Bose F1 - aktivní satelit a subwoofer

Co všechno nese označení F1? Od roku 1950, kdy byla tahle formule poprvé specifikována, tak především auta, do kterých se po letitých konstrukčních kotrmelcích už ani nedá slušným způsobem nastoupit, a když vám u nich zdechne motor, třeba na křižovatce, končíte odtaženi, protože je nemáte čím nastartovat, jelikož kvůli nižší váze jim zrušili i startéry. Na okruzích F1 světelné křižovatky sice nejsou, proč by měly, ale ani tak to nevidím moc prakticky - ani stopařky brát nemůžou, když jsou to monoposty.

F1 je taky síť francouzských hotelů, jež mají názvem ty skvělé závody skvělých aut připomínat. Na klávesnici běžného PC vám pod klávesou F1 podle spuštěného programu obvykle vyběhne nějaká ta nápověda, která často končí tam, kde začíná váš problém. A pod označením F1 se dokonce prodávají i jakési boty typu „koně“. Ale já v létě z pravé kůže radši jen arabky a naboso.

Ale tady jsme oborem komplet a úplně jinde. Americká firma Bose, jež má své velmi dobré místo na trhu díky svým netradičním řešením ozvučovací elektroniky, přišla asi před dvěma lety se zajímavým provedením přenosných menších PA reproboxů, kteréžto taky nazvala F1. Už jsem tu o nich psal, když jsem se tu s vámi dělil o dojmy z její plzeňské prezentace. Ono originální a netradiční řešení tentokrát spočívá hlavně ve dvoupásmovém středovýškovém satelitu, kdy jeho kulisa s výškovými repráky je průzvučná, umístěná před repráky nižšího pásma a částečně pohyblivá - lze ji zkraje nahoře i dole ohýbat a magnetem zajistit vždy ve dvou polohách a tím měnit vyzařovací úhel celé reprobedny ve vertikálním směru, a tedy měnit i odpovídající pokrytí auditoria frekvenčně vyváženým zvukem.

Přirovnání k Formuli 1 mi sice nepřijde úplně případné, protože na rozdíl od těch aut tady nejde o nic, co by nešlo běžně využít a vyžadovalo by jen speciální příležitosti ve speciálním prostředí. Naopak - bedny, ať už je máte samostatně, v páru se subwooferem nebo v triu či kvartetu dvou satelitů s jedním či dvěma subwoofery, všude dobře fungují a nikde se neztratí. Ale přirovnání k vyspělým a nápaditým technologiím beru.

Když si odložíme

Dostal jsem k otestování jeden pár reprobeden - satelit F1 a k němu pasující subwoofer F1. I sundal jsem z beden látkové obaly, a než tedy aktivní reprobedny pustím a proženu trochu ptáky na okolních stromech, letmo je zde popíšu.

Satelit F1

Satelit F1 má vzadu dva vstupy. Jeden je elektricky symetrický, vyvedený na kombinované samici TRS/XLR, pro pozemšťany tedy na kombinovaném konektoru pro cannon a jack. Má svůj přepínač citlivosti v úrovních mikrofon a linka a regulátor úrovně do společné mixáže.

Druhý vstup je taky analogový a je nesymetrický. Nemá sice přepínač citlivosti, ale má tři oddělené vstupní konektory - dvojí cinch a jeden stereofonní TRS, z nichž všechny lze použít současně, byť jen pod jednou regulací úrovně pro druhý vstupní kanál. Pravý a levý kanál na konektoru TRS je sloučen, stejně jako signály na obou konektorech cinch. V pravém sloupci je jednak třípolohový přepínač, jak že má fungovat LED dioda vpředu. Buď má svítit po zapnutí pořád, nebo indikovat špičky signálu, anebo neruší a nesvítí vůbec. Pod ním je další, už jen dvoupolohový. Jeho název EQ se týká frekvenčního filtru pro subwoofer. Jestliže tedy bedna hraje coby sama vojanda v poli, anebo je v basech podpořena subwooferem, kterýžto má svůj filtr naladěn komplementárně, tedy frekvenčně stejně, ale jinak právě obráceně. Dělicí frekvence filtru je 100 Hz.

