Jelikož všechno má svůj konec, nadešla chvíle rozloučení s kytarovým workshopem, který vám přinesl pár praktických tipů pro doprovody a sólové hraní na elektrickou kytaru. Bylo by bláhové se domnívat, že v takto omezeném prostoru je možné přinést nějaký souhrn praktických informací o organizaci hmatníku a přístupu k dvěma výše zmíněným funkcím našeho nástroje v kapele, ale snad vás to i přesto obohatilo o nějaký hmat či chvat nebo návod, jak s nimi naložit. O něco více toho stihneme za deset dní na každoročních Rockových kurzech, které se dějí vždy o letních prázdinách a při kterých mám prostor prozradit vám o něco více nejen o organizaci tónového materiálu, ale také o kytarových technikách. (Letošní termín je 13.-22.7., více na www.kurzy.muzikus.cz).
Naše seance nad šesti strunami pro tentokrát završíme dvěma ukázkami od zvučných jmen, která si ve svém oboru nepochybně zaslouží pozornost. První ukázka má název Drag Him To The Roof a je z alba Tambu skupiny Toto - je tedy více než jasné, že o kytaru se postaral její dvorní kytarista Steve Lukather. Jedná se o begl s klasickým riffem a ukázkou sólového motivu, použitého v originále.
Druhá ukázka je legendární jazz-funk od Johna Scofielda a jmenuje se Pick Hits. Na tomto hráči mi vždy mimo jiné imponovala schopnost překlenout poměrně komplikované, mnohdy nepříbuzné harmonické spoje jednoduchou společnou škálou. Prostě nejjednodužší řešení, nejlepší řešení! V tomto případě to bude spoj nepříbuzných dominantních akordů D7 a F7, které spojí pentatonikou d moll (= Fdur). Porovnejte tónový materiál obou akordů a použité škály:
D7: d, fis, a, c
F7: f, a, c, e
Pentatonika d moll/Fdur: d, f, g, a, c
Pátravému oku neunikne podivná disproporce mezi pentatonikou F dur a akordem D7, který obsahuje tón fis. Vězte však, že nejde o překlep, ani o omyl autora článku (tím méně použité skladby) - pátravé ucho zjistí (mnohdy s překvapením), že to funguje. Tón f je v tomto a podobných případech chápán jako bluesový tón a přesto, že jde o mollovou tercii, může být s bluesovým feelingem použit i na dominantní durové akordy (na různých stupních tóniny). Navíc odpovídá alterované nadstavbě 9+. Pentatonická škála se tak může stát spojovacím můstkem pro improvizaci na dva jinak zcela nepříbuzné dominantní septakordy (až třináctky), vzdálené o malou tercii. Více v notové ukázce.
