Tenze a alterace
Milé kolegyně a milí kolegové, dnes budu trochu víc teoretizovat. Ale nebojte se, ne tak moc, abych na to úplně nestačil.
Zajisté jste se již někdy setkali s termíny, které vám předkládám v názvu dnešní kapitoly. Máte štěstí, že jdu kolem.
Tenze
Na obr. 1 máme akord D. Ten se skládá z nějakých tónů, už dávno jim my všichni spolu říkáme tóny akordické.
Tento akord se samozřejmě ve vesmíru nevyskytuje náhodně, ale můžeme si ho odvodit ze stupnice G dur (vzniká nám na jejím pátém stupni). Protože (to už také dávno víme) akordy stavíme po terciích, nějaké tóny nám po utvoření akordu zbudou. A těm právě říkáme tenze.
Celé jsem se to pokusil naznačit na obr. 2a, na obr. 2b jsem přidal ještě jeden tón - gis. Sice nemá s tóninou G dur "lautr" nic společného, ale k akordu D nám tvoří vítanou tenzi. Protože tón g nám tvoří s akordickým f# malou nónu a tímto krokem se takové šlamastice můžeme vyhnout (a použít g např. jako průchod).
Alterace
Česky by se to dalo přeložit asi jako změna. Jedná se v podstatě o chromatickou úpravu akordického stupně za účelem dosažení harmonicky bohatšího zvuku. To je něco... Alterovat samozřejmě nemůžeme tercii ani septimu, tím bychom vytvořili akord úplně jiný. Odborníci na hudební teorii dokonce znají akordy s alterovanou primou, ale tím bych vás nerad pletl. Držme se zatím jednoduchého vysvětlení - pro akord jsou důležité tři tóny: prima, tercie a septima. S ostatními můžeme hýbat, pokud to má pro nás nějaký smysl. Na obr. 3 máme akord D a příklady alterací kvinty.
Protože se neomezujeme na čtyřhlasé akordy (ostatně alterovanou jedenáctku jsme už dnes měli na obr. 2b), můžeme alterovat i další přidané hlasy. Na obr. 4 je nónový (tzn. s devítkou), akord čistý a alterovaný.
A samozřejmě můžeme tyto alterace provádět současně (obr. 5). Pokud máme v akordu všechny předcházející stupně, stačí napsat ten poslední - tzn., že v akordu E by měla být i nóna a septima.
No, a co si s tím počít, když máme hrát sólo?
Máme-li v zápise alterovaný akord, měli bychom v naší lince tyto alterace obsáhnout. Proto bych si vás dovolil seznámit se třemi stupnicemi, jejichž použití se v takové situaci nabízí.
První - stupnice celotónová (obr. 6) - tu jsme brali minule. Čísla nad tónem značí pozici tónu vůči akordu.
Druhá - stupnice zmenšená (obr. 7) - můžeme ji poskládat jednoduše např. tak, že dodržíme pochod půltón-tón-půltón-tón..., dokud nedosáhneme oktávy. Nebo tak, že postavíme dva dimy (v našem případě D dim a Eb dim), jeden o půltón výš než druhý. Stupnice zmenšená se vyskytuje pouze ve třech verzích. Což, bohužel, neznamená, že je její použití nějaká velká legrace.
Třetí - stupnice alterovaná (obr. 8) - zajímavá jednak tím, že by se dala chápat jako kombinace zmenšené a celotónové, a také tím, že je v ní alterované úplně všechno (odtud název). Pro takové šťoury, jako jsem třeba já, se sluší dodat, že je to vlastně melodická mollová od sedmého stupně (takže se vyskytuje poctivě ve všech dvanácti verzích).
Snad to pro tentokrát stačí. Mějte se krásně a třeba se i ozvěte.