Pod těmito dvěma přepínači je další konektor XLR, orientovaný tentokrát pro linkový výstup jednoduše namíchaného signálu a tím i pro snadné řetězení, pokud chceme použít najednou více stejných beden anebo signál odvést do subwooferu nebo ještě někam jinam. Je zapojen symetricky.

Pod ním je už jen samice síťového napájení a jeho vypínač. Rozsah síťových napětí od 100 do 240 voltů bez ohledu na frekvence svědčí jednak o spínaném stabilizovaném zdroji uvnitř, jednak vás kromě jiné síťové šňůry nemusí na dlouhých cestách trápit, kolikže to tam mají voltů v zásuvkách.

Elegantní LED diody čárkovitého tvaru umístěné mezi popiskou vstupního kanálu a jeho regulátorem svým olivově zeleným svitem indikují přítomnost audiosignálu nad úrovní předpokládaného šumu zdroje a červeným svitem indikují jeho přebuzení.

Regulátory úrovně obou kanálů lze spíše přirovnat k nastavování citlivosti na běžných mixpultech než k faderům. Proto asi ani nevadí, když netlumí úplně do nuly, ale v nulové poloze lehce propouštějí signál s útlumem asi 60 dB. Nemám v ruce schéma zapojení, tak odhaduju, že regulátory budou asi zpětnovazební, a proto takto konstruktéři ušetřili na rozsahu úrovně zesilovačů a tím i na zkreslení a šumu tohoto zařízení.

Na okrajích horního madla jsou dvě montážní díry opatřené závity M8 pro možnost případného instalačního zavěšení reprobedny nnebo pro její umístění do jiné příruby, než je ta plastová, pomocí níž jinak stojí na subwooferu.

Na spodní straně je vedle vpředu umístěných širokých gumových nožek - spíš podložek - ještě uprostřed válcová a oválná plastová konzole s otvorem napřed oválným, přecházejícím do průměru 34, mm určená opět pro umístění na subwooferu F1 nebo na čemkoliv jiném, třeba na standardním samostatném stojanu. Plastový nosník satelitu je odnímatelnou součástí subwooferu.

F1 subwoofer

Nyní skloňme čivy a prohlédněmež si subwoofer F1. O něm tu ještě nebylo ani slovo. Design má podobný se satelitem F1, kromě pohyblivých směrových předloh, které samozřejmě nemá, nemá dokonce rozměry ani hmotnost o moc větší. Vpředu za mřížkou se na vás smějí dva přímo buzené desetipalcové basáky. Taky elektronika subwooferu má dva vstupy, oba linkové, symetrické, opět na kombinovaném konektoru TRS/XLR a opět s regulací úrovně. Tady jsou oba stejné. Z obou těchto vstupů vychází pro snazší řetězení více beden dva linkové výstupy, aniž by signál obou vstupů míchaly. Vedle nich je zase třípolohový přepínač funkce přední LED diody, potom přepínač, jestli linkové výstupy mají odcházet před nebo za filtrem dolní propusti sloužící vlastním reprákům subwooferu. Vedle něj je přepínač polarity signálu a dole pak je přívod napájení se síťovým vypínačem.

Zadní stěnu rámuje odnímatelný plastový nosník satelitu. V přepravním stavu je úhledně přicvaknut a zajištěn západkou. Snadno jej vysunete a nastrčíte na subwoofer a na něj o něco méně snadno vzepřete satelit. Jelikož je nosník plastový, je lehký, jelikož je dvouramenný, je pevný. Satelit do něj zasunete jednak odspodu do kolejniček na jeho okrajích a do oválné příruby uprostřed dna. Propojovací kabeláž lze schovat dovnitř nosníku, takže nikde nic nekouká.

