Přichází čas, kdy začneme více a více brousit do oblasti nástrojů a seskupení, které nejsou v rockové hudbě na denním pořádku. Patří např. do jazzu, muzikálu či vážné hudby. V různých fúzích se však rockové hudby podstatně dotkly. Podívejme se očima aranžéra i zvukaře, jak dokázaly tvrdší žánr obohatit.
Různý způsob generování zvuku, různý tvar signálu
Aranžér
Skupina je označována jako dřevěné dechové nástroje, protože původně všechny nástroje v ní zahrnuté byly vyrobeny výhradně ze dřeva. Později začaly být tyto instrumenty vybavovány kovovými strojky i klapkami a tělo příčné flétny bylo dokonce nahrazeno kovem celé.
Jedná se o nástroje dechové, tón vzniká rozkmitáním vzduchového sloupce uvnitř nástroje. Tím, jak otevíráme klapky, ovlivňujeme, zda bude sloupec kratší, tj. kmitat rychleji (tón bude vyšší), nebo naopak sloupec delší, bude tedy kmitat pomaleji (tón bude nižší).
Stěžejní část nástroje tvoří mechanismus (excitátor), který předává vzduchu ráz - přenáší na něj své vibrace a tak jej rozkmitá. U každého z dřevěných dechových nástrojů jde o excitátor jiný.
U příčné flétny vznikají kmity, když hráč vyfukuje ústy vzduch a ten se tře o hranu v náustku, u klarinetu rozkmitáním jednoho plátku v hubičce a u hoboje a fagotu o rozkmitání dvojplátku, tedy plátků dvou v tzv. strojku. Vznikají tak vlastně tři typické a barevně odlišné signály, které jsou následně dotvářeny rezonátorem, tj. korpusem nástroje.
Zjednodušeně bychom mohli říci, že se flétna zvláště ve spodním rejstříku a nízké dynamice blíží sinusovému signálu (může i trojúhelníku), jenž obsahuje velice nízký počet harmonických (2-3), témbr se tak vyznačuje hebkým až průzračným valérem.
·klarinet díky jednomu plátku generuje signál blížící se tvaru čtvercovému, u kterého je typický výskyt lichých harmonických a absence sudých. Barva v důsledku lichých čísel (s množstvím prvočísel) vytváří komplikovanější/méně libozvučné harmonické poměry, témbr je tak dutější až zastřený.
·u bečivého hoboje a fagotu vyvolá dvojplátek velice vyrovnanou řadu vyšších harmonických připomínající tvar pulsu, plné harmonické spektrum vyniká ostrým a průrazným témbrem, který se dokáže silně dominantně prosadit.
Pravidlo 1: V případě nižšího rejstříku flétny (c1-c2) je třeba nástroji aranžérsky ustoupit, nemaskovat ji. Získáme tak velice hebkou a impresivní barvu. Vyšší rejstřík flétny je již opačně průrazný a sytý.
Pravidlo 2: I spodní rejstřík klarinetu (es-des1) jemně a tiše zahraný se blíží sinusu, nezahlcujme jej ostřejšími zvuky, střední a vyšší čtvercové rejstříky jsou barevně polosyté a v podstatě se dokáží univerzálně pojit s téměř každým dalším nástrojem.
Pravidlo 3: Zvláště „pulsní“ signál hoboje v celém výškovém rozsahu je průrazný, a to i v nejnižší dynamice, a díky pravidlům akustiky nebude prostě jiný - ostrý a také maskující. Fagot už dokáže vyloudit jak tón špičatý, tak disponuje rejstříky jemnějšími.
Dřeva v rockové nebo folkové instrumentaci
Rockové či folkové formace se ustálily na příznačných nástrojových uskupeních (kytary elektrické, akustické, baskytara, bicí, klávesové nástroje) a akustické dřevěné dechové nástroje jsou spíše hosty v rámci těchto žánrů. Přesto a právě proto se přítomnost dřevěného dechového nástroje stala poznávacím „logem“ výborných hudebních skupin. Andersonova flétna formovala sound Jethro Tull, najdeme ji v písních popové Madonny či undergoundové Nico, hoboj Jana Koláře se výrazně podílel na instrumentaci ETC i ZOO, klarinet objevíme na albech Beatles, Pink Floyd, Radiohead, fagot má zastoupení v rocku už střídmější, a to hlavně v důsledků své basové (v rocku spíše nekantilénové) polohy, přesto jej uslyšíme v progresivním či keltském rocku.
Archaický zvuk dřev dokáže do poměrně jednolitého rockového prostředí vnést původní sémantické významy pojící se s témbrem nástroje. Barva flétny tak může symbolizovat např. bukolický (přírodní/pastýřský) prvek kompozice, čistotu i nevinnost. Patřičný part klarinetu může navodit atmosféru tradičního jazzu, swingu či i dechovky. Podle toho, jak napíšeme hlas hoboje či fagotu, můžeme asociovat např. dobu středověku nebo atmosféru arabských zemí (šalmajů).
