Jaké držení si vybrat? Přece to, které mi dovolí zahrát naprosto cokoliv, po kterém mě nebudou bolet ruce, se kterým budu moci hrát nahlas i potichu a nebude ničit paličky, blány a činely. Je to tedy to tzv. německé, francouzské, nebo snad americké držení?
Ani jedno, a přitom všechny. K největší efektivitě, relaxované a konzistentní hře se nám budou hodit všechny tři způsoby, ale hlavně to, jak je zvládneme nakombinovat. Nejen podle žánru, dynamiky nebo dosažení určitého feelingu písně, ale také jen prostě podle toho, jak máme soupravu postavenou. Na ride budeme hrát jinak, když ho budeme mít vysoko, přímo nad sebou nebo vpravo, nízko nad kotlem.
Nemyslete si, že německé držení získalo svoje označení, protože by tak hrál Benny Greb. :-) Tato pojmenování vznikla již v období romantismu. Německá hudba byla v té době ohromující, bombastická, skladatelé psali pro obrovské orchestry, a proto tympánisti těchto ansámblů potřebovali držení, které jim dovolí maximální sílu. Hřbety rukou směřující vzhůru, palce vytočeny do stran a paličky spolu s nimi svírající pokrčené ukazováčky jim navíc jako bonus uvolnily ostatní prsty, které hráči mohli použít pro rychlé zatlumení tympánu. Toto držení převzali později marchingoví bubeníci. Ideální pro silné, rudimentální hraní, Moellerovu techniku atd. Francouzské držení, s hřbety dlaní mířícími do stran, palci nahoru a kontrolu obstarávajícími prsty naopak dobře posloužilo bubeníkům, menších orchestrů, hrající jemnější, delikátní hudbu, často právě komponovanou francouzskými skladateli. Stejné označení se uchytilo i u orchestrálních činelů: „germanic“ - tvrdé, těžké, „french“ - lehké, jemné.
Teprve americké držení vymysleli soupraváři (poprvé ho tak pojmenoval Gene Krupa). Ruce jsou v úhlu 45 stupňů, a dokážou tedy využít výhod obou držení předchozích. Je to držení univerzální, nejvhodnější při hře na soupravu a také nejpřirozenější. Thomas Pridgen říká, že takto chytne paličku malé dítě a že stejným způsobem se bude i bránit, když ho přepadnou, a ne palci nahoru. :-)
Již teď při hraní používáte různá držení, ani o tom možná nevíte. Například když přecházíte na ride a vaše ruka se otočí palcem nahoru. Pokud váš do té doby skvělý pocit ze hry začne pokulhávat a nebudete se cítit komfortně, je to přesně to držení, které byste měli procvičit. Doporučuji to dělat na jednoduchých cvičeních, kdy si můžete dát pozor na přesný pohyb paliček, na padu, ještě lépe před zrcadlem. Když se však přesuneme za soupravu, už bychom na držení neměli myslet způsobem - teď budu hrát na hi-hatku americkým způsobem, na bubínek francouzským a ten akcent dám německým. Měli bychom jen hrát a sami ucítíme, které držení nám v tu chvíli sedí nejvíc a nejlépe se s ním hraje, ruce už se samy dostanou do pozice, kdy je to pro ně nejkomfortnější.
