Elvis Presley se narodil 8. ledna 1935 a do své smrti v roce 1977 prodal 41 milionů alb, nahrál 107 hitů, které se dostaly do Top 40, natočil 33 filmů a v roce 1971 mu osobně potřásl rukou tehdejší prezident USA Richard Nixon. O třicet dva let starší Bing Crosby, který zesnul taktéž roku 1977, natočil 1600 hitových písní, 61 filmů, prodal přes 500 milionů alb, a přesto si ruku s prezidentem pravděpodobně nikdy nepodal.
Třicátá a čtyřicátá léta minulého století byla érou přinášející technologický pokrok na dosah běžným lidem. Empire State Building, slavnostně otevřená v roce 1931, měla jako první na světě zavedenou hudbu v lobby, ve výtazích i na vyhlídkové terasy. Na konci téhož roku bylo dokončeno slavné studio Abbey Road v Londýně, tehdy ještě pod názvem EMI Studios (do roku 1970), které se stalo největším nahrávacím studiem na světě a dodnes je považováno za ikonu ve svém oboru.
EMI, známá též jako EMI Music či EMI Group Ltd., vznikla krátce předtím v březnu 1931 spojením nahrávacích firem Columbie, His Master’s Voice a Gramophone Company. Louis Sterling z Columbie najal jednoho z nejvýznamnějších elektroinženýrů Alana Blumeina, který do studia nainstaloval svůj vlastní systém elektronického nahrávání. Jeho záznamová hlava s pohyblivou cívkou tak nejenom že obešla nutnost platit tantiémy Western Electric za využívání jejich systému, ale navíc přinesla i významně lepší zvukovou kvalitu než všechny doposud používané systémy.
Tentýž Alan Blumein podal na konci roku 1931 patentovou přihlášku na stereofonní nahrávku (původně zamýšlenou zejména pro zvuk ve filmu) a v lednu 1934 zaznamenal Mozartovu symfonii č. 41 Jupiter ve stereu. Tím byla zahájena éra nové zvukové kvality a v USA se také v roce 1934 poprvé objevuje reklama na takzvané „high fidelity“ nahrávky.
Současně byly rozvíjeny i ty aspekty hudebního průmyslu, které jej zpřístupňovaly obyčejným lidem, tedy masám spotřebitelů. V roce 1933 získala americká společnost Wurlitzer licenci na patentovaný mechanismus Simplex, který jednoduše a spolehlivě měnil desky v přehrávači. Záhy se tak Wurlitzer, původně založený pouze pro import hudebních nástrojů z Německa, stal prakticky synonymem pro jukebox. V témže roce byla v USA oficiálně zrušena prohibice a jukeboxy se rychle a masivně staly populárním zdrojem zábavy v barech a hospodách všeho druhu. Zatímco v roce 1934 bylo ve Spojených státech okolo dvaceti pět tisíc instalovaných jukeboxů, v roce 1939 jejich počet převyšoval tři sta tisíc.
Jukeboxovým hitem číslo jedna se nestal nikdo jiný než Bing Crosby a jeho pětatřiceticentové nahrávky pod labelem Decca. V roce 1935 se objevuje zřejmě první významná hitparáda, tehdy sponzorovaná značkou Lucky Strike. V témže roce vzniká termín DJ, čili disc jockey, jako popis pracovní náplně Martina Blocka, prvního „dýdžeje“ newyorského rádia WNEW (dnes WBBR). Jeho originální pořad s názvem Make Believe Ballroom vytvářel dojem přímého přenosu z tanečního sálu, kde živě vystupují nejlepší současné taneční kapely. Block ovšem, na rozdíl od většiny konkurenčních rádií, pouštěl reprodukovanou hudbu z nahrávek (ano, skutečně ještě ve třicátých letech měla většina rádií na výplatní pásce vlastní orchestr, který živě hrál během vysílacích frekvencí).
Ani hudební průmysl se nevyhnul dopadu druhé světové války. Mimo jiné vzniklo několik válečných rádií, ať už za účelem distribuce kulturního programu pro vojáky, či šíření informací. Zejména se však po konci války rozšířil německý vynález magnetofonu, který do USA dopravil kapitán John T. „Jack“ Mullin, který také začal pracovat na jeho dalším vylepšení. V roce 1947 jej předvedl Bingu Crosbymu, který chtěl hned začít magnetofon využívat k natáčení svojí show na NBC (National Broadcasting Company začínala v roce 1926 jako korporace rádií). NBC však nechtěla show nahrávat, a Crosby proto odešel k ABC, kde ji od října 1947 natáčeli na magnetofon a posléze přehrávali na šestnáctipalcové vysílací desky. Od roku 1948 s použitím prvních v Americe vyrobených magnetofonů Ampex, Model 200.
