Black Lion Audio Bluey - kompresor/limitér

Píše se rok 1966 a americký konstruktér Bill Putnam experimentuje s právě vynalezeným tranzistorem řízeným elektrickým polem (field-effect transistor, FET). Zkouší jej umístit do kompresoru 175/176, který začal vyrábět pod vlastní značkou Universal Audio. Výsledek je ohromující. Vzniká legendární FET Limiter/Compressor 1176. Dodnes je slyšet na nespočetném množství nahrávek.

Limitací a barvou od té doby „vylepšuje“ náběry zpěvů, bubnů, akustických nástrojů a dalších instrumentů, stejně jako celkový výsledek hudebních mixů a masterů po celém světě. Několik historických kousků tohoto zařízení vlastní i legendární producent Chris Lord-Alge. Všiml si, že jeden z nich zní lépe než ostatní. A tady začíná historie kompresoru Bluey od firmy Black Lion Audio, na který se podíváme v dnešní recenzi.

Některé věci se nemohou odehrát bez náhody a souhry okolností. To je i případ vzniku mono FET kompresoru Bluey. Zvukový inženýr Chris Lord-Alge, který stojí za slavnými alby Madonny, Rolling Stones, Green Day, Bon Jovi a dalších si totiž během prací na svých nahrávkách všiml, že jeden z jeho originálních 1176 zní jinak než ostatní. Přes něj prohnané vokály doslova zářily díky bohatším středům. Zajímalo ho, čím to je, a proto pozval přátele z firmy Black Lion Audio, aby tomu přišli na kloub.

Výsledek všechny překvapil. Technici po důkladném měření zjistili, že předchozí servisní inženýři, kteří v posledních třiceti letech kompresor opravovali, čas od času nahradili nedostupné komponenty jinými součástkami a několikrát změnili obvody zařízení. Nesčetnými zásahy tak vytvořili unikátní zařízení. Odtud už byl jen malý krůček k nápadu začít takový kompresor s jedinečným „mojo“ ručně vyrábět. Black Lion Audio se toho nakonec po několik let trvajícím vývoji zhostili ve svých závodech v Chicagu. Během té doby si nechali na míru vyrobit transformátory Cinemag (remake původního transformátoru UTC), kvalitní rezistory a polyesterové kondenzátory. Oproti originálu přidali cestu wet/dry pro paralelní kompresi a možnost propojení do sterea.

Vzhled

Kompresor vypadá skvěle. Designem připomíná originální silverface verzi 1176 Rev A z roku 1967. Stejně jako ona má kolem měřiče VU elegantní modrý pruh (tzv. blue stripe). Odtud zřejmě pochází název Bluey. Impozantní je hmotnost osm kilogramů, která je známkou kvalitních komponentů a solidní konstrukce. Jak známo, levné a méně kvalitní věci jsou většinou v tomto odvětví spíše lehčí.

Pokud pracujete s 1176 nebo jejími klony, nebude zaskočeni. Rozložení ovládacích knoflíků je velmi podobné. Na předním panelu najdete Input, Output, Attack a Release. Stejně jako u originálů fungují „obráceně“, přičemž nejrychlejší nastavení je u knoflíků ve směru hodinových ručiček. Novinkou je Comp Mix, který určuje poměr čistého a zefektovaného signálu (wet/dry). Najdete zde standardní možnosti poměrů 4 : 1, 8 : 1, 10 : 1 a 20 : 1 včetně známého triku „stiskni všechna tlačítka“. Tím docílíte nakresleného a silně komprimovaného nadupaného zvuku.

Knoflíky a tlačítka vypadají a působí mnohem lépe a kvalitněji než u jiných klonů, které mi prošly rukama. Překvapivě i plastová černá tlačítka jsou zde ve vyšším standardu kvality. Podsvícený měřič VU vypadá dobře a z materiálů firmy vím, že vše je precizně kalibrováno v jejich newyorské pobočce. Napravo pak najdeme tlačítko na zapnutí přístroje (On) a přepínač GR měřiče s výstupními úrovněmi +4 dB nebo +8 dB.

Uvnitř

Po rozšroubování najdete ve střevech Bluey rozložení desek plošných spojů tak, jak to známe u vintage předlohy. Některé originální díly už nebyly k dispozici. Proto tým Black Lion Audio musel vyvinout části nových obvodů i další vylepšené modifikované díly. Odborníci ze Cinemagu pro ně zhotovili nové transformátory tak, aby dodávaly zvuku stejnou barvu a šťávu. Samotné vnitřní obvody konstruktéři sestavili z vysokojakostních součástek vybíraných ze sérií s nejnižší tolerancí hodnot: odpory s 1% tolerancí, polyesterové kondenzátory a lineární napájecí zdroj. Díky tomu všemu dosahuje kompresor precizního „chodu“. Za zmínku stojí i jednotlivé úrovně VU metru, které jsou přesně kalibrované.

Na zadním panelu je pak kromě síťového konektoru i vstup a výstup XLR, stereo linka RCA a přepínač napětí.

