Rockové kurzy (13) - závěrečný díl je věnován kytarové videoškole Honzy Militkého

Technika a improvizace na elektrickou kytaru

Stejně jako Rockové kurzy, tak i tento seriál končí. Pevně doufám, že vám přinesl jak nové informace, tak i obrázek o tom, co na Rockových kurzech probíhá. Tento díl je věnován kytarové videoškole Honzy Militkého - Technika a improvizace na elektrickou kytaru, která částečně vychází z výukového materiálu Rockových kurzů.

Videoškola Technika a improvizace na elektrickou kytaru je již druhým pedagogickým počinem Honzy Militkého, kterého jsem se zeptal, co ho vedlo k vytvoření videoškoly: "Jelikož jsem původně dechař, na kytaru jsem se učil sám a nevyhnul se přitom některým slepým uličkám, ze kterých se mi pak velmi nepohodlně vracelo - ale dál to nešlo. A přitom stačilo, aby přišel někdo a řekl: "Hele - takhle ne, jednodušší bude tohle..." Bylo to ještě před revolucí, kdy nebylo jednoduché se dostat k nějakým školám a informacím, a tak nezbývalo, než si nějak poradit. Tak si dnes říkám, když vzpomínám na tu hromadu času, ztraceného objevováním objeveného, že bych teď pro změnu mohl někomu já nějaký ten čas ušetřit..."

Čas, který lze věnovat na rozsah videoškoly je omezený, a tak se stává, že informace ve škole obsažené jsou zhuštěny. Zajímalo mě, jak se s tímto hendikepem Honza Militký při koncepci videoškoly vypořádal. "Z videoškol, které jsem viděl, jsem málokdy nabyl dojmu, že ta příslušná kytarová hvězda, většinou zvučného jména a rychlejší než vítr, má potřebu někomu něco sdělit. Často i hráči, kterých si hudebně velmi vážím, sdělili ve své instruktáži jen pár střípků. Já si řekl, že takhle to dělat nebudu. Že bych prostě rád, aby z té školy měl šanci někdo něco pochopit. A tak riffy jsou jen jednou z pěti kapitol - takovým závěrečným bonusem. To, co jim však předchází, jsou informace o logice kytaristy - pohyb na hmatníku, kytarové akordy a techniky, návody, jak si ty věci utřídit. Jsou to věci na první pohled asi méně zábavné, ale přišlo mi to důležitější než ty třpytivé detaily."

Jak se to Honzovi povedlo, jsem se ptal renomovaných kytaristů a muzikantů. Odpovídali Radim Hladík a Michal Pavlíček.

Co si myslíte o kytarových videoškolách obecně?

Radim Hladík: Abych pravdu řekl, tak já jsem oběť staré školy, a tudíž dávám přednost přímému vztahu učitel - žák. Muzika není jenom o učení, ale o tom, aby člověk věděl co hrát.

Michal Pavlíček: Když jsem začínal, tak jediná škola byl poslech a stahování, ten proces byl složitý. Neměli jsme možnost vidět toho kytaristu, takže vše trvalo déle. Výhoda současných videoškol je, že lidé mají možnost nahlédnout do kuchyně kytarových velikánů a technik, které používají. Avšak škola je jen nahlédnutí do způsobu, jak to ti kytaristé hrají. Obsah toho, co sdělují, můžeme vidět a slyšet až na koncertě nebo na jejich nahrávce. Videoškoly tedy nabízejí rychlý způsob jak si osvojit nejrůznější techniky, ale technika neposkytuje celkové vnímání a výraz. Obsah hudby je dán tvojí osobností.

Jsem kytarista, který spíše poslouchal a sledoval emoce a náladu hudby. Spíše jsem se zajímal o obsah hudby než o to, jak se to hraje. Samozřejmě, že videoškola Honzy Militkého bude pro kytaristy, kteří se zajímají o techniku detailně velmi prospěšná a bude je bavit. Dá se říci, že se za dvě hodiny dívání naučí to, na co by přicházeli měsíce. Kdybych já dělal videoškolu, tak bych se snažil pojmout to zábavnější formou.

Jak na vás působily videoškoly, které jste viděl?

Radim Hladík: Párkrát jsem viděl renomovaného světového kytaristu jak deset minut něco vysvětluje a stálo to tisíc korun. To mě tedy velmi nezaujalo. Videoškola Honzy Militkého je samozřejmě jedna z možných cest, ale je to jen určitý úsek té cesty. Rozhodně si myslím, že není vhodná pro začátečníky. Na druhou stranu, člověku, který už na kytaru něco umí, rozšíří obzor. I já jsem si z té videoškoly vzal věci, které si člověk i po mnoha letech neuvědomí.

Jak vidíte grafické zpracování?

Radim Hladík: Líbí se mi pěkné použití grafiky - například akordické a notové značky pod obrazem. Je dobré, že se kytaristé taky poučí o harmonii, protože asi tak devadesát procent muzikantů o tom moc neví.

Honza Militký používá na začátku rozcvičku na prsty.

Radim Hladík: Já jsem studoval klasické hraní, takže jsem zastáncem hraní stupnic. V době, kdy jsem se to učil, tak nás nutili hrát prstoklady vzestupně jinak než sestupně - aby nebyly fádní. To znamenalo, že po několika tříoktávových stupnicích jsem měl zmapovaný celý hmatník. Samozřejmě to člověka po chvíli přestalo bavit. Pak jsem někde slyšel proč se to tak musí dělat. Není to nějaká paměťová záležitost, ale je to fyzický proces, při které vznikají nervová spojení. Proto se to musí cvičit.

Sledování videoškol má samozřejmě také nevýhodu, a tou je kopírování konkrétních riffů a následná uniformita kytaristů.

Michal Pavlíček: Myslím, že Honza ty věci nikomu nenutí a vysvětluje to, jak na ně přišel. Během hodinového sezení pochopíte spoustu věcí, které jsou vysvětleny velmi jednoduše a účelně.

Jak na vás celkově působí videoškola Honzy Militkého?

Radim Hladík: I když tedy dávám přednost komunikaci s učitelem a individuálnímu pojetí hraní, tak je faktem, že tato škola je přínosem a je dobře, že existuje někdo, kdo to má utříděné a chce předat informace dále.

Případné dotazy směřujte na Honzu Militkého (rockkurzy@quick.cz). Více informací naleznete též na kurzy.muzikus.cz. Doufám, že se s některými z vás uvidím na závěrečném ročníku Rockových kurzů.