj. Je to obdivuhodné a důkaz, že se šlo správnou cestou. Tenkolubová kytara je tedy stejná, má uvnitř vložený špalík na uchycení kobylky – o té bude ještě řeč. Samozřejmě je dřevo použito na patu upevnění krku, který je přišroubován čtyřmi šrouby. Luby jsou tvořeny umělohmotnou páskou v mírně nažloutlé barvě, která má evokovat vintage. Snímače jsou uchyceny čtyřmi stavěcími šrouby, vedenými skrz tělo. Nažloutlý kryt na potenciometry a přepínač snímačů (určitě opět Masonite) se táhne přes celé tělo do zatáčky a působí opravdu retro. Volume a tónová clona jsou společné pro oba snímače. Na spodní desce kulatý kryt na střeva, uchycený jedním (!) šroubkem. Testovaný kus byl nastříkán matným burgundy red lakem. Celkový dojem z kytary je levný, podřadný, a působí jako hračka pro rockové Bárbíny, kterou dostanou pod stromeček. Ovšem nenechte se splést prvním dojmem. Nástroj produkuje fantastickou rezonanci a dlouhý barevný sustain. Je to výsměch všem výrobcům kytar s jejich exotickými materiály a věčnou magií kolem použitého dřeva. Je to důkaz, že na nás šijou pěknou boudu a taky že kupujou především oči. Takže z devadesáti procent na nás zapracuje reklama. A kolik vyndáme z peněženky, je naše věc. Danelectro porušuje všechny zažité představy a vsugerované přírodní zákony. V souvislosti s tím si vzpomínám, že když se ptali kytaráře Petra Jurkoviče na zvukové vlastnosti dřeva na stavbu kytar, odpověděl, že je to jedno. Už tenkrát jsem se smál. Co se dá ušetřit u Danelectra na materiálu těla, o to víc se věnují technologii krku. V žádném případě není ošizený a vykazuje prvotřídní kvalitu, kterou vidíme jen u věhlasných výrobců. Použit je javor s černým matným lakem a na hmatník nádherný tmavý indický palisandr. Pražce jsou silné, široké a precizně opracovány. Nikde nevidím šroub na předpětí a rovnání průhybu krku. Zkrátka není. Dočetl jsem se však, že je zde dvojitá kovová výztuha tvaru velkého I. To zajišťuje dostatečnou stabilitu a hmatník je také trochu silnější, jako u klasických kytar. Asi to funguje, protože krk je rovný jak pravítko. Hlava s nápisem firmy má tvar obrácené láhve Coca-Coly, takže Amerika jak vyšitá... Má poměrně velký sklon, což opět zlepšuje rezonanci. Nultý pražec je z hliníkové slitiny a je připevněn šroubkem k hmatníku. Ale tady – ha – čínská ruka. Drážky nejsou kvalitně vyříznuté a struny zůstávají viset a vržou. Ale to je detail a za pět minut je po problému. Mechanika na utahování strun je olejová, no-name a spolehlivě funguje. Všechny kovové součásti jsou v barvě matné platiny.

Kobylka

Je to opět povedená záležitost. Padesátá léta. Plátek kovu s šesti stavěcími šroubky à la fender, ale ve zjednodušené verzi. Oktávy se seřizují povolením šroubku, ručním posunutím a následným utažením. Trochu krkolomné, ale funguje. Jinak má každý kámen dva výškově stavěcí imbusky. Celý plátek spočívá na třech pevných vrutech a štelovat se dá, jak je komu libo. Doporučuje se zadní šroub utáhnout až k desce, zlepší se tím kontakt s tělem a tím i rezonance. Vyzkoušel jsem a hele – opravdu.

Zvuk

Už když jsem asi před půl rokem držel v ruce Danelectro, které testoval kolega Štefan Kostelný, neubránil jsem se dojmu, že se jedná o něco mimořádného. Ve srovnání s mnohem dražšími a luxusními kytarami se mi zdálo, že má krásný twang a ve feelingu mě naprosto poslouchá. A to se to tvarově ani nepodobalo kytaře, spíše lopatě nebo pádlu. Padesátdevítka již kytaru nezapře a tvar se mi i líbí. Nezapomeňme, že v době vzniku se teprve definoval tvar elektrických kytar a tenhle klidně obstojí vedle strata nebo les paula. Když kytaru proženete nasucho, nebudete se stačit divit, a po zapojení do komba se možná půjdete opláchnout. Hraje opravdu výborně, dynamicky, snímače, ač singly, vůbec nebručí ani blízko komba a je tu slyšet ten akustický prostor lubové kytary. Přepínáním snímačů vznikají hezké barvy a při zapojení obou (prý sériově) by byl šokován i nejeden majitel Stratocastera z Custom Shopu. Nepřeháním!! Krásná barva a hloubka, harmonicky pestrá. Pane Nathane, všechna čest.

Závěr

No, nezmínil jsem se o pečlivém vypracování všech dílů, o kvalitním nástřiku lakem a hlavně o váze kytary. Je lehounká, na těle drží jak přišitá, a příjemná. Všechno jednoduché, účelné a funkční. Knoflíky potenciometrů jsou hrubě vroubkované a poskytují komfort, který jsem dosud neviděl. Ve zpocených rukách mi vždycky všechny prokluzovaly i na drahých nástrojích. Detail, ale obrovsky užitečný. Potenciometry mají dlouhou dráhu a plynulý přechod. Nedostatkem je umístění rolny pro řemen na krku, ale jinak nelze, přepadala by na hlavu. Je tím trochu znemožněn přístup na nejvyšší pražce, ale dá se zvyknout. Nebyly seřízeny oktávy a dohmat – čínský dělník již spěchal za Liu-Po-C´Jang na večerní kuřecí polévku. Když budete denně seřizovat tři sta kytar, pomažete za Miluškou taky. Promíjíme! Nástroj je dokonalou ukázkou chytré mysli, kdy nepotřebujeme utrácet leckdy i statisíce za idol při bezesných nocích a ekologickou nápovědou, která se mezitím stala vintage s tolik dnes žádanou retro nálepkou. Vyrobený z odpadu. Jednoznačně chválím a vzhledem k ceně je to až nehorázné žihadlo... Danelectro Forever!