Blackstar S-100, S-200 + 412 Series One - víc hlav, víc rozumu...

Víc hlav, víc rozumu, se říkává, ale když tyto dvě hlavy s nemalou námahou usadíte na netradičně rozměrnou bednu, propojíte a začnete probírat všechny zvukové možnosti všemožných pozic přepínačů a kroutidel, jde vám z toho všeho za chvíli trochu hlava kolem.

Faktem sice je, že plně lampových zesilovačů je dnes na trhu víc než dost, ale při výběru toho pravého je snad vhodné se poohlédnout po reputaci konstruktérů a po prokazatelném užívání zvukově respektovaným hráčem. Tím by v případě Blackstar S-200 mohl být například Gus G., současný kytarista Ozzyho Osbournea, zatímco přemýšliví chlapíci od Blackstar si ostruhy kdysi brousili už u legendárního Jima Marshalla a teď si pozici jakostního výrobce docela pěknou dobu a docela pěkně budují už sami.

Popis

Generálně se dá snad poznamenat, že vezmeme-li tradiční Marshall jako rozměrový etalon, je všechno od Blackstar o kousek větší. Obě hlavy jsou zpředu černou mříží efektně průhledné, masivní otočné ovladače a páčkové spínače působí robustním a nezničitelným dojmem. Poněkud křehčeji však působí tlačítkové přepínače jednotlivých charakterových režimů. Přední panel S-100 má jednu řadu ovladačů, u S-200 jsou to dvě, na pohled identické, řady nad sebou v panelu přiměřeně širším, a ani v jednom případě to nepůsobí nijak nevyváženě. Černá koženka s jemnější strukturou, černá kovová síť s výrazným a vkusným logem výrobce, či bytelné ucho pro přepravu nijak nevybočují z běžného standardu. Vzhled tedy velmi sympatický, hledání nějaké té mouchy možná napomohou nepříliš výrazné zlaté tečky na stříbrných ovládacích knoflíkách, komplikující letmý pohled na celkové nastavení, zvláště pak z větší vzdálenosti.

Reprobox 412 „béčkového“ střihu jen potvrzuje jakýsi rozměrový nadbytek, jinak běžná kovová madla, plastové rohy, průzvučná tkanina s efektní černobílou strukturou, vizuálně opět nic převratného, ale osvědčená klasika.

Konstrukce

Tady už začínají černohvězdnatí „dyzajnérští“ mudrlanti trošku cenit zuby. Na první pohled se nic zvláštního neděje, stowattová verze S-100 obsahuje jakoby klasický dvoukanál se společnými korekcemi, ale při bližším pohledu některá točítka jaksi přebývají. Především se jedná o ovladač ISF, umístěný v sekci ekvalizace vedle běžných Bass, Middle, Treble, a dále potenciometr DPR, jenž je vpravo od Master sekce a tím naznačuje skutečnost, že právě on určuje finální hlasitost celého zesilovače. Tyto dvě patentované funkce jsou , jak u S-100 tak u S-200, do značné míry revolučním, ale hlavně prakticky velmi dobře využitelným doplněním klasických možností běžné kytarové hlavy. První, ISF, umožňuje plynulý(!) přechod od amerického charakteru zvuku (plně vlevo) k britskému (plně vpravo). Je to dosaženo variabilitou cíleného posunu korekčních pásem a rozsahů ovladačů Bass, Middle a Treble a jejich vzájemným ovlivněním. A tak v pozici amerického zvuku jsou například basy znatelně pevnější, zatímco středy a výšky v britském zpěvnější. Kouzelná záležitost už dříve firmou prezentovaná. Druhá vymoženost, DPR čili Dynamic Power Reduction, jak název vypovídá, umožňuje snížení plného výkonu koncového stupně až k 10 %. Toho je dosaženo nejen snížením vstupního signálu do koncové sekce zesilovače, ale hlavně snížení napájecího napětí koncových elektronek. Na jedné straně to znamená zachování kompresních charakteristik koncových lamp, na straně druhé však stále významnou hlasitost byť desetiwattového zesilovače - viz dále.