Důležité je vycházet z barevných i zpěvních dispozic (obě vyrůstají z rejstříků) nástroje a respektovat možnosti instrumentů, zvukově i zpěvně je příliš nekřivit. Rozsahy dřev si můžete nastudovat na Obr. 1: Rozsahy dřevěných dechových nástrojů.
Tip 1: U dechových nástrojů platí více než jinde - melodie by měla narůstat a klenout se postupně ke svému hlavnímu vrcholu. Takto napsaný hlas se hráčům velice dobře hraje.
Tip 2: Pokud použijeme v kombinaci se dřevy stejnorodé syntezátorové rejstříky (sinus, čtverec, puls ad.), budeme i v blocích co do sytosti signálu držet plus mínus soudržnou barvu.
Zvukař
Dřevěné dechové nástroje jsou charakteristické svou nezaměnitelnou barvou a obohacují spektrum aranže o nové témbry. Ze zvukového hlediska obnáší práce s nimi mnohá specifika, která je dobré znát a respektovat.
Pozor! Dřevěné dechové nástroje jsou konstruovány pro ladění a=442-443 Hz. Proto je třeba už při natáčení základů s tímto faktem počítat.
Jaké barvy máme k dispozici?
Témbr je odvislý od způsobu generování tónu. Příčná a zobcová flétna mají nejkulatější barvu a produkují signál trojúhelníkový až sinusový. Klarinet se díky absenci sudých harmonických blíží signálu čtvercovému. Nástroje dvojplátkové (hoboj, fagot) obsahují násobky některých harmonických a jiné jsou potlačeny; signál se nejvíce blíží pulsu až obdélníku (viz Obr. 2: Tvary signálu dřevěných dechových nástrojů).
Protože se jedná o nástroje dechové, obsahuje jejich spektrum i šumovou složku způsobenou nárazy proudu vzduchu na štěrbinu nebo plátky.
Tip: Těchto poznatků se dá s úspěchem využít při simulaci dřevěných dechových nástrojů na syntezátorech. Např. čtvercový průběh generátoru s přidáním šumu evokuje barvu klarinetu.
Pozor na nevyváženou dynamiku!
Vzhledem k principu hry se dřevěné dechové nástroje vyznačují nevyváženou dynamikou, která jde ruku v ruce s intonací. V nižších polohách mají kulatější barvu, jsou tiché a neradno je přemlouvat k hlasitějšímu projevu (dochází pak k nechtěným přefukům a kiksům). Naopak ve vyšších polohách mají průraznou barvu a vysokou hlasitost projevu.
Kam dřeva vyzařují signál
Směr šíření zvuku z dřevěných dechových nástrojů je závislý na hudebníkově hmatu. Uzavře-li hráč všechny klapky nástroje, šíří se zvuk pouze v ose nástroje. Jsou-li naopak klapky otevřeny, „uniká“ jimi zvuk tímto směrem (viz Obr. 3: Směr vyzařování zvuku dřevěných dechových nástrojů).
Spodní rejstříky versus horní
Aranžér
Obecně platí, že spodní rejstříky (zvláště u flétny a klarinetu) jsou barevně mnohem subtilnější, průhlednější, ale také násobně dynamicky slabší než rejstříky vyšší. Tento fakt je třeba pečlivě respektovat při instrumentaci. Pokud využijeme spodní polohy pro melodii, okolní harmonie by měly znít velice subtilně, mít výškový odstup, anebo by měl sólový nástroj hrát vůbec bez doprovodu (a capella). Pokud zvolíme spodní registr do akordové sazby, ostatní hlasy by měly vykazovat podobně hebký odstín (např. raději dolní struny smyčců v p či pp).
Ambientní snímání
Zvukař
Mikrofon je dobré umístit tak, aby byly všechny tóny hlasitostně i barevně vyvážené; tedy mezi roztrub a klapky. Plátkové a dvouplátkové nástroje obvykle snímáme mikrofonem umístěným ve spodní třetině nástroje a mířícím na klapkový mechanizmus. Problém může tvořit hlasitá mechanika nástroje. Flétnu snímáme mikrofonem mířícím naopak na horní třetinu nástroje, abychom zachytili i charakteristický dechový projev hudebníka (viz Obr. 4: Snímání dřevěných dechových nástrojů).
Pozor! Při nesprávném umístění mikrofonu mohou některé tóny nepříjemně čnít, jiné mohou být téměř neslyšitelné. Tuto nevyváženost nelze později kompresorem srovnat.
Pozn. Čím je mikrofon dále od nástroje, tím se barva zakulacuje, dynamika se srovnává a hlučnost mechaniky se snižuje. Současně se více projevuje akustika místnosti.
Kontaktní snímání
Pokud hraje současně více nástrojů s různými hlasitostmi, nevyhneme se kontaktnímu snímání. V tom případě je vhodné použít dva mikrofony-klipsny; jeden nad mechanikou a druhý u roztrubu (ten je třeba komprimovat). Kontaktní snímání flétny lze provést jedním mikrofonem před ústy hráče.