Vraťme se na okamžik zpět k počátkům hi-fi zařízení. V roce 1945 patentoval Paul Klipsch tzv. Klipschorn speaker. V roce 1949 uvádějí McIntosh a Gow svůj zesilovač McIntosh 50W1 s výkonem 50 W za zkreslení menšího než 1 % v pásmu 20-20 000 Hz. Další vývoj na poli reproduktorů a zesilovačů byl nezbytným podhoubím pro rozvoj sterea či tzv. tranzistoráků a kazeťáků.
V roce 1946 založená společnost Magnecord, která začínala s výrobou profesionálního drátového záznamníku SD-1 (jen na okraj - SD mělo znamenat Super Duper...), avšak rychle přesunula pozornost na kotoučové magnetofony a jejich sérii PT. Zajímavý je model PT-6 z roku 1949, který vznikl přidáním druhé nahrávací hlavy a stal se tak jedním z prvním stereo magnetofonů vůbec. V roce 1951 byl ve Švýcarsku postaven první přenosný magnetofonový záznamník.
Všechna tato zařízení však sloužila ke stejnému účelu - k zaznamenání a distribuci zvuku, a to většinou hudby. Ať už šlo o swing z bigbandové éry, odstartované Benny Goodmanem a jeho show Let’s Dance na NBC koncem roku 1934, či začínající a postupně se elektrifikující rock and roll (jedna z prvních R‘n’R písní Good Rocking Tonight byla natočena na labelu DeLuxe 1947), hudba představovala neustále rostoucí milionový byznys.
Sam Phillips ve svém studiu v Memphisu používal k nahrávání magnetofon Ampex 350, na který mimo jiné natočil i hit Rocket 88 a master pásek prodal vydavatelství Chess Records. Peníze za prodej mu totiž umožnily založit vlastní label Sun Records, který o dva roky později objevil a vydal první nahrávku budoucího krále rock and rollu Elvise Presleyho.
Presley přisel do studia Sun Records v létě 1953 údajně nahrát narozeninový dárek pro svou matku (jejíž narozeniny se ale konaly na jaře). Dle mínění historiků si Elvis vybral Sama Phillipse ve víře, že ten by ho mohl „objevit“ a prosadit jako zpěváka. Na otázku, komu je podobný jeho hlas, opakovaně odpověděl, že nikomu (což se koneckonců později potvrdilo). První ze slavných nahrávek Elvise Presleyho vydaná na labelu Sun Records, That’s All Right, byla natočena na dva magnetofony Ampex 350, které Phillips používal k vytvoření efektu „slapback“ delay, který se později stal pro label typickým.
10. listopadu 1955 prodal Sam Phillips nahrávací kontrakt s Elvisem Presleym za třicet pět tisíc dolarů (plus dalších pět tisíc za tantiémy, byla to nejvyšší suma dosud vydaná za jednoho interpreta) společnosti RCA Victor. Jeho prvním hitem pod novým labelem se stal Heartbreak Hotel. Kromě začínající hvězdy však existovalo velké množství dalších významných interpretů, ze kterých lze jmenovat například Billa Haleyho a jeho hity z roku 1954 u vydavatelství Decca - Shake, Rattle and Roll a Rock around the Clock.
Mnoho ze zde popsaných inovací a nahrávek bylo umožněno jednoduše zpracovatelnou magnetickou páskou, jejíž vývoj byl popsán v minulém díle, i dalším technickým pokrokem v oblasti elektrotechniky, zejména reproduktorů a zesilovačů. K tomu výrazně přispěl i první germaniový tranzistor Williama Shockleyho, předvedený v Bell Labs v prosinci 1947. Po vyřešení problémů s masovou výrobou se tranzistor na začátku padesátých let dostává do rukou prvním nadšeným radioamatérům.
První komerčně vyráběné tranzistorové rádio Regency TR-1 vyvinuté firmou I.D.E.A. z Indianapolis pochází z roku 1954, bohužel však na trhu neuspělo a po několika letech zcela zmizelo. Firma Sony, která podle některých zdrojů drží prvenství v této oblasti, tak nebyla první, ale její tranzistorové rádio bylo obrovským úspěchem. TR-63 z roku 1957 se stalo celosvětovým hitem a nastartovalo tak celé nové odvětví spotřební mikroelektroniky, kterému dominovala zmíněná firma Sony až do 80. let.
Na straně hi-fi techniky pro profesionály a náročné uživatele došlo také k významnému posunu, a to v roce 1958 přijetím světového standardu pro stereofonní náhravání. Následně přicházejí na trh první gramofonové stereo LP desky a s nimi i nová generace hi-fi stereo komponent. V témže roce byly i představeny první stereo sluchátka SP3 firmy Koss, která jako první přinesla kvalitní širokopásmový zvuk ve dvoukanálovém podání čistě pro poslech hudby (do té doby byla sluchátka především využívaná v telefonii apod.).