Ostatní ovládací sekce jsou už jinak v docela běžném režimu, i když i tady se nějaká ta vymoženost přeci jen objevuje. Například v Master sekci obou kytarových hlav jde o ovládání či posílení basové části spektra výsledného zvuku potenciometrem Resonance, zatímco celkovou ostrost projevu ovlivňuje jinak daleko běžnější Presence. Doplňkové, zvukově charakterové posuny představují již zmíněné tlačítkové spínače, jimiž jsou obě hlavy vybaveny odlišně. Zatímco S-100 s jednou řadou knoflíků nabízí v podstatě dvě přepínatelné předzesilovací sekce Clean a Overdrive, každou s dvojicí(!) Gain a Volume, a tlačítkem Bright/Warm pro varianty čistého kanálu respektive Crunch/Supercrunch varianty u zkresleného kanálu. S-200 má početně stejné řady ovladačů dvě, tedy v podstatě dva plně oddělené kanály včetně nezávislých korekcí s možností přepnutí dvou předzesilovacích sekcí u každého z nich. První, horní řada se předzesilovači liší jako Clean a Crunch, zatímco druhá spodní řada má OD-1 a OD-2. Doplňková tlačítka jsou pouze u horní řady ovladačů a jsou identická jako u S-100, tedy Bright/Warm u Clean sekce a Crunch/Supercrunch u sekce Crunch.

Zadní panel nabízí běžné dva paralelní výstupní konektory jack s volitelnou zátěží reproboxu(ů) 4, 8 a 16 Ω, efektovou smyčku s volitelnou úrovní +4/-10 dBV, výstup ve formátech jack/XLR simulující mikrofonem sejmutý box, konektory pro MIDI propojení in a thru, multikonektor pro připojení čtyřkanálového nožního pedálu (je součástí dodávky) a jinak obvyklé pojistkové a síťové napájecí šachty.

Reprobox 412 Serie One je zapojením stereofonní, s dvěma vstupními konektory jack a přepínačem režimu 4 nebo 16 Ω mono / 2x 8 Ω stereo. Osazen je čtyřmi dvanáctipalcovými reproduktory Celestion V30, celkový výkon boxu je 240 W.

Zvuk

Zapnutí obou strojů pomocí přepínače Power je indikováno ostře rudým „briliantovým“ okem. Před uvedením do aktivního stavu přepínačem Standby velmi doporučuji překontrolovat ovladače Volume nejen v Master sekci, ale i v sekci Power. Neopatrná manipulace může kromě mírného odfouknutí způsobit nepříjemné a nebezpečné akustické trauma.

Během testování se korekce obou zesilovačů pro pozdější srovnání ustálily na těchto hodnotách: Bass - 17 h (max), Middle - 10 h, Treble - 10 h. V Master sekci: Resonance - 10 h, Presence - 9 h, Master - 9 h, Power - 17 h (max = 100 %). Takto byly nastaveny při záznamu zvukových ukázek, jinak se lišily jen v poměru nastavení Gain a Volume u předzesilovačů a v, podle mého názoru, zvukově klíčovém parametru v sekci ekvalizace - ISF (USA - min/GB - max).