Obě reprobedny - satelit i subwoofer - mají madla k přenášení, po jednom jsou umístěná vždycky nahoře a vzadu.

Jak to všecko maká

Dovolím si lehké odbočení. Vzhledem k tomu, že šíření zvuku naším zavzdušněným prostorem je závislé na vlnové délce zvukových vln, je proto logické, že směrovější jsou z tohoto důvodu výšky, neboť těch vlnových délek mezi membránou repráku a membránou vašeho ušního bubínku nakmitají prostě víc. Proto je taky logické, že pokud má význam na reprobedně měnit něčemu polohu, jsou to právě ty výšky. Čím jde frekvence níž, tím je směrová méně. Aretaci těch předloh, jak jsem už psal v Novinkách, zajišťují permanentní magnety, které přichytí pohyblivou kulisu se dvěma výškáči v některé ze dvou krajních poloh.

Vstupy prvního kanálu na satelitu i jeho linkový výstup jsou symetrické. To znamená, že kanály na stereofonním konektoru TRS jdou v protifázi. U druhého vstupu, který je asymetrický, se pravý a levý kanál sčítají do jednoho, takže na skoro tomtéž, tentokrát tedy nekombinovaném konektoru TRS, jdou oba kanály ve fázi. Není to nic proti ničemu, jenom je s tím potřeba počítat.

Ale tím, že tam jsou konektory cinch ve dvojici a oba kanály na TRS sloučené, můžeme zase při využití jediné bedny k ozvučení snadno zapojit stereofonní linku, třeba nějaký přehrávač, aniž bychom museli slučovat stereo kanály někde jinde nebo jeden ze stereo kanálů pominout.

Zahrajme si zvesela

A tož poslechový test - popis dojmů v ošálitelných uších. Zkoušet směrovost beden v interiéru mi přišlo zavádějící kvůli odrazům od stěn, tak jsem milé bedýnky vytáhl na vzduch do volného prostoru, pokud možno co nejvolnějšího. Moje dojmy byly nanejvýš pozitivní: Reprobedny příjemně, vyrovnaně, a je-li to potřeba, tak i pěkně hlasitě hrají. Troufl bych si s nimi v pohodě do menších sálů či na menší náměstí a jiná ne příliš velká lidská srocení. V přímém zvukovém poli hrály, sice bez dalších posluchačů přede mnou, ale velmi slušně a až do přímé viditelnosti nějakých padesát metrů i dostatečně hlasitě. Samozřejmě že vzhledem k tomu, že jsem měl satelit zhruba ve výšce očí, byl nárůst hlasitosti s přibližováním k bednám citelný. Aby hrály stejně silně rovnoměrněji víc do daleka, na to by musely být vystaveny výš a více nakloněné. K tomu by asi mohly sloužit závitové konzole, jež má satelit v madlech, anebo vnitřní část válcové příruby ve dnu satelitu.

Změna polohy kulis s výškáči opravdu měnila vyznění reprobedny na výšších frekvencích. Pro spodní kulisu byl rozdíl dobře znatelný při pouhém podřepu už nějakých deset metrů před bednou. Změna polohy horní kulisy se mi v daném prostředí odlišovala hůř, ale s pomocí štaflí a blízkého stromu jsem se nakonec dostal do polohy, kde už to taky hrálo jinak. Můj závěr:Směrování výšek pomocí pohyblivých kulis u těchto beden funguje.

Jinak podání ostatních frekvencí bylo příjemné a vyrovnané. Můj závěr tedy je, že bedny hrají pěkně a vyrovnaně a konstrukce s pohyblivými předlohami má na zvuk vliv a svůj význam. Na svůj výkon se celkem obstojně i přepravují a přenášejí. Prostě hrají a slouží dobře.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

www.bose.com/en_us/products/speakers/portable_pa_speakers/F1-flexible-array-loudspeaker-with-subwoofer.html

pro.bose.com/en_us/products/loudspeakers/portable/f1_812.html