Že Steve Smith nemá nic společného s Nealem Smithem, je asi jasné. Jednak jde o jméno natolik frekventované, že jeho shoda nejspíš u nikoho nepodnítí úvahy o možných bližších souvislostech, kromě toho se však tito dva hráči liší snad vším, čím se lišit mohou. Jeden preferuje spíše skromné soupravy, zatímco druhý proslul megalomanskými sety ve stylu Keithe Moona. Jeden má velmi školený a klasický styl, druhý naopak disponuje značně osobitým a samorostlým způsobem hry. Jeden v současné době točí instruktážní videa, druhý prodává baráky. Větší propast by zřejmě nedokázal vytvořit ani tunguzský meteorit - i kdyby se hodně snažil. Jak je na tom ale další dvojice bubeníků stejného jména: Appice & Appice, či zcela exaktně vyjádřeno Carmine Appice a Vinny Appice? Právě na tuto otázku odpoví dnešní pokračování seriálu Beat Generation.
Když si poslechnete jakoukoli starou nahrávku Vanilla Fudge a hned vzápětí třeba Mob Rules nebo Live Evil od Black Sabbath, okamžitě se vynoří zcela jednoznačná spojnice v podobě bicích. Nejen velmi podobný typ hry, ale také téměř totožný sound musí zaregistrovat i ten, kdo se o bicí vůbec nezajímá a je schopen si splést činel s novým typem přilby vietnamské armády.
Jistě - napodobování soundu slavných hráčů vždy bylo, je a bude velkým fenoménem. Hodně bubeníků i producentů se pokouší do nahrávek implantovat DNA Bonhama, Kravitz se svojí posedlostí Hendrixem usilovně pracuje na klonování Mitchella (výsledky jsou v mnohém překvapivé) a k pandemii sonus wecklum není asi potřeba nic dodávat.
Pokud jde o hráčský styl, platí vše co bylo řečeno v předchozím odstavci vynásobeno dvěma až deseti. Noty, školy a videoškoly tento efekt ještě umocňují, a tak lze často najít hráče, které by necvičený posluchač možná i zaměnil za originál. Je ovšem jedna věc, jež spolehlivě úplné napodobení znemožňuje. Tou věcí je rytmický feeling. Napodobit totiž přesně, věrně a do detailu osobní charakteristiku hry, která je daná prakticky nekonečným kvantem nejrůznějších osobitostí, specialit a racionálně stěží zachytitelných, avšak pocitově velmi zřetelných drobností, totiž není prakticky možné, stejně jako se nemohou zcela přesně shodovat dva otisky palce.
Avšak u zmíněných nahrávek by člověk byl schopen celou tuhle teorii naráz popřít. Hrají zde dva různí hráči, a přesto znějí skoro jako jeden. Takže sáhnete po bookletu, abyste se dozvěděli více a hlavně zjistili, kdo celou tu nevyvratitelnou teorii vyvrátil. A co se dozvíte? Že na jedné nahrávce hraje nějaký Carmine Appice a na druhé jistý Vinny Appice. Vyvrácení teorie se tak stává částečně i jejím potvrzením - není totiž zřejmě lepší ukázky geneticky dané spřízněnosti, než jakou představuje hra Carmina a Vinnyho Appicových. Podobnost soundu, hráčského stylu i feelingu je prostě příliš velká na to, aby se jí dalo dosáhnout uměle, natož aby byla čistě náhodná. Podívejme se tedy blíže na hudební vývoj Vinnyho Appice, mladšího bratra slavného Carmina.
Vinny Appice začal hrát na bicí v devíti letech, přičemž navštěvoval stejného učitele jako Carmine. Roku 1976 nastoupil do kapely kytaristy Ricka Derringera, nazvané jednoduše Derringer. S touto sestavou nahrál tři desky, poté založil vlastní skupinu Axis, s níž natočil studiové album It's a Circus World. Konečně, roku 1980, se objevuje skutečná vstupenka do první ligy, kterou je angažmá u Black Sabbath, jejichž hvězda začala s nástupem Ronnieho Jamese Dia opět závratně stoupat. Appice s nimi nahrává nejprve studiové album Mob Rules, které je nabité invenční hrou v duchu "starých mistrů", a poté i koncertní dvojalbum Live Evil, jež se z pohledu bicích řadí mezi to nejzajímavější v dané době. Následně Dio zakladá vlastní kapelu, do níž na bicí angažuje právě Vinnyho Appice. Sound i styl tohoto seskupení tak do značné míry navazuje na předchozí tvorbu Black Sabbath. Appice se podílí na nahrávkách takových klasik jako Holy Diver či Last in Line, a po celá osmdesátá léta spoluvytváří typický zvuk skupiny Dio, která je považována za jednu z nejlepších v daném stylu. Počátkem devadesátých let krátce působí u kapely World War III, následně pak osciluje mezi Black Sabbath a Diem.
Jeho těžkotonážní doprovody a nápaditě obměňované breaky ho řadí do kategorie typických hardrockových hráčů, přestože klasickou éru tohoto stylu již víceméně nestihl. Velkou zajímavostí je jeho souprava, která může být bez obav označena přízviskem 3D, neboť je rozestavěna nejen do šířky a do hloubky, ale dokonce i do výšky.
