Právě „zkušené“ použití kompresoru odděluje profesionální nahrávky od těch poloprofesionálních či amatérských. Často právě správná míra komprese je jedním z tajemství energického, vyrovnaného a živě znějícího mixu. I když kompresor z hlediska ovládání nepatří právě k nejsnadnějším nástrojům, častá praxe, a tedy získaný cvik, se vyplatí. K dobrému zvládnutí však pouhé časté používání nestačí, je třeba také dobře znát jeho ovládání a funkci.
Méně je někdy více...
Než kompresor vůbec použijete, je užitečné položit si tuto otázku: Je použití kompresoru vůbec nutné? Kompresor slouží hlavně k úpravě dynamiky signálu. Kompresor ale také ovlivňuje celkový zvuk velice výrazným způsobem, který může při nevhodném nastavení zvuk spíše pokazit (podobně jako třeba otočení fází). Použití faderu (či automatizace faderu v DAW) nám může posloužit často stejně dobře a bez nežádoucích zvukových efektů, které doprovázejí nevhodné nastavení kompresoru, jako frekvenční změny nahrávky, fázové posuvy, nehudební periodicky se opakující průběhy atp. V každém případě pečlivé zpracování hlasitosti jednotlivých stop je užitečné vždy - kompresor nemusí zasahovat do zvuku tak výrazně a může působit spíše decentně, než aby zvuk nevhodně ovlivňoval. Některé elementy v mixu nepotřebují komprimaci dokonce vůbec - silně zkreslené zvuky kytar, které jsou již ze své podstaty poměrně málo dynamické, statičtější zvuky syntezátorů, padů atp. V úvahu je třeba také vzít samotné aranžmá skladby. Hlasitosti nástrojů by měly být již vhodně vyřešeny před samotným nahráváním.
Jednotlivé kompresory se také od sebe zvukově liší, ale pro začátky postačí standardní kompresor. Až zvládnete základy práce, můžete experimentovat s různými typy a značkami a jejich zvuky mezi sebou porovnávat. Ovšem jako vždy, spoléhejte se na svůj sluch a zvukové představy, jak má konečný mix znít.
Mějte také na paměti, čím silnější (výraznější) je komprese, tím větší je pravděpodobnost ztráty kvality signálu. Méně je někdy více. Pokud komprimaci použijete, srovnávejte kvalitu zvuku komprimované stopy se stopou nekomprimovanou (efekt vypněte a poslouchejte rozdíl při jeho aktivování). Upravujte poté hlasitost stopy, aby byla harmonicky usazená v mixu. Komprimovaná stopa by v žádném případě neměla znít hůře než nekomprimovaná a také by se měla lépe prosadit v mixu než bez použití kompresoru. Jen tak je komprimace zdařilá. Vezměte v úvahu také celkový zvuk nahrávky a kontrast s ostatními stopami.
Pár obecných poznatků
Nakonec dodejme pár obecných poznatků k nastavení parametrů kompresoru. Nízká úroveň poměru ratio, například 2 : 1 nebo 3 : 1, je vhodná ke komprimaci jednotlivých vysokých úrovní signálu, jako například basové kytary hrané slapovou technikou. Poměr mezi průměrnou hlasitostí hry na nástroj a nechtěnými špičkami bude takovou kompresí snížen, dynamika hry na nástroj bude zachována, ale signál jako takový můžeme v mixu zesílit. Vyšší parametry ratio, jako 6 : 1, 8 : 1, nebo 12 : 1, celkovou dynamiku signálu spíše „vyhladí“ a společně s nízkou mírou parametru threshold (-12, -25...) bude mít záznam relativně stálou hlasitost. U delších nastavení parametru attack se mohou zvýraznit nevhodně transientní signály. Kratší časy u parametru attack oproti tomu mohou transienty naopak zmírnit nebo je odstranit.
Perkusivní zvuky se tak mohou stát temnějšími či méně výraznými. Této vlastnosti se často využívá u filmových zvuků. Tak například kroky tak mohou znít měkčeji a prostorověji, a proto lépe vyniknou filmové dialogy. Parametru release je také třeba věnovat značnou pozornost, jeho nevhodné nastavení velmi ovlivňuje tzv. „pump“ efekt („pumpování“ či „dýchání“). Jde o jev, kdy se zvýrazní slábnoucí úroveň signálu. Tento efekt je velmi rušivý, především u hlubokých frekvencí. Pro jeho odstranění zkuste sladit kompresi s tempem skladby. Kompresory jsou často vybaveny ekvalizéry či rozdělením pro více frekvenčních pásem - tak můžeme vyrovnat případnou ztrátu přirozených frekvencí.
Workshop pro vás připravila virtuální škola The School of Entertainment and Technology.
www:
