Kreativní improvizace (1)
Semináře kreativní improvizace byly vedeny baskytaristou, zpěvákem, aranžérem a producentem Filipem Benešovským.
Výklad byl orientován na utřídění tónového a harmonického materiálu, jeho rytmické zpracování, které dále slouží jako základ pro kreativní improvizaci. Termínem kreativní rozumějte improvizaci, která se neopírá pouze o znalost stupnic a jejich použití, ale v konečném důsledku především o emoce.
"Do jakých dvou základních skupin rozdělujeme akordy?" zněla první otázka prvního semináře. "Rozdělujeme je na kvintakordy a septakordy. Kvintakordy jsou trojzvuky, které vznikají vrstvením dvou tercií na sebe a septakordy čtyřzvuky (tři tercie na sobě)."
"Proč se nebavíme např. o nonových akordech? Protože přidáním pátého tónu (nóna) se charakter ani funkce akordu nezmění."
Takové otázky padaly různě během seminářů a udržovaly jak pozornost posluchačů, tak dávaly lektorovi jasně najevo, jestli žactvo problému rozumí, či ne. Dnes začneme více teoretickou částí improvizace a v příštím díle bychom se zaměřili spíše na tu praktickou část.
Práce s akordem
"... bavili jsme se také o tom, že jedná-li se o tónický septakord, není dobré používat čistou jedenáctku (v C dur je to tón f), nýbrž zvětšenou (v C dur je to tón fis). Je také dobré si říct, že slovo tónický znamená klidový, nepohyblivý".
Když si napíšeme tóny požadovaného Cmaj13 (c, e, g, h, d1, f1, a1) a podíváme se pozorně, tak nám v tomto sedmizvuku vznikne několik akordů: c, e, g, h - tónický septakord; a e, g, h, d1 je Emi7 (II. stupeň). Vezmeme-li tedy pouze první pětizvuk, šel by zapsat také jako Emi7/C. Když se podíváme na další čtyřzvuk g, h, d1, f1, tak to není nic jiného než všechny tóny dominanty (G7). Uvážíme-li, že tónický septakord (a jeho nadstavby) má být klidový, tak dominanta není vůbec to, co bychom chtěli, aby se ozvalo. Proč? Snažíme se tady dosáhnout tonální čistoty a dominantní septakord je pravý opak tóniky - je totiž pohyblivý, neklidný a vyžaduje rozvést. Způsob, jak dosáhnout tónického charakteru, je zvýšit f na f# a získáme c, e, g, h, d1, f#1, a1 - což je námi požadovaný zvuk akordu Cmaj13, resp. Cmaj13(11+).
Vrátíme-li se zpět k zápisu lomených akordů (Emi7/C), zjistíme, že v tomto druhu zápisu máme, jako ostatně často, dva výklady. První, a častěji používaný, říká, že první písmeno je akord a druhé basový tón. Druhý výklad chápe obě písmena jako akord. Je tedy záhodno, aby ten, kdo píše noty, uvedl, který ze způsobů má na mysli. "Jak již bylo zmíněno, první způsob je používanější - basista zahraje do Emi7 tón C, místo tónu E, a vznikne úplně jiný akord (a to je také důvod, proč je baskytara nejlepší nástroj:-))."
Ukažme si druhý způsob zápisu akord/akord - vezmeme tóny c, e, g a h, d1, fis1, a1. Můžeme to zapsat jako Hmi7/C. Obsáhneme všechny tóny a je to jednodušší zvláště pro klávesistu. Můžeme si také pohrát s instrumentací a vyzkoušet, který akord bude v jakém nástroji znít lépe a můžeme to eventuelně otočit na C/Hmi7. V kapele to pak funguje tak, že každý hraje část toho celého akordu a nezná tedy celou pravdu. Tento zápis má i jednu velkou nevýhodu - v případě, že chcete, aby nějaký hráč improvizoval, je problém, že neví, jak je to doopravdy - pod jeho sólo mu tedy musíte napsat značky v plné harmonii, aby věděl, co se tam z funkčního hlediska děje.
Akordy sus
Ve druhém dílu rockových kurzů (Muzikus č. 7/2005) byl zmíněn akord sus. V tomto díle si o nich povíme něco více. Na začátek je dobré upozornit, aby sus nebyl zaměňován za add. Výraz sus vychází ze slova suspended, což se v muzikantské praxi překládá jako nahrazený. V tomto případě nahrazujeme tercii jiným tónem. Teď bychom si ukázali některé sus akordy a hlavně si stanovíme terminologii.
Csus - pokud není u sus napsáno žádné číslo, nahrazuje se tercie automaticky kvartou.
Csus4 - tercie se nahrazuje kvartou stejně jako u předchozího příkladu. Jelikož jsme už nahrazovali tercii tónem vyšším, nabízí se nám už pouze tón nižší.
Csus2 - tercie se nahrazuje sekundou.
Akordy add
Slovo add vychází z anglického addition (přidání) nebo add (přidat). Znamená to, že stávající akord zahustíme, obohatíme o další tón. Tím, že k akordu tón pouze přidáme, zachováme jeho charakter i funkci - bude mít tercii (na rozdíl od akordů sus).
Cadd2 - k c se přidá tón d, takže vznikne c, d, e, g.
Na strunných nástrojích se hrají akordy add celkem špatně, pokud vám zrovna nevyjde prázdná struna. Lépe se to praktikuje klávesistům. Z příkladu se musí zdát, že akord c, d, e, g nemůže znít dobře, protože jsou tam namačkané sekundy vedle sebe. Když používáme tyto akordy, je dobré hrát si s oktávami v nichž tóny zazní - jeden dát např. o oktávu výš (c, e, g, d1) - akord dostane vzdušnost. A v neposlední řadě je nutné umět vybrat správnou instrumentaci. Každý nástroj má jinou barvu a jiné alikvótní uspořádání, při nichž se zvuky neslévají a netlučou.
V příštím díle se budeme dále zabývat praktickou částí improvizace. Případné dotazy směřujte na Filipa Benešovského (filip.benesovsky@centrum.cz) nebo přímo na Rockové kurzy (kurzy.muzikus.cz), kde se děje i mnoho dalších věcí.
