Kreativní improvizace (2)
V minulém díle jsme se zabývali akordem Cmaj a jeho úpravou do Cmaj, dále lomenými akordy, akordy sus a add. V tomto díle se zaměříme na praktické využití poznatků.
Filip Benešovský mluvil o lomených akordech a jejich variantách zápisu. První varianta, nám všem známá, je akord/bas, např. D/F nebo Emi/C. Emi/C (c, e, g, h, d) jsme zmínili v minulém díle a sloužil nám jako jednodušší zápis akordu Cmaj(c, e, g, h, d). Dalším možným způsobem byl zápis akord/akord, který se využívá např. v kapele, kdy jeden nástroj hraje C (např. klávesy) a druhý Hmi (např. kytara). Dohromady dostaneme akord Cmaj. Výhodou takovéto metody je větší vzdušnost a průzračnost akordu, protože každý nástroj má své specifické alikvótní tóny. Upozorňovali jsme, že nebezpečí nastává, pokud dojde na improvizaci. Hráči mají napsánu pouze jednu část akordu a neví celou pravdu - nemohou tedy správně zvolit tónový materiál k improvizaci. Co jsme však nezmínili, je fakt, že jazzoví hráči fungují podle nepsaného pravidla, že co je dur, hrají automaticky jako maj. Máme-li tedy zapsán akord C, muzikant ho provede jako Cmaj. Kolize nastává v případě, kdy má zamýšlený souzvuk být Cmaj (c, e, g, h, d), jednomu hráči napíšeme C a druhému G. Ten jej však provede jako Gmaj (g, h, d, fis).
Takto bych uzavřel stručný náhled do práce s akordy při improvizaci a teď bychom se podívali na výběr tónového materiálu.
V prvních čtyřech dílech Rockových kurzů (Kytara, díl 1-4) jsme si ukazovali využití akordů, jejich obratů, církevních stupnic a nadstaveb. Při výběru tónového materiálu pro improvizaci máme na výběr z neskutečně velké palety stupnic. Nemůžeme je tedy obsáhnout všechny. Filip Benešovský se při improvizaci zmínil o stupnicích, které se nazývají pentatonické, nebo jednodušeji pentatoniky.
Pentatonika
Předpona penta znamená pět, takže hovoříme o stupnicích o pěti tónech, přičemž šestý tón je oktáva. Pentatonika je bezpůltónová a sestává se pouze z celých tónů (velkých sekund) a jedenapůltónových vzdáleností (malých tercií). V jedné oktávě se tedy objeví dva jedenapůltónové a tři celotónové intervaly. Kterýkoli z tónů můžeme považovat za základní, a proto máme pět obratů pentatoniky:
1. obrat - c, d, e, g, a, c
2. obrat - d, e, g, a, c, d
3. obrat - e, g, a, c, d, e
4. obrat - g, a, c, d, e, g
5. obrat - a, c, d, e, g, a
Někdy se nám může stát, že nechceme přiznat v melodii (improvizaci) tónorod (dur/moll). Pro tyto účely nám výborně poslouží právě pentatonika. Vezmeme si např. akord Csus4 (c, f, g), který neobsahuje tercii, takže můžeme improvizovat jak v Cdur, tak v Cmoll. Když budeme improvizovat v prvním obratu pentatoniky C, tak bude vše v pořádku, ale jelikož obsahuje tón e, tak přiznáme durový charakter melodie. Představíme si tedy pentatoniku Bb, jejíž tóny jsou bb, c, d, f, g, bb. Představme si jí od druhého stupně (v druhém obratu) a dostaneme škálu c, d, f, g, bb, c. Vidíme, že zde není tón e, ani eb, takže při použití Csus4 neudáváme ani durový, ani mollový charakter. Také by šla použít pentatonika F (f, g, a, c, d, f). Napíšeme-li jí od čtvrtého stupně, dostaneme tóny c, d, f, g, a, c a vidíme, že se zde opět nevyskytuje tercie eb či es. Kdybychom chtěli při improvizaci do akordu Csus4 nebo do jiných akordů sus napínat posluchače a hrát si s emocemi, můžeme hrát chvíli v dur, chvíli v moll, chvíli vesele, chvíli smutně... Stejně bychom se zamýšleli nad jinými akordy a tóny, které k nim zahrát.
Vzhledem k rozsahu a variabilitě improvizace jsme se dotkli pouze několika vybraných témat. Pro zevrubné studium doporučuji např. Jazzová praktika Karla Velebného nebo Tajemství akordických značek Karla Šolce.
Případné dotazy směřujte na Filipa Benešovského (filip.benesovsky@centrum.cz) nebo přímo na rockové kurzy(kurzy.muzikus.cz), kde se děje i mnohé další.