Komprese

Při prvním použití na zpěvu mě napadla věta, kterou jsem slýchal v amerických studiích: „Sounds like a record.“ Přesně tak. Vokál prohnaný Bluey zní jako hotový zpěv, se kterým už nemusíte nic dělat. Komprese je přitom měkká, a ne příliš drsná či agresivní, jako je tomu u levnějších obdobných zařízení. Ve srovnání s menšími kompresory, kde je třeba otáčet knoflíky a hledat jedno nastavení, které funguje, znělo s Bluey v podstatě všechno ještě lépe než čistý signál prohnaný pre-ampem BAE 1073MPF, který jsem na zpěv použil.

Velmi mě zajímalo, jak bude v podmínkách mého domácího studia znít akustická kytara prohnaná tímto zařízením. Mikrofon jsem zapojil nejprve do pre-ampu Chandler Limited TG2 a poté do kompresoru. Výsledek byl opět perfektní. Zvuk vintage akustické kytary Gretsch se z „obyčejného dobrého“ zvuku proměnil na trojrozměrný a krásně „vylézal“ z beden do místnosti. Bluey s malým nastavením dobrý výkon hráče ještě vylepšil a přidal zvuku velmi příjemné středy. Díky nim pak kytara krásně sedla do nahrávky mezi bubny a basu. Zněla plně a neztrácela se.

Vylepšení středů u akustické kytary mě zaujalo natolik, že jsem se rozhodl Bluey vyzkoušet i na elektrickou kytaru. Předesílám, že „elektriky“ nikdy při nahrávání nekomprimuji a většinou ani později u mixu. K mému překvapení mě první porovnání mezi náběrem přes pre-amp versus pre-amp s kompresorem zcela nadchlo. Přiznávám, že jsem se pokusil 1173 nastavit tak, abych zabírání kompresoru slyšel co nejméně. Spíše jsem se snažil dostat do signálu jen barvu a unikátní středy, o kterých jsem se již zmiňoval. K mému překvapení zněly kytarové náběry s Bluey zhruba třikrát lépe než bez něj. Je mi jasné, že tohle počáteční nadšení v sobě musím nějakou dobu vyhodnocovat. Teprve čas ukáže, jestli by mě tento přístup bavil delší dobu. Ale první dojem byl impozantní. Se stejným výsledkem jsem nakonec vyzkoušel stejnou kombinaci i pro nahrávání mého Wurlitzeru 200A. Opět s perfektním výsledkem.

Protože nemám ve svém domácím studiu možnost natáčet bubny a v době testování nebyla ani příležitost k nahrávání basových partů, prohnal jsem přes Bluey již dříve nahrané stopy basy a bicích, které jsem měl v Cubase od spoluhráčů Jakuba Vejnara a Romana Víchy. Pokud bych měl výsledek shrnout, tak zvuk byl po použití kompresoru tlustější. O středech, které jsou hladké a čisté, jsem již hovořil, ale u komprimace celé bicí soupravy jsem si všiml nižších frekvencí 20 až 150 Hz, které zněly velmi „tight“. Basové tóny s ním tak vyskočily o level výš.

Co jsem nakonec velmi ocenil, byl běh samotných knoflíků, které mají malé prohlubně. Každé milimetrové otočení disponuje vlastním odsazením, které lehounce lupne. Výborná věc pro přesné nastavení nebo návrat do předchozí pozice. Další výhodu jsem spatřoval i v regulátoru Comp Mix, kterým šel měnit poměr čistého a komprimovaného signálu. Plynule umožňoval zachovat původní dynamiku i při větších hloubkách komprese. Tuto vymoženost, bez níž se dnes už jen stěží obejdete, klasický předobraz 1176 neměl. Nakonec je třeba zmínit, že pomocí konektoru RCA na zadním panelu můžete propojit dva Bluey do stereomódu. K propojení můžete použít běžný kabel RCA-RCA (není součástí balení). To jsem však neměl možnost vyzkoušet.

Závěr

Pro porovnání jsem měl k dispozici plugin 1176 a repliku 1176 od Warm Audio. V této konkurenci zněl Bluey jako 1176 na steroidech. Celkový zvuk mě velice zaujal, především díky jemnému zvýraznění středů kolem frekvence 2 až 3 kHz a jeho transparentnost při jemnějším nastavení.

Čím mě kompresor dostal nejvíc, byla barevnost, již otiskl do zvuku zpěvu nebo nástrojů, přitom nikde nezněl příliš „heavy“. I když jsem komprimoval jen 1 až 3 dB, unikátní barva se vždy ukázala. Stejně příjemný byl i tzv. „breaks up“. Pokud jsem chtěl dosáhnout nakreslení signálu, pokaždé jsem docílil velmi příjemné saturace.

Bluey je prostě kompresor s charakterem. Takže pokud hledáte studiový přístroj s unikátní barvou, prověřenou na slavných nahrávkách, a navíc milujete zvuk 1176, nemůžete sáhnout vedle. Vše je korunováno cenou, díky níž lze přístroj pořídit i do domácího studia. Pro porovnání jsem se podíval do tabulek na reverb.com a zjistil, že původní edice 1176 Rev A z roku 1967 se průměrně prodává za 305 000 Kč. Když se v této souvislosti podíváte na YouTube, kde Chris Lord-Alge porovnává původní vintage kus s Bluey, dojde vám, že tohle se opravdu vyplatí.

Technická specifikace

https://www.blacklionaudio.com/store/compressors/bluey-fet-limiter/