A jsme u zpěvu. Ano, i zde platí, že nejdůležitější je to, co si interpret přinese do studia sebou. Pokud se například kytarista ukáže ve studiu s nekvalitním aparátem, můžeme sáhnout po našem prověřeném Marshallu (dosaďte oblíbenou značku), který na nás poslušně čeká v koutě. V případě zpěvákova hlasového ústrojí však podobné úvahy odpadají. Můžeme se tedy přesunout k technice záznamu.
I zde bychom mohli zopakovat povinnou formulku o tom, že není možné podceňovat důležitost zvukových vlastností prostoru, ve kterém natáčíme. Vliv akustiky místnosti pochopitelně roste se vzdáleností od mikrofonu a zavisí také na směrové charakteristice, kterou zvolíme. To lze říci o snímání obecně. Co je však pro nahrávání zpěvu specifické?
Na počátku stojí volba mikrofonu. Tam je nejčastější chybou zvukařů problém, který jsme zmíníli již v předchozích dílech - inklinace ke stereotypům. Ne, že by na zaběhnutých klišé nebyl kus pravdy, ale... Václav Vlachý nám k tomu řekl: "Je dobré mít ve studiu alespoň jeden dobrý mikrofon, to znamená orientačně v kategorii přes padesát tisíc, i když dnes už to začíná možná tak na třiceti tisících - je spousta firem, které je vyrábějí za velmi příznivé ceny. Každý ale počítá s tím, že ve studiu bude klasický Neumann U87. Ten se nedá ničím napodobit. Přináší mírné zkreslení ve vyšších harmonických. Zvuk dostane takovou špičku, průraznost, které s jinými mikrofony dosáhnu těžko. Alespoň na sólistu je dobré mít takový typ, můžu ho pak použít i na snímání akustických nástrojů. Studiové kapacitní mikrofony jsou v podstatě univerzální."
Tolik prověřená klasika, po které sáhne v podstatě každý, kdo si to může dovolit. Ale pozor, nezavírejme oči před jinými variantami. Pravidlo "dražší je lepší" v některých případech vůbec neplatí. "Kdysi v Americe vyšlo CD, na kterém bylo srovnání všech běžně používaných předzesilovačů a mikrofonů. Je to test naslepo. Zpěvačka zpívá osmdesátkrát stejnou sloku přes různé mikrofony. To samozřejmě není průkazné, protože poosmdesáté ten hlas nebude znít stejně, ale přibližně to slyšíte. Jsou tam mikrofony v přepočtu za tři i dvěstěpadesát tisíc. Dělal jsem si poznámky, který se mi jak líbí. A kupodivu mi z toho vůbec nevycházely nejlépe takové ty Rolls Royce modely. V jednu chvíli jsem si říkal - tenhle se mi zdá dobrej - a on to byl Shure SM57 za nějaké tři tisíce."
Nyní se přesuňme k samotnému nahrávání. O mnoho kamenů úrazu můžeme zakopnout při volbě odposlechu pro zpěváka. A protože pohodlí interpreta má obrovský vliv na jeho výkon, neměli bychom tuto kategorii podcenit. Snad nejběžnější je použití sluchátek, avšak... "Sluchátka některé interprety omezují, ti pak nejsou svůj hlas schopni dobře kontrolovat. Existuje finta, že se dá jedno sluchátko pryč, takže jedním uchem slyšíte hlas přímo, ale ani to někomu nepomáhá." To však není jediné úskalí použití sluchátek jako odposlechu. V digitálním věku na nás číhají také problémy s latencí. "Dřív se točilo na analog, takže to, co zpěvák slyšel, byl přímo jeho hlas, který jen prošel nějakými obvody. Každý digitál má ale zpoždění (latenci). Než se dostane zvuk z mikrofonu do uší, uběhne několik milisekund. Vytváří to takový pocit nepříjemného sudového prostoru. I každý převodník má zpoždění. V tomoto případě se to dělá tak, že se zvuk vede nejkratší cestou přímo z předzesilovače."
Kéž by bylo možné používat hlasitý odposlech, aniž by docházelo k tak velkým přeslechům, říkají si jistě mnozí z vás. Zpěvák by se slyšel přímo a nic by mu nebránilo v podání životního výkonu! A problémy s latencí by také odpadly! Máme pro vás dobrou zprávu - možné to je.
"Točil jsem playbacky sboru do rockové podehrávky. Dřív by musel mít každý interpret vlastní sluchátka. Dneska ty přeslechy z mikrofonů, které jsou třeba tři metry od sboru, dostanu ven úplně. Je to záležitost přefázování. Jelikož mi to leze z počítače pokaždé stejně, podklad si natočím přes mikrofony beze zpěvu, tedy de facto samotný přeslech. Pak k tomu přidám i stopu se zpěvem, sečtu a otočím fázi. Je to jednoduchá technika. A když se s tím dá pracovat i v takových podmínkách, jako je nahrávání filharmonie nebo sboru, kde jsou mikrofony desítky metrů od účinkujících, pak v případě, že zpěvák zpívá z několika centimetrů, nezbude z přeslechu skoro nic. Možná méně, než když jsou tam sluchátka." To všechno platí samozřejmě za předpokladu, že podmínky zůstanou dokonale nezměněny. Odposlech při nahrávání stopy bez zpěváka musí být stejně nahlas jako s ním. Také nesmíme pohnout s reproduktory a kvůli odrazům je lepší, když je zpěvák při nahrávání "přeslechové" stopy přítomen. "Basy se odečtou naprosto, tam není nic. Něco je slyšet ve výškách - zpěvák se jinak postaví k mikrofonu, dá si o kus jinak brýle. V mixu to ale slyšet není."
Nakonec je dobré upozornit na ničivý vliv hlásek "b" a "p", kvůli kterým je nutné použít nějaký pop-filter, i kdyby to měla být obyčejná punčocha. Ale co sykavky? Velká část zvukařů sáhne po řešení ex-post v podobě de-esseru. "Pokud zpěvák výrazné sykavky má, nějaké tam vždycky budou. Jde jen o to, aby to nebylo usyčené. Polohou se dají zmírnit, pokud to studio umožňuje, dá se použít i kulová charakteristika. Mohou se odstraňovat uměle, podobně jako explozivní hlásky. Ale i když jsou dnes de-essery po konstrukční stránce téměř dokonalé, stejně nezní úplně přirozeně. Musím je v každém případě použít velmi mírně, jinak to zní, jako když si zpěvák šlape na jazyk. A to už jsou snad lepší ty sykavky."
