Doplňující informace aneb na co jsem zapomněl
Velevážení kolegové, dnes nás čeká oddechová lekce, kladoucí si za cíl napravit různě závažná opomenutí. Směle do díla.
Jak je to s malou nonou
V kapitole o akordických tónech jsem naznačil, že hrajeme-li tón, který s jiným tónem znějícího akordu tvoří interval malé nony (neboli malé devítky, čili oktáva plus půltón), vzniká nám nepěkné pnutí, zvané též disonance. Zřejmě jste si pomysleli, že malá sekunda vadí. A navíc, to už jste byli docela rozčilení, vždyť saxofon zní ve skutečnosti jinak, než se zapisuje.
Měli jste pravdu. Ale já taky.
Zmatek nastal díky mému ledabylému naložení s jedním pravidlem hudební teorie, a sice s pravidlem o stavbě a pojmenování akordu. Polopatě řečeno, akordy stavíme po terciích. I když se můžou v reálu objevit v jiném obratu, pro nás je důležitá jejich harmonická funkce, a proto nám pro běžný zápis stačí napsat, že hrajeme např. Cmaj7. Základním tvarem je vždy kvintakord. K němu přidáme další tercii - máme septakord. Přidáme další tercii a vznikne nonový akord, atd. (obr. 1a).
Z tohoto úhlu se pak díváme i na melodii - každý tón, který zahrajeme na melodický nástroj, je jakoby další akordický tón. Díky terciovému systému tvorby akordů se ale velmi často dostáváme přes oktávu. Takže když nám kapela hraje Cmaj7 a my zahrajeme tón f, vytvoříme v tu chvíli akord s přidanou undecimou ("jedenáctkou"), nikoliv kvartou. No a taková undecima, pokud si akord rozepíšeme, by nám tvořila malou nonu s tercií - i když "v praxi" tvoří s tercií třeba malou sekundu. Uff... (obr. 1b)
Swing
Na to jsem úplně zapomněl, přitom je to hrozně důležité. Stačí si poslechnout libovolnou rockovou legendu sedmdesátých let (mám na mysli Deep Purple, Black Sabbath, Uriah Heep), písně jako Fireball, Never Say Die nebo Look at Yourself swingují jako blázen.
Rozhoupané rytmice je vždy lepší se přizpůsobit. Pro začátek stačí představit si, že osminy nejsou osminy, ale části trioly (obr. 2b); dříve se údajně vysvětlovalo i podle obr. 2a. Člověk ale stejně musí poslouchat ty starší, slavnější - a zjistit, že to má každý trochu jinak. Dexter Gordon je například hodně ležérní, John Coltrane rytmiku popohání a Sonny Rollins si dělá frázi od fráze co si zamane. Hezký poslech přeji!
Call-Call-Response
Tato podkapitola opět souvisí s blues. Přes veškerou snahu a tři předchozí díly seriálu jsem zapomněl na zásadní věc - na členění bluesových textů.
Ačkoliv existují i odchylky, bluesový text bývá zpravidla členěn do tří frází, odpovídajících třem čtyřtaktím, na které lze dvanáctka rozložit. První dvě fráze bývají shodné tzv. "call" (zvolání), ta poslední sdělení vypointuje "response" (odpověď). Pro lepší představu dovolte názornou ukázku:
Můj tchán je těhotnej a má tchýně neví s kým
Můj tchán je těhotnej a má tchýně neví s kým
Huláká od plotny, že já to jistě vím
(Jan Spálený)
Tak to je dnes vše. Přijdete-li na něco, co jsem i teď opomenul, neváhajte a pište mi. Já se těším.
Mějte se krásně!