Pozor! Proud vzduchu flétnisty může narážet na membránu mikrofonu a působit rušivé ruchy.
Tip: Mikrofon umístíme mimo proud vzduchu a namíříme na ústa nebo jej opatříme molitanovou ochranou či použijeme síťku pro zpěvové mikrofony.
Dechové kvinteto
Aranžér
Typickou sestavou využívající čtyři „dřeva“ (flétnu, klarinet, hoboj, fagot) a navíc nejhebčejší žesťový nástroj - lesní roh - tvoří tzv. dechové kvinteto. Těleso disponuje různými druhy signálů a díky tomu i širokými barevnými možnostmi. Flétna, klarinet, hoboj i horna mohou zastávat hlasy melodické, fagot i horna funkci basu. Všechny nástroje pak mohou hrát samozřejmě i harmonické výplně. V komorním zvuku se velice zřetelně uplatní a vyzní práce s jednotlivými rejstříky nástrojů.
Tip: Pokud budeme nahrávat těleso jako celek, hráči dokážou dolaďovat v rámci přirozeného (ne temperovaného) ladění a vyvážit na místě jednotlivé harmonické barvy. Získáme tak jiné (soudržnější, ambientní) témbry i ladění než při postupném playbackovém vrstvení.
Nahráváme dechové kvinteto
Zvukař
Pokud potřebujeme zaznamenat sekci - dechový kvartet/kvintet -, použijeme naši známou dvojici mikrofonů, kterou umístíme před hudební těleso a snímáme už výsledný souzvuk nástrojů (viz viz Obr. 4: Snímání dřevěných dechových nástrojů). V případě potřeby můžeme některý tišší nástroj posílit dalším mikrofonem. Ostatní už závisí na skladateli, aranžérovi, kvalitě hudebních nástrojů a v neposlední řadě na muzikantech.
Jaké efekty?
Většinou je žádoucí, aby „dřeva“ zněla přirozeně; proto často oceníme hall při dotváření akustického prostoru. Někdy je třeba použít na sólově snímané party kompresor pro srovnání dynamiky. Ekvalizér se zapojuje většinou jen k odstranění rušivých artefaktů (hlučné mechaniky, přílišného dechu). K vytvoření zvláštních efektů se fantazii meze nekladou.
Mixujeme
Pro svou kulatost a neprůraznost v nízké poloze bývají dřevěné plátkové (snad s výjimkou hoboje) nástroje maskovány téměř většinou ostatních nástrojů - zvuků. Naopak party ve vyšších polohách nade vším vévodí. Tento fakt je dobré respektovat už při aranži nebo je nutno pracovat s hlasitostí jednotlivých nástrojů podle potřeby celku.
Jaké zkušenosti mají muzikanti
Milan Straka z Buty
Klarinetista, saxofonista i flétnista Milan Straka patří do skupiny Buty, nahrává ale i s formací Fleret a je rovněž zakládajícím členem kapely Laputa.
Který z nástrojů se v hutném rockovém soundu prosadí nejčitelněji: zobcová flétna, klarinet nebo saxofon?
Řekl bych, že nejvíce saxofon. Ale i flétna a klarinet, když je zvukař dobrý a jsou správně sejmuty, se dokáží zřetelně prosadit. Navíc každý hráč má svou osobitou barvu, některý kulatější a některý ostřejší tón.
Využíváte vědomě hebký spodní a ostřejší horní rejstřík klarinetu? Jak?
Snažím se samozřejmě zahrnout všechny rejstříky. Ale např. na CD ve skladbě Umírám pracuji se spodním temnějším témbrem a naopak v koncertní verzi Uchem jehly vystupuji v sólu do vysoké pronikavé polohy. Tenhle chorus mám vlastně vystavěný podle prastaré muzikantské zásady: začít někde ve spodní třetině rozsahu a vrcholit ve výškách.
Ale ještě k otázce - pozor i spodní rejstřík může znít ostře, záleží na interpretaci!
Máte zkušenosti, se kterými kytarovými či klávesovými barvami se flétna či klarinet pojí dobře a se kterými naopak hůře?
Nejsem aranžér, ale když o tom teď přemýšlím, tak lépe souzní např. s čistější kytarou než s příliš přehalenou a zkreslenou.
Jakým způsobem hrajete klarinetem na mikrofon, aby zněl podle vašich představ?
Poslední dva roky používám na koncertech v řinčící rockové sestavě dva mikrofony: první u spodního dílu zprava asi deset centimetrů daleko, namířený na klapku malého e, druhý zleva k hornímu dílu znovu asi ve vzdálenosti osm až deset centimetrů směrem na klapky g1 či a1.
Takže raději kontaktní snímání?
To je ale v hluku na koncertu. Ve studiu vede jednoznačně mikrofon jeden, navíc z mnohem delší vzdálenosti. Čím větší odstup, tím je tón čitelnější, zanikají sykoty a hlasitost jednotlivých tónů se pěkně srovná. Klarinet se dá ale snímat i přímo přes korpus, v takovém případě říkám, že témbr je sprostý až jedovatý.
Příště: saxofony
