Aguilar Tone Hammer 500 - basový digitální zesilovač

Před více než rokem jsem měl tu čest testovat slabšího bratříčka - Tone Hammer 350 - a na základě tohoto testování jsem si pořídil model, který budu testovat dnes. Díky tomu, že už tenhle zesilovač používám přes rok, mám s ním podstatně více zkušeností a zážitků, než se slabším modelem. A také jsem ho vyzkoušel přes podstatně více kabinetů.

Základní informace

Tone Hammer 500 firmy Aguilar je digitální zesilovač o výkonu 500 W do 4 Ω nebo 250 W do 8 Ω. Uložen je v malém boxu o hmotnosti 2 kg a velikostí se klidně vejde do basového gigbagu. Konstrukčně a zvukově vychází z efektového předzesilovače/DI boxu Tone Hammer a je vybaven třípásmovým ekvalizérem, u nějž lze navíc nastavit frekvenci upravovaných středů. Dále je vybaven zabudovaným overdrivem, zemněním, přepínačem aktiv/pasiv (-10 dB) a spínačem pro vypnutí zvuku (Operate/Mute).

Jak to hraje?

Moje první setkání s tímto aparátem bylo vlastně na hudebním veletrhu ve Frankfurtu v roce 2012. Na stánku Aguilaru jsem si chtěl vyzkoušet, jak hraje jejich 8x 10” kabinet, a oni do něj měli připojený právě tenhle zesilovač. Docela mě překvapila síla, neboť zesilovač přes své rozměry produkoval docela silný zvuk. Pokud jste někdy byli na veletrhu ve Frankfurtu, víte jak velký je tam hluk. To, že jsem tedy pohodlně slyšel zvuk tohoto zesilovače, mě přesvědčilo, že tahle věcička stojí za bližší pozornost. Navíc jsem měl pocit, že hraje velmi čistě a bavil mě i samotný zvuk, přestože jsem tam hrál na svůj neoblíbený Precision.

Ti z vás, kteří si pamatují můj test Tone Hammeru 350 z roku 2012, si jistě vybaví základní zvukové vlastnosti, které jsem tehdy zmiňoval. Tedy, že zesilovač produkuje velice teplý a konkrétní tón na středních frekvencích s lehkými, přesto patrnými říznými basy. Výšky jsou čitelné, a přesto decentní, není z nich takový ten častý nepříjemný suchý a ostrý pocit.

Po více než roční zkušenosti bych k tomu dodal o něco přesnější popis při nastavení ekvalizace na středních hodnotách. Tón je velice čistý a konkrétní, ale ne takovým tím nepříjemným suchým způsobem. Ve zvuku totiž cítím poněkud překvapivě i „lampovou vřelost“. Basy jsou plné, ale ne takové ty nečitelné a neurčité, naopak hodně konkrétní. Středy znějí kulatě a plně, zároveň výrazně a tlustě. A výšky mě baví asi nejvíc. Většinou se u aparátů setkávám s tím, že jsou výšky dost ostré a při větším vytočení i nepříjemné do uší. Tady to naštěstí tak není a výšky jsou v každé situaci uhlazené. A jsou nedílnou součástí zvuku.

Hrátky se zvukem

Díky poměrně zajímavému ač jednoduchému pre-ampu ale nezůstává jen u základního nastavení. Basy lze nastavit ±17 dB na frekvenci 40 Hz a osobně mi vyhovovalo základní nastavení na střední hodnotě, maximálně jsem je někdy lehce zvýraznil. Výšky pracují ±14 dB při frekvenci 4 kHz a během toho roku jsem využil hned několik poloh - nejčastěji středovou, ale přidával jsem i ubíral podle potřeby a vždycky mi přišly výšky jako integrální součást zvuku (nevím jak vám, ale mně často přijde, jako by výšky u basových zesilovačů byly samostatná jednotka).

Středy mají poněkud větší variabilitu, neboť je nejen lze hlasitostně nastavit v rozmezí ±16 dB, ale lze nastavit i frekvenci, na které středy pracují, a to od 180 Hz do 1 kHz. Nejraději jsem měl střední polohu, opět na střední hlasitosti, maximálně jsem lehce zvýrazňoval středy směrem k vyšším frekvencím.

Na závěr jsem si nechal samotný overdrive, resp. ovladač Drive. Dohromady s ekvalizérem pracuje prakticky jako plnohodnotný overdrive a dají se díky němu natočit zajímavé zvuky od lehounkého zkreslení k přidání barvy až po „naprděný“ a mlaskavý rockový zvuk (ve spolupráci s gainem). Vzhledem k mému rockovému zaměření mám tenhle knoflík prakticky neustále v permanenci. Ne nějak extrémně, ale asi na jedné čtvrtině ano.

Použití v praxi

Tento zesilovač má jednu velkou výhodu. Díky své váza a velikosti si ho můžete vzít kamkoliv, a prakticky všude tak budete mít svůj zvuk. Protože ať jsem s ním hrál přes jakékoliv kabinety, vždycky mi z toho lezl ten typický zvuk Tone Hammeru. Pravda, asi nejideálněji pracoval s kabinety Aguilar SL112, ale to je dáno tím, že tyhle výrobky byly dělány „na sebe“. Dlouhou dobu jsem hrál jen s jedním tímto kabinetem a hrálo to výborně a neměl jsem se problém slyšet i na větších podiích. Cvičně jsem si chtěl ale vyzkoušet, jak to hraje se dvěma kabinety, a dost mě to dostalo. Těžko se to popisuje, ale jakoby zvuk zmohutněl a získal na prostorovosti. Nebylo to jen to, že by zvuk byl výraznější, ale jakoby získal hloubku. V tu chvíli ale musí být člověk už opatrnější s gainem i masterem.

V praxi jsem ale narazil i na problém, který tyto zesilovače mohou mít. Na některých místech se stane, že se aparát začne s něčím hádat, pravděpodobně s elektřinou nebo jinými spotřebiči, a dost nepříjemně syčí. Stalo se mi to hned na první akci a zvukař to vyřešil přidáním DI boxu mezi aparát a mix. Za tu dobu jsem to zažil ještě jednou, a to na předváděčce Jaryna Janka na Hudebním veletrhu v Praze. Na stánku fungovalo vše v pohodě, na předváděčce v seminární místnosti zesilovač syčel. Jak už jsem zmínil výše, dá se ale jednoduše vyřešit.

Závěr

Přiznávám, že jsem se do tohoto aparátu po prvních tónech zamiloval a dosud mě to nepustilo. Za ten rok jsem měl jedinou negativní zkušenost a jinak samé pozitivní. Podstatný, i když ne směrodatný, byl i názor mých spoluhráčů a zatím mám také jen pozitivní reakce. Samozřejmě, jako u většiny výrobků Aguilar, nejedná se o levnou záležitost, ale věřte mi, za ty peníze to stojí. Myslím, že tento zesilovač ocení jak zvukoví labužníci, tak profesionální muzikanti.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE: