Akai MAX49 - klávesový ovladač s polovyváženou klaviaturou

Akai MAX49 je další zajímavou řídicí klaviaturou firmy Akai. Nedávno jsem testoval Akai SynthStation 49 (Muzikus č. 2/2013). Ve fyzickém provedení a zpracování jsou si tato dvě zařízení v lecčems hodně podobná, tak je pouze rychle srovnám. A pak se budu věnovat tomu, co v SynthStation 49 není.

V úvodu si trošku rýpnu - proč jsme tak dlouho čekali na Akai SynthStation 49, jsem v testu zmínil. Ale proč se tolik dlouhých měsíců čekalo na MAX49, to opravdu nevím a důvod pro to nevidím.

Klaviatura a kolečka pro ovládání hloubky modulace a ohýbání tónů, jsou naprosto stejné jako u SynthStation 49. Obojí se mi opravdu líbí. Klaviatura je přiměřeně tuhá, ale ne zase tak, aby se na ni nedalo hrát. Poměrně přesně tak lze vytvořit nahrávku s i poměrně jemnými dynamickými rozdíly. Navíc má také aftertouch. Kolečka jsou velká a opět přiměřeně tuhá, což opět přispívá k možnosti přesného ovládání. Bicí pady od firmy Akai jsou pověstné, a nezbývá než je také chválit. Na rozdíl od SynthStation 49 zde nepřekáží žádný výklopný stojánek, takže jsou všechny pady skvěle dostupné. A dokonce je tu šestnáct padů namísto dvanácti ze SynthStationu.

Všechny důležité ovladače lze tedy snadno a s klidným svědomím pochválit. Zbývají už jen nové - dotekové - fadery. Osobně jsem na ně byl opravdu hodně zvědavý. Největším rizikem všech současných dotekových ovladačů je srovnávání s dotekovými telefony se skleněným povrchem. S tím se pochopitelně dotekové ovladače MAX49 srovnávat nedají. Povrch je úplně jiný. Ale naštěstí je hmatový pocit velmi dobrý. Povrch je velmi podobný, jako je například povrch faderů Steinberg CMC FD. Je tedy pravda, že nestačí se prstem jen lehounce dotknout. Je potřeba, aby na faderu spočinula určitá váha, ale rozhodně zase není potřeba vyloženě tlačit. Ve výsledku se jedná o rozumný kompromis, který je spolehlivý. Ani pohyb prstu nahoru (od sebe) nepůsobí problém a prst po povrchu neposkakuje, čehož se vždy u ovladačů podobného typu bojím.

Dotekové ovladače nabízejí vždy tři možnosti, jak se budou chovat v okamžiku, kdy se prstem dotkneme mimo nastavenou hodnotu. Buď mohou dotek ignorovat, nebo mohou na hodnotu automaticky dojet (výrobce musí odhadnout a nastavit optimální rychlost pohybu), a nebo může hodnota ovladače na novou hodnotu prostě skočit. Akai zde zvolil poslední možnost. Ta muzikantům nabízí možnost tvorby nových efektů, které nebyly s fyzickými ovladači možné - a sice skokové změny hodnoty parametrů. Představte si například, že tímto způsobem budeme řídit ostrost zvuku. Náhle může být zvuk ostrý a nebo naopak kulatý. A nebo filtr. To vše může být zvukově opravdu zajímavé. A není potřeba nic extra, jen použít dotykový ovladač.

Osobně bych uvítal větší variabilitu, která je jen otázkou softwaru. Chtěl bych mít tedy možnost v nastavení změnit, kterou ze tří výše uvedených variant chci při doteku mimo aktuální pozici faderu použít. Pokud se ale Akai rozhodl jen pro jednu, myslím, že vybral tu nejzajímavější variantu.

Výhodou virtuálních ovladačů je také to, že je možné jednoduše tyto ovladače prohlásit  za „motorizované“ - a také takovými skutečně jsou. Není potřeba instalovat žádné motorky, které budou hýbat fyzickým ovladačem, které nesou riziko velké poruchovosti, mohou se zanášet prachem a celé zařízení zbytečně prodražují. Stačí jednoduše rozsvítit LED diody tam, kde je aktuální pozice ovladače. Stejně tyto musí v zařízení být. Celá tato legrace je tedy pouze drobnou investicí do softwaru (firmwaru), aby to umožnil. Bohužel Akai tuto investici neudělal, takže fadery za motorizované prohlásit nelze.

Při prvním pohledu jsem byl dost překvapen poměrem šířky faderů a velikostí LED diod, které ukazují pozici faderu. Fadery samotné působí zbytečně mohutně, oproti relativně nepatrným LED diodám. Ale po chvíli práce s MAX49 jsem uznal, že poměr byl zvolen dobře. Jednotlivé fadery mají příjemné rozestupy, aby byly pohodlně ovladatelné. A diody nejsou přehnaně velké, aby neoslňovaly a zařízení nepůsobilo jako vánoční stromeček. Ve výsledku tedy tento poměr chválím.

Další ovladače

Kromě dotekových faderů nabízí MAX49 samozřejmě i další ovladače, jako jsou bicí pady a tlačítka. Všechny události samozřejmě vysílají standardní MIDI data, takže jimi lze řídit v podstatě cokoliv, jak hudební hardware, tak pochopitelně i software (třeba i různá DAW). Bohužel, stejně jako u SynthStation, zde úplně chybí otočné ovladače.

Nechybí pro AKAI typický zabudovaný krokový sekvencer a arpeggiátor.

CV řízení

Jednou z hlavních deviz MAX49 (kromě dotekových faderů) je možnost řízení napěťově ovládaných (CV) zařízení, jako byly staré analogové nástroje. Napěťové řízení předcházelo MIDI a jeho účelem byla (stejně jako u MIDI) komunikace mezi dvěma zařízeními, tedy možnost ovládání jednoho zařízení jiným. Příchodem MIDI byl celý systém v podstatě pohřben. MIDI nabídlo mnohem více možností. To ale neznamená, že napěťově řízená zařízení zmizela ze zemského povrchu.

Měl jsem možnost vyzkoušet CV jen s jedním zařízením, ale funguje to skvěle! Neuvěřitelný pocit a skvělé propojení starého analogového světa s moderní technikou. Proč na to někdo nepřišel dříve?

USB

Nechybí samozřejmě ani moderní komunikace přes USB, takže lze MIDI data z MAX49 posílat rovnou do počítače.

Výbava je tak naprosto komplexní, od nejmodernější komunikace přes USB přes klasické MIDI pětikolíky až po staré CV, respektive výstupy Gate. Připojit lze jeden kontinuální (Expression) pedál a dva přepínače (Sustain FS1, 2).

Červený lesklý povrch upoutá pozornost a podle mého názoru dává nástroji velmi osobitý vzhled. Mně osobně se povrchová úprava líbí, někomu by ale mohla připadat třeba příliš výstřední.

Závěr

Akai MAX49 je rozhodně pozoruhodná řídicí jednotka. Oceňuji na něm především klaviaturu a dotekové fadery, které jsou navíc jedním z velkých komerčních lákadel. Milovníci starých analogů určitě zaplesají nad výstupem CV a Gate, který je druhým z hlavních taháků. Postrádám snad jedině otočné ovladače, které se někdy také hodí.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

www.akaipro.com/max49