Podobně jako Carmine, používal i Vinny na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let kotle bez spodních blan. Nejčastější osazení jeho bubnů představují blány CS Black Spot, přičemž ladění všech komponentů je - opět podobně jako u Carmina Appice - značně nízké. Největší rozdíl mezi oběma bratry je tedy v tom, že Vinny používá jen jeden velký buben. Ale zase na něj hraje s dvojitou razancí!
STĚŽEJNÍ DESKY
BLACK SABBATH: MOB RULES
1981
Hned na prvním albu u Black Sabbath předvedl Vinny Appice svoje kvality v plném rozsahu. Hutný, přitom však extrémně brilantní a čitelný sound bicích je základem pro velmi pestrou hru, která snese srovnání s tím nejlepším z vrcholné éry hardrocku.
BLACK SABBATH: LIVE EVIL
1983
Živé dvojalbum, o němž mnoho posluchačů i kritiků v době jeho vydání prohlašovalo, že zní snad lépe než původní sabati... Určitě zní trochu jinak, a že hodně dobře, to je taky pravda. Též se tvrdí, že po dokončení finální mixáže se Dio s Appicem v noci tajně vkradli do studia a přidali bicí a zpěv. Což byl prý také důvod k jejich následnému vyhazovu. Těžko říct, kolik je na tom pravdy, faktem však je, že bicí i zpěv jsou slyšet na téhle desce opravdu velmi dobře. A že Dio s Appicem po vydání tohoto alba od Black Sabbath odešli - to je taky pravda.
DISC GENERATION
COLOSSEUM II: ELECTRIC SAVAGE
1977, JAZZROCK, STUDIO
Malá ukázka vrcholného jazzrocku. Co ostatně jiného čekat od sestavy Jon Hiseman, Gary Moore, Don Airey a John Mole. Složitější kompozice, pestré zvukové plochy a vynikající aranžmá, to vše umocněno skvělou disciplinovaností kapely - rozhodně tedy nečekejte žádná nekonečná a bezhlavá sóla. Tohle je vrcholně kompoziční hudba - a stejně působí i samotné bicí. Jon Hiseman hraje s jasným záměrem, přehledně, se smyslem pro detail, se schopností skvělé gradace a hlavně s dokonalým smyslem pro "teamovou spolupráci". A proto je tahle deska tak dobrá. Bonusem je perfektně čistý zvuk bicích.
NEW GENERATION
JASON BITTNER
Tvrdá práce na sebezdokonalování a neustálém zlepšování hry je základem přístupu Jasona Bittnera. Takže není divu, že byl roku 2004 čtenáři zvolen za nejlepšího "nového" bubeníka. Jeho hra je typická základem dvou velmi rychle hraných velkých bubnů, a odkazuje na takové klasiky tohoto stylu jako Bozzia, Portnoye, Lombarda či Benanteho.
Jason Bittner začal na bicí hrát v patnácti letech, přičemž první skladbou, kterou se pokoušel doprovodit na dva velké bubny, byla Red Hot od Mötley Cre. Prvním vzorem v této technice hry se tak stal Tommy Lee. Následně hrál s nahrávkami Metalliky, které mu hodně pomohly zdokonalit rychlost, avšak naplno se technice dvou velkých bubnů začal věnovat až v osmnácti, kdy ho nejvíce ovlivnily nahrávky skupin Slayer a Anthrax. Mezi jeho oblíbence patří, kromě již zmíněných skupin, také Rush, Police, Iron Maiden nebo Fates Warning. Nyní se věnuje zejména zdokonalování techniky rukou, s rychlostí hry na dva velké bubny je již spokojen. Dále chce rozvíjet spíše nové možnosti využití této techniky a co nejnápaditější začlenění do výsledné podoby skladeb.
Používá poměrně klasickou sestavu bubnů Tama řady Starclassic Maple, doplněnou rozsáhlou kolekcí činelů Meinl a hardwarem Tama.
Do současné doby nahrál šest alb, tři s kapelou Shadows Fall a tři s kapelou Stigmata.
bubny: Tama Starclassic Maple povrchová úprava: diamond mist - VB: 2 x 22" x 18" MB: 14" x 4" - TT: 10" x 9", 12" x 10", 14" x 12", 16" x 13" - FT: 18" x 16" (vlevo)
činely: Meinl 14" Soundcaster Soundwave Powerful hi-hat - 18" Byzance brilliant medium Crash - 8" Byzance brilliant Splash - 10" Raker Splash - 20" Amun China - 17" Soundcaster Powerful Crash - 18" Soundcaster Powerful Crash - 20" Amun Big Bell Powerful Ride - 17" Amun Powerful Crash - 18" Amun China - 13" Amun medium Soundwave hi-hat (zavřená) - 8" Classics Ice Bell - 16" Soundcaster China
hardware: Tama rack, Iron Cobra stojan hi-hat, Tama HP35 (Camco) šlapka se dřevěnými beatery, Danmar beatery
paličky: Pro Mark 5B - hikorové s nylonovou špičkou, přelepené páskou proti skluzu
