Se značkou Cort jsem se poprvé setkal někdy před třemi lety na kytarové výstavě v Německu. Vedle renomovaných světových modelů mě nezaujala ani natolik, abych nějakou kytaru vzal do ruky. Po zvyku jsem jenom sebral katalog a zapomněl.
Asi před měsícem jsem se v jedné prodejně v centru Prahy podíval ke stropu a odtud mi "spadla do oka", potom do rukou a po zapojení do komba Fender se mi trochu pohnul sval pod levou bradavkou. Takže jsem uvítal nabídku redakce Muzikusu vzít ji domů na prohlídku. Předem se omlouvám p.t. ctěné kytarové obci za test málo objektivní. Ale budu se alespoň snažit ze všech sil hledat chyby.
Anamnéza (trochu historie)
Cort je čistá Korea. Firmu založil pan Joong K. Park v roce 1961 a začal vyrábět piana. To se ještě továrna jmenovala Soo Do Piano. Kytary přišly na řadu v roce 1972. Asi se dost ve firmě snažili, protože v roce 1978 vystavili první miliontý výrobek. Joongův mladší bratr John šel do Ameriky na zkušenou a v roce 1987 se začala psát nová historie. Kytary Cort si oblíbili Larry Coryell, Matt Murphy, Jim Triggs, Hiram Bullock, což jsou všechno signature modely amerických tahačů strun a také "náš dnešní" Joe Beck, kytarista Milese Davise, Franka Sinatry a Jamese Browna. Firma vyrábí tak široký sortiment kytar a baskytar, že si vybere asi každý. Vzhledem ke kvalitě zpracování a použitých materiálů těchto nástrojů je cena až směšná.
Ohledání
Je to jazzová "tříčtvrtka", co se týká hloubky korpusu. Plně akustická (bez vlepeného trámce, jako u polomasivu). Vrchní deska je vyrobená ze smrku a chrání ji dřevěný "protitrsátkový kryt", luby a dno jsou z javoru (dali si záležet, aby to vypadalo jako masiv). Krk je též javorový s dvaceti širokými pražci - vlepený, žádné šrouby. Neobvyklé jsou i ozvučné otvory, které se ani neodvažuji pojmenovat "efka". Trapézový struník a obvyklá dřevěná kobylka s nastavitelnou výškou. Každý ze dvou snímačů typu humbucking koresponduje se dvěma potenciometry pro hlasitost a tónovou clonu a třípolohovým přepínačem snímačů. Zdířka pro jack je v dolní části lubů. Hlava je osazena 3+3 no-name mechanikou s perleťovými knoflíky. Neviděl jsem moc kytaristů, kterým by vadily míry, váhy a rozměry, ale pro tebe - matematicko-geometrický šťourale - sahám pro metr a šupleru: délka 105 cm, šířka 41,5 cm, hloubka lubu 70 mm, šířka u nultého pražce 43 mm, šířka na 12. pražci 53 mm, šířka na 20. pražci 57 mm, šířka pražců 2,8 mm, výška pražců 1,2 mm, rádius hmatníku 12" (z dokumentace), menzura 62,865 cm (pro amerikanofily - 24,75").
