A máme tu třetí pokračování našeho bádání nad mřížkou... Jistě jste slyšeli pojmy gate a noise gate. Gate je efekt, který již podle názvu (brána) bude nastavovat signálu nějaký předěl či hranici.
V našem grafu bude vypadat tak, že převodní přímka či (jiří) křivka tentokrát nebude vycházet z levého dolního rohu, ale její počátek se posune po vodorovné ose vstupního signálu. Pro nás to bude znamenat, že i když na vstupu bude nějaký malý signál, tak náš procesor ho nepřenese. Pokud budeme pokračovat tak, že za počátečním bodem nám graf kolmo skočí na přímku, která odpovídá zesílení jedna (K = 1), tedy y = K· x, tak po překročení této hranice nám začne procesor normálně zesilovat, což je vidět na obrázku. A k čemu to? Dosáhneme toho, že se nám zvuky, které jsou pod určitou úrovní, vůbec nedostanou dál.
Představte si, že zvučíte bicí soupravu a bubeník je lenoch a nestará se o mechanické části... při hraní to různě vrže, píská, chroustá... Zvuky to nejsou nijak hlasité, ale v mikrofonu, co snímá rytmičák, je prostě šlapka od kopáku slyšet. Takže to „zagejtujeme“, jak občas můžete slyšet zvukaře brumlat si pod vousy. Celé to spočívá v tom, že nastavíme náš předělový bod tak šikovně, aby užitečný signál prošel (v tu chvíli je gate otevřený – procesor je v režimu, kdy normálně zesiluje – a nám nevadí, pokud šlapka kopáku vrže, protože rána do rytmičáku je mnohonásobně silnější a vrzání hravě zamaskuje) a šumy a brumy neprošly (v tu chvíli je gate zavřený – porcesor je v režimu, kdy nezesiluje vůbec, tedy ani vrzání šlapky). Docílíte tak toho, že na zvuku bicích se podílejí jen opravdu ty nástroje, které jsou zrovna v akci, a zbytek je potlačen.
Samozřejmě takhle to zní moc krásně. Praxe je poněkud jiná, bohužel. Odstup ruchů a hluků od úderů na bicí a přeslechy mezi jednotlivými bubny nejsou tak veliké, aby nastavení nedělalo problémy. Ale to už je záležitost konkrétní situace, jak by se to řešilo. Někdy se stane, že gate prostě použít nejde. Bude to hlavně v těch případech, kdy hráč využívá celou dynamickou škálu nástroje a v pianissimech se velmi přibližuje hlasitostí naší šlapce.
A na závěr si popíšeme použití, které se na zvuku podepíše spíše efektově. Zůstaneme u rytmičáku. Po úderu nám céčko doznívá, ale zároveň s tím doznívá jeho struník. Pokud vhodně nastavíme gate, tak dojde k náhlému „uříznutí“ zvuku struníku. Ve spojení s reverbem a echem... Hmm, zaposlouchejte se do nahrávek, řekněme třeba rockových balad.
