Téma výběru toho správného snímače do konkrétní kytary může být běh na delší trať, dá se, právě podle technických dat a vlastností, jistým způsobem předpokládat, jak se ten který model bude v tom kterém nástroji chovat, nicméně, jak je to zcela a doopravdy, zjistíte, až když natáhnete struny a zahrajete. V podstatě se dá ale říct, že jistý charakter zvuku daný samotným nástrojem (materiál těla, krku, typ kobylky apod.) zůstane při jakémkoliv elektrickém osazení. Opět nám můžou být nápomocné naše vzory a idoly, pokud nějak pátráme a stopujeme jejich zvuk a vybavení, je to určité vodítko, jak dosáhnout i našeho přiměřeného výsledku. Myslím, že jasno v tom, zda chceme zvuk singlů či humbuckerů, vychází částečně již ze stylu hudby, kterému se věnujeme, a pokud nejsme nějak vyhranění a chceme „obojí“ (jako spousta slavných hráčů), asi nám v dnešní době nic nebrání pořídit si vícero (třeba ani ne příliš drahých) nástrojů a mít tak možnost dosáhnout větší zvukové variability. Dalším řešením jsou taktéž již v minulých dílech zmíněné minihumbuckery, tedy humbuckery ve tvaru singlu, které sice nemívají úplně stejné vlastnosti jako klasický „velký“ humbucker, ale napříkla, zejména při větších hodnotách zkreslení, řeší problém s brumem, kterým, jak známo, běžné singly trpí.
Další zvukové možnosti pak skýtají různé varianty zapojení. Dvoucívkové humbuckery můžeme „rozpínat“ (v podstatě se zkratuje jedna z cívek a nadále hraje pouze jedna), což nám přináší i při takovém osazení možnost mít zvuk singlu. Většinou jsou tyto možnosti ovládány např. potenciometrem push-pull, kdy se při jeho vytažení dotyčný humbucker rozpojí (přestane fungovat jedna cívka). Dnes se čím dál častěji vyskytují taktéž i potenciometry push-push, kdy se obě varianty přepnutí realizují pouze zmáčknutím, nikoli vytažením, což může být snadnější při samotné hře. Další variantou - na kytarách typu Stratocaster se třemi snímači - je zapojení klasického pětipolohového přepínače tak, že kdykoliv zvolíte jednu z mezipoloh (kobylka-střed nebo krk-střed), tak se z kobylkového nebo krkového humbuckeru vždy odpojí jedna cívka a v mezipolohách tak spolu vždy hrají dva singly. To je hlavně na klasických trojsinglových stratech velmi oblíbená a vyhledávaná poloha pro čistý zvuk. (Mimochodem, kdysi vznikla tak, že uživatelé kytar Fender Stratocaster začali umísťovat páčku tehdy původně třípolohového přepínače mezi tyto tři polohy, až následně, až jako reakce na to, se začal vyrábět přepínač pětipolohový.) Sám mám přesně takto zapojenou jednu ze svých kytar. Zkratkovitě se pro charakteristiku konkrétní kombinace snímačů používají počáteční písmena - např. HB-S-S (humbucker-singl-singl), 2x HB apod., bráno většinou od kobylky, schémata zapojení by měla být na internetu poměrně běžně dostupná.