Čistý kanál S-100 se, s ohledem na poměrně silný snímač (EMG-85 u krku), dal na Gainu pro nenakreslený zvuk nastavit na maximálně 9 h, do potřebné hlasitosti byl dotlačen potenciometrem Volume až na maximum. V nastavení ISF na minimum (USA) je po úhozu komprimace decentní, ale příjemná a velmi pěkně reaguje na dynamiku hry. Barevně je od basů k výškám zvuk vyrovnaný, měkce neagresivní s jakoby mlasknutím při silnějším ataku. Ve stejném nastavení, ale s ISF na maximu (GB) se stejně příjemná dynamika pojí s náhle dominujícím středovým zvukem, basy nejsou tak masivní, výšky lehce ztloustnou, zvuk je vhodný jak pro citlivé akordové hraní, tak pro sólové vyhrávky, které zvýšenou dynamikou, třeba z jazzového hraní, jakoby samy vylézají. Obě tyto rozdílné roviny pojetí a vnímání zvuku (USA versus GB) si zachovávají své typické přednosti u čistého Clean kanálu i v tlačítkem aktivovaného režimu Warm. Zvuk se jen více posouvá směrem k nižším středům a je skutečně slyšitelně vřelejší.

Zkreslený zvuk kanálu Overdrive jsem, za použití kobylkového snímače EMG-81, zkusil nastavit na maximech Gainu i Volume předzesilovače a v režimu ISF na minimu (USA). I při těchto mezních hodnotách předzesílení je zvuk plný, srozumitelný, s pevnými hutnými basy a průraznými středy, s nenásilnou, ale, když je třeba, výraznou odezvou na vypískávaných alikvotech. Při přetočení potenciometru ISF zcela doprava, a tedy s britským přednesem, se zvuk opět výrazně posouvá do středů, basy opět nejsou až tak masivní, ale zase spolu se středovými frekvencemi dostávají výborný jakoby prostorový medově zpěvný nádech. Ten se výborně uplatní v sólových vyhrávkách, které sice v tomto nastavení ještě nejsou nekonečné, ale s proměnlivou dynamikou například při doznívajícím vibrátu barevně velmi příjemné.

Opět stejně typické znaky si oba režimy uchovávají i při aktivaci tlačítka Supercrunch. Zvýšená citlivost se projeví už při uvolnění hlasitosti na kytaře, kdy se nástroj okamžitě dostává do vazby, zvuk je však přes znatelnější zkreslení v doprovodech pořád přehledný a konkrétní, v sólech víc drží a zpívá.

Zesilovač S-200 je vybaven lampami KT-88, které jsou výkonnější a jdou výrazně později do zkreslení. Zřejmě právě proto jsou rozdíly amerického a britského projevu výraznější, celkově je zvuk ve všech nastaveních s jakoby větší rezervou a dynamikou. Basy jsou citelně masivnější, zvuky jsou širší. Spodní řada potenciometrů slouží ke dvěma předzesilovacím verzím Overdrive kanálu a tady už se bez problémů dočkáte nekonečných, avšak zpěvných a zcela čitelných sólových zvuků. Možnost plynule míchat oba kytarové světy se ukazuje být senzační vymožeností, věřte, že kolikrát je velmi těžké rozhodnout, jakou cestu zvolit, tak dobře obě zní. Nečekaně příjemným překvapením pro mě byly především čisté zvuky.

Závěr

Oba zesilovače patří nejen svojí výbavou, ale hlavně zvukovým projevem všech jejich možností, k tomu nejlepšímu, co jsem kdy měl možnost během „muzikusího“ testování posuzovat.

Reprobox tak trochu stojí stranou, ale myslím, že ostudu hlavám rozhodně nedělá, má dostatečnou výkonovou rezervu i pro dvě stě wattů „esdvoustovky“ , navíc objemnější prostor osvědčeným reproduktorům Celestion V30 vyloženě svědčí.

Nenechte se zmást deseti respektive dvaceti watty výkonu - ve výsledku desetina výkonu neznamená desetkrát menší hlasitost! Tady přicházejí na řadu decibely, s tuším že exponenciální násobkovou řadou, a pokud se nepletu šestidecibelový rozdíl znamená jen dvakrát větší nebo naopak poloviční hlasitost, no a pěkných 90 dB a více udělá dnes kdejaké lampové minikombíčko. Tak opatrně s těmito zvukovými monstry na tiché mazlení před spaním.