Mí milí „home-rekordisté“, s dalším vydáním Muzikusu přichází pochopitelně i další díl Sám doma. Rady či postřehy, které vám v tomto seriálu servíruji, jsou většinou velmi jednoduché a jsou určené těm, kteří s domácím nahráváním mají nemnoho zkušeností. Tak to bude i tentokrát. Všiml jsem si totiž jednoho neustále se opakujícího problému, na který si stěžují především odpůrci virtuálních nástrojů. Tím problémem je ona těžko popsatelná sterilita zvuku. Zkuste si pročíst diskusní fóra zabývající se např. porovnáváním hardwarových a softwarových syntezátorů. Ty softwarové - virtuální - z podobného duelu málokdy vyjdou vítězně. Pokud někdo srovnává např. klasický analogový Mini Moog s jeho digitální simulací, nemělo by ho překvapit, že se virtuální nástroj „nechytá“. Co by někoho překvapit mohlo, je, že často vítězí i hardware digitální, který přitom není technicky až tolik vzdálený od počítače se spuštěným plug-inem. Jednoúčelová zařízení zkrátka kralují. Znamená to však, že bychom měli na používání virtuálních nástrojů rezignovat a do obýváku si přitáhnout opravdové Hammondy, Moog nebo Fender Rhodes?
No, jestli na tohle máte (nejen peníze, ale i prostor, nervy, sousedy), asi nebudete číst tento seriál. My smrtelníci to ale udělat buď nemůžeme nebo nechceme. Jsme tedy odkázáni na digitální simulace všeho, od kytarových a basových aparátů přes klávesy až po bicí. Jakým způsobem lze bojovat s onou sterilitou zvuku virtuálních nástrojů? Přece dalšími plug-iny! Je smutným faktem, že zatímco analogový nástroj zapojíte a „ono to tam je“, simulaci je často potřeba hodně pomáhat. Pokud si na to zvyknete, nedá to ale zas až tolik práce. A jak tedy pomoct zvuku např. syntezátoru, který sice zní tak nějak „hezky“, ale chybí mu „koule“? Většinou se musíme postarat o to, aby právě tolik „hezky“ nezněl. Pokud je zvuk pouze pěkný a líbivý, je téměř jisté, že v celku moc dobře fungovat nebude. Pokud je možné o něco „špinavější“ zvuk nastavit přímo na samotném virtuálním nástroji, máme vyhráno. Často ale musíme zavolat na pomoc buď ekvalizér nebo nějaké zkreslení (distortion/overdrive apod.) V případě ekvalizéru zpravidla pomůže ořezat frekvenční spektrum poměrně radikálně jak zespoda, tak shora.
Vznikne středovější zvuk, který nebude tak „hezký“ a bude tedy lépe fungovat v celkovém mixu. Tuto metodu můžete ozkoušet v podstatě u jakéhokoli nástroje, nezabere mnoho času a často pomůže. A pokud ne, je čas sáhnout po zkreslení. Používáte na kytaru software pro modeling zesilovačů? Proč jím nezkusit prohnat klávesové zvuky nebo třeba i bicí či zpěv? K dispozici je také velké množství nejrůznějších simulátorů zvuku starého dobrého magnetického pásu. Přestože se jen těžko dokážou přiblížit realitě, mohou zvuku hodně pomoci. I zde je třeba strávit čas experimentováním, stojí to ale za to. Možná zjistíte, že nahrávce, která zněla poněkud „kastrovaně“, narostly opět ony „koule“. :-)
