Při nahrávání zpěvu se i zásadoví tradicionalisté, kteří uznávají pouze společné nahrávání do pásu a záznam po stopách je pro ně peklem Satanášovým, nechávají přesvědčit, že zpěv by se měl nahrát dodatečně. Společné nahrávání vždy vnáší do záznamu neopakovatelný „fíling“, souznění muzikantů, náboj, který se při vícestopém záznamu nedá ničím nahradit. Při nahrávání po stopách se o tuto vzácnost připravujeme. Ale zpěvový mikrofon během společného nahrávání pobere tolik přeslechů, že zásadním způsobem ovlivní celkový zvuk.
Pokud je pro nás společné nahrávání zásadní, je řešením využití studia, disponujícím oddělenou kabinou pro zpěváka. Muzikanti, ač rozděleni sklem, mají při hraní společný kontakt. Dá se tak dosáhnout slušných výsledků a přenést něco pocitů do nahrávky. Problémem však bývá stísněné (až klaustrofobické) a neosobní prostředí kabinky. Zejména v případech, kdy je zpěvák nezkušený, cítí se (i přes oční kontakt s kapelou) odříznutý, je nesvůj, nedovede se uvolnit. Pro zajímavost uveďme, že zajímavou možnost, jak se v kabince uvolnit, lze shlédnout ve filmu The Doors.
Druhou zásadní volbou je způsob odposlechu: a to bud ze sluchátek nebo z monitorů. Uzavřená sluchátka (nepropouští okolní zvuk do mušlí a naopak) jsou z pohledu zvukaře optimální. Přeslechy, které způsobují, bývají z pohledu hlasitostních poměrů ostatních stop téměř nulové.
Bohužel někteří zpěváci či zpěvačky mohu být neschopni podat plný výkon se sluchátky na uších. Cítí se tísněni, sluchátka je tlačí, stěžují si, že jsou „příliš odříznuti“, mají „špatný pocit“. Často to plyne z nezvyklého vnímání sama sebe. Člověk se neslyší tak, jak je zvyklý, ale hlas přichází ze sluchátek. Do jisté míry se takovém stížnostem nelze divit. Pokud si člověk ve studiu, které je samo o sobě zatlumené vůči okolí, nasadí uzavřená sluchátka, pocity se hodně blíží pobytu v mrtvé komoře. Jenom připomeňme, že tímto termínem není míněna márnice, ale místnost, kde jsou (téměř stoprocentně) zatlumeny veškeré odrazy. Člověk jde, ale neslyší své kroky. Zakřičí, zatleská, ale slyší pouze suchý zvuk, bez odrazů. Chybí zde jakákoliv možnost sluchové orientace v prostoru. Pobyt v takovém prostoru působí značně depresivně, může nastoupit nutkání zvracet, ztráta rovnováhy apod.
Další možností je tedy pustit zpěvákovi poslech naživo z monitorů a doufat, že nám do zpěvového mikrofonu nevleze moc přeslechů. Pokud nechceme spoléhat jen na osud, měli bychom se pokusit o jejich minimalizaci. Zde doporučuji „bibli“ tuzemských zvukařů od pana Vlachého, který zmiňuje několik možností. Jednou z nich je umístění pouze jednoho monitoru, a to před stojan (tedy za mikrofon), čímž bude v mrtvém úhlu mikrofonu (kardioida). Úroveň přeslechů tím bude minimalizována.
Řešením může být též hra s fázemi. Jeden z fíglů spočívá v umístění dvou monitorů (opět za mikrofon) do rohů pomyslného rovnoramenného trojúhelníku, kde třetí bod je tvořen mikrofonem. Pokud u jednoho z odposlechů otočíme fázi (klidně prohozením vodičů), lze předpokládat, že při symetrické charakteristice snímání půjdou na membránu mikrofonu dva shodné signály s opačnou fází. A že se tedy na mikrofonu oba signály vzájemně potlačí a na výstupu dostaneme zpěv bez přeslechů.
Zajímavý je též postup, využívající možností DAW. Do jedné stopy zaznamenáme zpěv, včetně přeslechů. Druhou stopu nahrajeme za úplně stejných podmínek, ale bez zpěvu (ideálně za zpěvákovo přítomnosti u mikrofonu, kvůli dosažení co nejpodobnějších podmínek). Pokud u této druhé stopy otočíme fázi (otázka pár kliknutí) a oba tracky spojíme, pak bychom měli - čistě teoreticky - dostat čistý zpěv s potlačením přeslechů.
Všechno to zní bezvadně, že jo?! Po praktickém vyzkoušení jsem však došel k názoru, že „není všechno zlato, co se třpytí“ (jaké překvapení...). Někdy něco z uvedeného totiž fungovalo docela dobře a někdy holt ne. Záleželo to na spoustě faktorů, jako byl typ muziky, nastavené hlasitosti odposlechů, kvalitě zatlumení studia, použitém mikrofonu, a někdy i na postavení Polárky na podzimní obloze. Nezbývá tedy než doporučit vyzkoušet více postupů a po zkušenostech si nalézt to, co vám sedne nejlépe. Hlavní je, že „Možnosti tu sou“!
