Pokud tedy navážeme na náš poslední díl, tak v minule zmíněných dosedacích místech tremola - tedy v oněch půlkulatých „nožovitých“ zúženích - se, zvláště u levnějších mechanik, kde jsou často použity měkčí, méně odolné materiály, může někdy vytvořit tzv. „špona“, jakési „pomačkání a nakrabacení“ materiálu právě v místě, kde je materiál nejtenčí, tedy právě v dosedacím bodě. Ta může působit jako překážka v pohybu tremola a částečně bránit jeho přesnému návratu do nulové polohy. Pokud v dosedacím bodu něco podobného zpozorujeme (někdy je to viditelné až po vyháknutí celého tremola ze stavěcích šroubů), je nutno opatrně jemným pilníčkem inkriminované místo vybrousit opět do hladka a následně promazat. Stržené závity na šroubech mechanik obecně taktéž zpravidla úzce souvisí s levnými modely tremol, kde se vyskytují výrazně častěji.
Dalším, a poměrně častým, místem, kde se můžou odehrávat „věci nedobré“, negativně ovlivňující stabilitu ladění nástroje, je zámek strun umístěný namísto běžného nultého pražce. Jak již bylo minule naznačeno, vyskytující se závady jsou de facto trojího typu: Jednak můžou být opět strženy závity některého ze tří (v případě šestistrunných nástrojů) šroubů u destiček tisknoucích po dvou jednotlivé struny, nebo můžou být v destičkách na spodní straně od strun vymačkané větší drážky (opět častá souvislost s levnými mechanikami), které způsobují i při relativním utažení jejich prokluzování, a nebo se nám může při pohybu pákou nechtěně pohybovat celý zámek. Právě vytlačené drážky v přítlačném tělísku - destičce - mohou být pro některé kytaristy jistým spouštěčem toho, že začnou šrouby zámku utahovat nepřiměřeně velkou silou (jelikož struna v zámku zcela nedrží, domnívají se, že je málo utažen), což často vede ke stržení závitu. Někdy může pomoci vzájemné prohození destiček - struny podle tloušťky vytlačují různě silné drážky a při prohození může přítlačná funkce opět začít (alespoň dočasně) fungovat. U stržených závitů pak pomůže pouze převrtání na větší rozměr či výměna příslušné součástky.
Pokud se chceme přesvědčit, zda se nám se strunami nehýbe celý zámek, zjistíme to poměrně lehkým testem. Brnkneme na nepoužívané „zbytky“ strun od zámku k ladicím kolíkům (vysoké, „pištivé“ tóny) a snížíme nadoraz páku tremola. Pokud zámek a šrouby dobře drží, nemělo by ladění klesnout, nebo jen velmi nepatrně. Pokud ladění naopak výrazně klesne a pokud jsme vyloučili stržené závity a vytlačené drážky, hýbe se pravděpodobně celý zámek, což může být někdy doprovázeno i lupáním či praskáním. Základna zámku může být ke krku připevněna buď vruty (méně pevná varianta) nebo inbusovými šrouby skrz krk, které utahujeme ze zadní strany krku (pevnější varianta). V tom nejlepším případě bude stačit šrouby či vruty pevněji přitáhnout, a problém může být pro tuto variantu víceméně vyřešen.
Příště v tématu pokračujeme.