Prohlídka
Cort Joe Beck je opravdu pěkný kousek. Když pominu vzhled - prvotřídní lak naprosto bez kazu a s vysokým leskem. Skvěle provedený sunburst, nazývaný zde Antique violin, tak už jen beru zrcátko a lezu do těla. Hm, dvě podélná dlouhá žebra pod ozvučnou deskou - klasická, sto let osvědčená konstrukce klenutých kytar (vychází ze stavby houslí). Překvapivé nařízlé pásky, spojující luby s deskami, jako u klasických španělek, svědčí o snaze vylepšit akustiku. A teď překvapení - krk s tělem spojuje opravdu velký a tlustý špalek tvrdého dřeva (pravděpodobně javor) stříknutého nahnědo (trochu odfláklé). To přece dělají u Gibsonů - je vidět, že brácha nebyl v Americe jen v Disneylandu. Je to jedno z tajemství, proč lubové gibsonky tak pěkně hrají od dvanácté polohy. Kobylka je z nejkvalitnějšího palisandru, se dvěma výškově nastavitelnými šrouby, pěkně opracovaná, mírně hlazená a s délkovým výřezem na struně h k redukci menzury. Kovový struník trapézového typu - poctivá práce - je podle mě docela hezký. O tom, že to myslí u Cortů s poctivostí vážně, svědčí i kryt u snímačů opět z palisandru. Je pěkně zdvižený nad desku po vzoru Jima Halla - tak, jak to mají jazzmani rádi. Rámečky snímačů jsou z černého plastu. Na černé knoflíky potenciometrů jsem poťukal šuplerou - kov. Ty jen tak neprasknou. Rolny jsou hezky zakulacené a. podložené filcem. To jsem ještě neviděl!? Kloužu na krk. První, co mě zaujme, je široká patka, precizně seříznutá k lubu (zase ten Gibson - to se to pak jezdí nahoru) a zapuštěná do těla opravdu masivně. A pak krk sám - prostě nádhera. Palisandrový hmatník s širokými pražci a lemováním a la slonová kost. Lemování, ostatně po celém nástroji, je vrstvené jako u nejdražších Gibsonů. Trochu nezvyklé je spojení hlavice s krkem u třetího pražce. Asi kvůli lepší stabilitě. Hlava je precizně provedená. Palisandrový vložený plátek nese velké perleťové logo firmy a podpis Joe Becka. Lemování je opět vrstvené. Nultý pražec je ze zvláštní bílé hmoty (proč není také ve slonovině?) a struny jsou mírně zapuštěny (hehe - jako Gibson). Mechaniky jméno nemají, ale jsou vkusně půlkulaté, dobře se otáčí a snad budou držet ladění. Jedinou výhradu, ale opravdu osobní, mám k plastikové perleti kolíčků. Kytara mi často padá (včas ji zachycuji, ale jednou to třeba nestihnu) a kov je kov. Pokud se jedná o střeva, tak snímače jsou dvoucívkové (humbuckingy) firemní a u Cortů je nazývají Mighty Mite alnico. Vodiče vypadají poctivě a jsou svázány a přichyceny samolepkami, takže v kytaře nechrastí. Potenciometry, asi firemní, taky nechrastí. K dokonalé kráse chybí pozlacený hardware, ale ten chrom přece jen déle vydrží.
Jdu brnkat
Házím řemen - hele, přepadává trochu za krkem (no u tříčtvrtky chybí to dřevo), ale jazzmeni si rádi sednou. Akusticky hraje pěkně - ale pánové (sorry - neznám jazzovou kytaristku), to ladění! Že by korejské čtvrttóny? Kobylka je však posuvná, tak ji posunuji. Už je to v pořádku. Struny dávám kvůli dohmatu (action) trochu dolů. Jack píchám do flaškovýho Laney comba.
Zvuk
Už v obchodě mě překvapil. Je to opravdu jazzový samet. Snímač u krku - plný, šťavnatý, s dlouhým sustainem, purista by řekl vintage. Rychlé běhy jsou neuvěřitelně čitelné a akordy krásně barevné. Kytara hraje spíše ve vrchních středech a to je to nejlepší doporučení. Při přepnutí na kobylkový snímač se dostáváme do světa fusion. Je to univerzální nástroj do všech žánrů, kromě metalu. V kapele se dokáže velice prosadit a navíc moderně vypadá. Zvukových možností ve spojení s dobrým zesilovačem má nekonečně mnoho. Stejně si každý nastaví ten svůj tón, zkreslení, vezme si svou krabičku, trsátko, a když prší, tak to taky hraje jinak. Tak co se rozepisovat o tom, jak to slyším já. Hraje se na ní výborně! Neznám žádného cortistu, ale až přijde "ten větší kšeft", který mi naplní prasátko, tak pro ni pomažu do toho krámu a stanu se třeba prvním. A jestli byste chtěli pohladit její hlazené struny, tak vám ji ochotně sundají z háku u stropu. Říkal mi pan vedoucí, že dovezou další modely a taky placky. Tak si na ně půjdu zabrnkat. (Vlastně zadrnkat - kytara je drnkací nástroj.)
Info:
Cort Joe Beck - 6 Signature je jazzová, lubová kytara - ale univerzální. Její cena je 18 900 Kč
Plus:
perfektní dílenské zpracování a použité materiály
originální design
skvělý zvuk
váha
cena
Mínus:
trochu nevyvážená - přepadává za krkem
subjektivně perleťové knoflíky a možná tam mohli dát dřevěný struník
